středa 16. září 2020

hrad aneb jaké to bylo


Opět z mého archivu. Vzpomněla jsem si, jak jsme byli, tedy správněji jak jsme se vyhrabali na hrad Kokořín. Paradoxně pár týdnů po nehodě jsem na tom byla líp než dnes, ale prý se to stává. Za pár měsíců zhoršení a už bych tam nevylezla. 
Dnes jsem ráda, když ujdu pár metrů. 
Ale žádné fňukání, ještě že jsem tenkrát fotila, už se tam pravděpodobně nepodívám. Kochala jsem se dnes fotkami a přečetla jsem si i tehdejší moje zážitky z výletu v příspěvku na chvíli hradní paní
Ještě že zaznamenávám na blog, páč člověk zapomene.
Tak dnes vás zvu opět trochu do minulosti a vyhrabávám ze svého archivu.












Vidím, že vás zahltím fotkami, ale žádné se mi nechtějí vyhodit. 
Tak to bude na díly. 
Fotky z věže, které fotil můj muž a já čekala dole, dám zítra a přidám i fotky z cesty nahoru, protože i cesta je krásná. 
Pokud jsou některé záběry stejné, omlouvám se. 
Furt to projíždím, ale nejsou s to si to zapamatovat, zda se něco opakuje.
Mějte pěkný den a zítra pokračování.











13 komentářů:

  1. Nebyla jsem na hradě Kokořín, takže ráda jsemm si fotky prohlédla a těším se na další.
    Hezký den!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  2. Hrad Kokořín také neznám, je krásně opravený a udržovaný. Souhlasím s Tebou, také bych nechtěla být hradní paní, stačí mi ta tři patra bez výtahu.
    Měj pěkný den.

    OdpovědětVymazat
  3. Martino, už jsem na Kokoříně dlouho nebyla, vidíš, měla bych napravit. Vnučky tam byly se školou, jednou jsme dokonce byli u hradu v zimě, ve sněhu.Tak jsem se tam s tebou ráda podívala znova. Pa Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj, úplně mě zalila vlna nostalgie. Na Kokoříně jsem byla jen jednou, před dvaceti lety v červnu. Byla to skautská výprava, na kterou se spojil náš dívčí oddíl s jedním chlapeckým, takže je jasné, jak na to všichni doteď vzpomínáme. Hned na prvním kilometru jsem zakopla a ukopla si špičku botasky (to jsem celá já, pořád někam padám). Taky jsem si tedy vzpomněla, jaký strašný kopec to byl - dneska by se mi tam asi nechtělo. Do kopce funím, ale vylezu tam. Jenže po cestě dolů mě pak strašně bolí koleno. Jinak u mě na blogu probíhá knižní soutěž, tak se můžeš zapojit:-) Měj se krásně!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  5. Marti, Kokořín je další z našich památek, které jsem na vlastní oči neviděla. Tak fakt díky za fotky, ráda jsem si je prohlédla. A tobě držím palce.... Vím, že od nehody už uběhl nějaký ten pátek, ale snad se ještě trochu zlepšení časem dostaví.
    Měj prima dny, Petra

    OdpovědětVymazat
  6. Marti, moc ráda si prohlížím snímky hradů a zámků.Na Kokoříně jsme byli, ale je to moc let.Přeji hezký zbytek dne.Martina

    OdpovědětVymazat
  7. Marti, já si u fotek nostalgicky zavzpomínala. Byli jsme tam před lety - to synovi bylo asi 8 (teď 26, takže let už je to spousta). Kokořínsko je celé moc pěkné, možná jsi mne inspirovala na nějaký skoro zimní výlet (až zazimujeme chalupu i chatu).
    Hezký den

    OdpovědětVymazat
  8. No, ale to jsou krásné fotky. Nikdy jsem tam nebyla, mám to trochu z ruku. Ale je to výzva. Snad někdy.

    OdpovědětVymazat
  9. Hrad Kokořín je krásný a Špačkoví se o něj dobře starají. Byli jsmme tam před čtyřmi roky a ráda bych se tam vrátila. Mnohem horší je cesta na Bezdéz. Na Kokořín to ještě jde. Děkuji za krásné připomenutí hezkého místa a přeji prima dny.

    OdpovědětVymazat
  10. Na Kokoříně jsem byla poprve vlastně před pár lety, už s dospělými dětmi, ráda na ten výlet vzpomínám. Je velmi fotogenický!
    Marti, měj hezký den, Helena

    OdpovědětVymazat
  11. To je nádhera. Ještě jsem tam nebyla a kdo ví, jak mi to do budoucna bude chodit po současném úrazu. Tento hrad bych ráda viděla i na vlastní oči. Přeji hezký den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc vám všem děkuji za milé komentáře a jsem ráda, že vás moje vzpomínka zaujala, ať už jste tam byli či ne. Mějte pěkný den.

      Vymazat
  12. Nádhera, nádhera, nádhera, ... tam chci. :o) Hezký výlet jste si udělali. D.

    OdpovědětVymazat