neděle 6. září 2020

z mého archivu


aneb opět sochař Václav Levý a malinká část jeho díla z mého archivu. 
Většina z vás určitě zná jeho dílo Čertovy hlavy. Kolem tohoto sousoší se dostanete k jeskyni Klácelce, kde můžete opět obdivovat Václava Levého. 
Já jsem ho poznala vlastně až po přistěhování se do tohoto regionu. I když se trochu o umění výtvarné odjakživa zajímám, tohle jméno mě nepotkalo. Čertovy hlavy na mě zapůsobily velmi impozantně a nejen svojí monumentální stavbou. 
Už umístění v krajině je samo o sobě velmi působivé.
O Čertových hlavách a jeskyni jsem samostatně psala kdysi ve dvou příspěvcích. Umění za humny 1 a Umění za humny 2, ale tady najdete jen moje osobní zážitky. 

"Mohutné plastiky, údajně hlavy čertů (odtud název Čertovy hlavy), reliéfně vytesané do pískovcové stěny, vytvořil ve 40. letech 19. stol. sochař (tehdy teprve jen talentovaný mladík) Václav Levý (1820-1870). Rozměrově patří k největším sochařským pracím v přírodě v ČR."








"Jeskyně Klácelka je umělá jeskyně, nacházející se v lese mezi obcemi Liběchov a Želízy. Vytesal ji v roce 1845 sochař Václav Levý. Vnitřní prostory zdobí pískovcové reliéfy s výjevy z básně Ferina Lišák od F. M. Klácela. Prostor před jeskyní se nazývá Blaník, kde jsou do skalních stěn vytesány rozměrné postavy z našich národních dějin – v křesle dřímající vůdce blanického vojska Zbyněk ze Zásmuk, vůdci husitských vojsk Jan Žižka a Prokop Holý, spící blanické vojsko a trpaslíci, kteří pro ně kovají zbraně."













Tady hodně nekvalitní fotka zevnitř jeskyně, přesto ji sem dávám.






Tady jsem nafotila svoje apartní džínové lodičky s nízkým podpatkem, ve kterých jsem chodila při našich procházkách Paříží. Byly velmi pohodlné a já je milovala. 
Jsou tady z nostalgie, páč doba podpatků u mě od nehody už dávno minula.



Doufám, že vás procházka bavila. Já jsem si ráda zavzpomínala na místa, kam už pravděpodobně nedojdu ani bez podpatků. Ale to je život bez nějaké lítosti.
Mějte pěkný den.

12 komentářů:

  1. Marti, taková procházka by se mi líbila. Škoda, že je to od nás daleko. Ráda bych se do jeskyně i na Čertovy hlavy podívala. Je to opravdu monumentální dílo.
    Přeji krásnou neděli.

    OdpovědětVymazat
  2. Krásnou neděli, vždy jsem obdivovala bohyně, které se na podpatcích vznášely.
    Já klopýtala, mohli se mnou rážet ořechy a nic přitažlivého na mně nebylo. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Pěkné vzpomínání. Působivé místo.
    A lodičky ? Už jen tiše závidím a byla doba, kdy jsem si v nich suveréně kráčela.:-)))
    Pěknou neděli!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  4. Marti, krásný výlet i vzpomínky na místo, které vůbec neznám. Důležité je, že jsi ho alespoň jednou navštívila, ne všechny výlet se dají opakovat. :o)
    Přeji hezkou neděli. D.

    OdpovědětVymazat
  5. Marti, tak toho místo dobře znám. Šli jsme tam z Liběchova nahoru na Klácelku a pak dál k Čertovým hlavám. Výstup docela náročný. V Liběchově jsme si prohlédli zvenku zámek. Prý je v soukromých rukou, ale i u něj jsou krásné sochy. Přeji Ti kříjemné zářijové dny plné sluníčka.

    OdpovědětVymazat
  6. Marti, moc zajímavé. Také bych ráda někdy navštívila. M.

    OdpovědětVymazat
  7. Chystali jsme se tam v létě, ale moje mamka důchodkyně prohlásila, že nemá čas "trajdat" po výletech. Tak snad někdy příští rok. Lodičky jsem taky dávno odložila - nějak mi přijdou nevhodné na dobíhání autobusů, což se mi děje dost často. A závidím ženám, které i to dokáží. J.

    OdpovědětVymazat
  8. Marti, děkuji za představení míst, o kterých jsem zatím jen slyšela...
    Měj hezký den, Helena

    OdpovědětVymazat
  9. Krásné místo určitě by stálo za to se tam podívat :)

    OdpovědětVymazat
  10. Čertovy hlavy jsem viděla v nějaké reportáži.Krásná procházka a fotečky.Já už Marti taky nenosím už několik let boty na podpatku.Zlámala bych si nohy, ale v mládí bez jehel ani ránu.Co já těch krásných botiček měla.Konečně jsem ukončila zavařování a nakládání úrody a zvolním.Pohlaď Sárinku a přeji všem třem hezký zbytek dne.Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za všechny komentáře, odpovídám pozdě, ale nestíhám. Do budoucna zase třeba něco z archívu vyhrabu. Mějte pěkné dny.

      Vymazat
  11. Marti, tam jsme byli před rokem nebo dvěma na výletě :). Mám o tom i článek na blogu. Tak jsem si zavzpomínala stejně jako ty

    OdpovědětVymazat