čtvrtek 24. září 2020

spící peklo ...

Dnes jsem si dovolila pro název příspěvku použít část názvu úterní přednášky, která ve mně zanechala stopy na dlouho. Možná na furt. Přestože jsem shlédla spoustu dokumentů a i seriál HBO o katastrofě Černobyl, přednáška o osobních zážitcích cestovatele je přece jen něco víc. A některé záběry současné červené zóny pravděpodobně nevymažu z paměti. A protože jsem svoje dojmy a informace už zapsala do zveřejněného článku, nebudu se tady opakovat.
Koho z vás to zajímá, čtěte. Katastrofa v Černobylu se i po 34 letech nedotýká jen Ukrajiny, ale celého světa.
Opět ne zrovna lehké téma. Ale na blog píšu aktuálně, co mě potkalo. Zítra, pokud stihnu, bude naše Sára.
Jo a záběr panenky v masce ve školce pravděpodobně z paměti nevymažu do konce svého života.
Mějte pěkný den.





Černobyl je neustále plný otazníků
Marta Dušková

Hudební sál Masarykova kulturního domu v Mělníku patřil v úterý 22. září přednášce Tomáše Kubeše s názvem Černobyl – spící peklo.

Záběry ze současného Černobylu a města Pripjať, které jsou dnes v zakázané červené zóně, plně odpovídají názvu přednášky. Tomáš Kubeš, fotograf, novinář a cestovatel provede zakázanou zónou Černobyl nejen slovem, ale i obrazem a srovnává Černobyl po katastrofě a po 34 letech. Jeho osobní zážitky jsou svědectvím dnešního Černobylu a smutné záběry rozpadajícího se města Pripjať s příhodnou přezdívkou Město duchů jsou velmi výmluvné.

Cestovatel a novinář Tomáš Kubeš několikrát Černobyl navštívil a setkal se s příběhy lidí, kteří neměli žít, nebo naopak se na sklonku života vybrali zakázanou zónu za svůj domov. S některými se setkal osobně, a proto je jeho přednáška a video záběry či fotografie tak silné. Nahlédnutí do školky, školy, nemocnice, bazénu, které už nikdy nebudou sloužit svému účelu, je trochu otřesným zážitkem. U pitevního stolu v márnici, kam se přiváželi mrtví hasiči, kteří zachránili svět, se dozimetr i dnes rozeřve a upozorní na životu nebezpečnou radiaci.

Dnes je Černobyl atrakcí pro turisty, i když místy radiace překračuje v průměru až 35krát běžnou normu a dozimetr, který je povinným průvodcem každého návštěvníka, se zuřivě rozezní.

Katastrofa jaderné elektrárny Černobyl v roce 1986 ovlivnila svět, který se s následky potýká dodnes a ještě dlouhých 22 tisíc let se potýkat bude. Ukrajina po havárii zaplatila za klid planety životy a zdravím tisíců svých občanů a na hrdiny, kteří šli dobrovolně zabránit větší katastrofě, se téměř zapomnělo. Věděli, že jdou na jistou smrt, ale přesto šli.

Dnes je nad čtvrtým zničeným reaktorem vybudován ochranný kryt, sarkofág, který ochrání před radiací příštích 100 let a na jeho stavbě se podílelo 45 zemí včetně Česka. Sarkofág o hmotnosti 36 tisíc tun stál více než 40 miliard korun, což převyšovalo vysoce rozpočtové možnosti Ukrajiny.

Názor novinářky:

Po přednášce jsem odcházela plná dojmů a informací, ale je to nepřenosné. O Černobylu jsem shlédla hodně dokumentů, i hraný seriál, který přibližuje největší jadernou havárie v dějinách světa, ale přednáška, tedy osobní pohled cestovatele mi dalo nejvíc. Ani po letech se však svět neshodne na počtu obětí, které si tragédie jménem Černobyl vyžádala, a samotný rozsah nebezpečí radiace je zdrojem sporů. Na panenku s maskou zapomenutou ve školce nezapomenu asi nikdy. Děti tenkrát dávaly svoje masky hračkám, aby je ochránily. Přesto děkuji.

7 komentářů:

  1. Černobyl je mementem pro celé lidstvo. Neměli bychom zapomenout, co jaderná energie dokáže, když se vymkne kontrole. Také jsem viděla dokumenty o černobylské tragédii a zanechalo to ve mně hluboký dojem. Opuštěné město bez lidí, které pomalu mizí. Obdivuji ty, kteří se sem vrátili žít.
    Přeji pěkný den.

    OdpovědětVymazat
  2. Marti, v Černobylu a Pripjati jsem sama byla, už jsou to 4 roky. Byl to zážitek na celý život. Drsný, hluboký... Ale nelituju. Jela bych klidně znovu.
    Díky za připomenutí, asi dnešní večer strávím nad fotkami....
    Měj prima dny, Petra

    OdpovědětVymazat
  3. Na tu katastrofu si pamatuji. Pracovala jsem tehdy v účtárně a kolegyně z kanceláře měla zetě zaměstnaného v jaderné elektrárně v Dukovanech a on jí tehdy volal, aby raději moc nechodila ven, protože jim dozimetry venku ukazovaly strašně vysoké hodnoty radiace a nevěděli tehdy proč tomu tak bylo. To se ještě nikde ve světě nevědělo, co se vlastně stalo a tutlalo se to...Oznámeno to bylo až po několika dnech...Nikdo si neuměl ani představit, jaká je to hrůza a tím horší, že není v ovzduší nic vidět. Hodně lidí na to tehdy doplatilo svým zdravím, protože vysoká radiace v nich vyvolala rakovinové bujení...No raději bychom se teď na podzim měli věnovat příjemnějším tématům. Přeji Ti krásné, barevné podzimní dny i když se ochladí a bude pršet, ale po dešti zase vyjde slunce...Měj se moc krásně a opatruj se.

    OdpovědětVymazat
  4. Marti, to určitě byla zajímavá přednáška - přece jen osobní zážitek z míst, kde se to stalo, je silný a pokud to přednášející umí předat...
    Hezký den

    OdpovědětVymazat
  5. Marti, na přednášku bych se šla ráda podívat, poslechnout si vyprávění někoho, kdo tu zkázu viděl na vlastní oči. Na film jsme koukli loni a vůbec jsem z toho neměla dobrý pocit. My máme Temelín za humny ...
    Přeji hezký večer. D.

    OdpovědětVymazat
  6. Hned jsem si vzpomněla na Petru - pamatuji si její reportáž, vím, že tam byla. Nevím, jestli bych na takový "výlet" měla. Moje představivost je hodně silná a seriál Černobyl to jen dorazil...
    Ale zapomínat se nesmí!
    Marti, děkuji za zprostředkování a přeji hezký den, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentáře k tomuto tématu. Ano, nesmí být zapomenuto a přiznávám, že já bych tam na exkurzi nejela ani náhodou. Stačily mi ty přenosné zážitky. Navíc podle vyprávění cestovatele je tam radiace pořád vysoká a nebezpečná. Všechny příběhy jsem tady nenapsala. Jen upozornění na focení selfie kdekoliv. Dvě mladé holky si sedly neznalé věci do kolotoče v Pripjati a už nikdy nebudou mít děti. Mějte pohodový den.

      Vymazat