úterý 1. září 2020

pařížské návraty



Začalo mě bavit vytahovat a uspořádat fotky z cest do jednoho příspěvku. 
Jako bych znovu trochu cestovala, když teď opravdově nemůžu.
Je to jako, když vkládáte fotky do alb, ale to mě teda šíleně nebaví. 
Pár téměř netknutých alb sice ještě máme, ale z ostatních jsou fotky vyndané, protože je občas někdo na něco potřeboval a už se nikdy nevrátily na původní místo a jsou v krabicích bez ladu a skladu.
Virtuálně je to o něco snazší. 
V Paříži jsem byli třikrát a o některých našich cestách jsem tady na blogu psala. 
První cesta do Paříže nevím přesně, kdy se odehrála, možná někdy 2010-2011 nebo tak. O té jsem tady nepsala, vlastně ani poznámky z druhé cesty jsem původně nepsala na blog, páč jsem ještě ani žádný neměla, ale do šuplíku či pro své přátele a známé. A z první cesty jsem ani nenašla žádné fotky, možná zůstaly ve starém notebooku či spíše, jak řekla Linda, mami, tenkrát ještě nebylo zvykem tolik fotit jako dnes. Nádhernou baziliku Sacre coeur, jejíž krásu mám ve svých vzpomínkách, nafocenou nemám, ale dnes je vše na internetu. 
Podobně je to s chrámem Notre Dame, kde jsem byla, když jsem měla narozeniny.
 A ani ze slavného hřbitova, kde jsou pohřbení známí lidé, a je tak obrovský, že ho celý za den neprojdete. Hledala jsem hrob Edit Piaf a nenašla. A tady vás napadne, proč živí žijí v tak malých bytech, kde se musíte jít otáčet na chodbu, páč celý byt čítá 20-40 m2 a pro mrtvé se staví honosné paláce, které zabírají tolik prostoru, že by tam mohly bydlet desítky Pařížanů. 
To bylo v roce 2013. 
Ty mrňavé byty jsou důvodem, proč se v Paříži žije hlavně venku a domů se chodí jen spát.
Naposledy jsme byli v Paříži v roce 2016 na premiéře hry režírované naší Lindou a většina mých fotek je vlastně z té doby. 





K Eiffelově věži jsme se přiblížili při první pařížské návštěvě, ale neměli jsme vůbec chuť vystát frontu a na ni vylézt, což se zřejmě, když jste v Paříži poprvé, očekává. 
Nenavštívili jsme ani Louvre, protože se nám tam stát nechtělo a ztrácet drahocenný čas, a to s nimi i Linda pracovala, tedy pro ně připravovala nějaký projekt.
A tak tady najdete nahlédnutí do Zlaté kapličky, která mi přišla velmi impozantní do výšky 20 metrů a já si připadala mrňavá. 
To byl pravděpodobně i účel staveb těchto chrámů, aby člověk pochopil, že v tom světě není on ten středobod vesmíru.
Tak pár fotek z toulání Paříží. Po pár pařížských dnech jsem měla vždy pocit, že uplynulo několik týdnů a já se na letišti doma ptala, zda je něco nového, třeba změna režimu nebo tak...
Tohle je most milenců.




Tady Linda také bydlela.






Tady na náměstí Republiky byly ještě vzpomínky na nedávné teroristické útoky v listopadu 2015. 
Psal se únor 2016 a nebylo překvapením, že pořád tady hořely svíčky. 
Útoky otřásly celým světem.







A další toulání. Tady vidíte i v dálce Notre Dame.





A tady je impozantní interiér kapličky.











A tady z této stanice metra jsme vyjížděli sami do centra. 
Pařížské metro je naprosté bludiště a chaos, aspoň teda pro nás bylo.



Kousek od tohohle kanálu Linda chvíli bydlela a my jsme tam chodili moc rádi si sednout a pozorovat pařížský život. Tohle je focené bohužel v tom únoru, takže tady nevidíte běžce, kteří jsou všude, u kanálu nedebatují umělci, či se tady nekoná normální firemní porada v kravatách s pizzou k obědu. 
To všechno jsme zažili.





Tady jsou fotky z velkého přírodního parku, kde jsme byli několikrát. 
Od Lindina prvního bydlení to nebylo daleko.









               
Tohle je myslím pohled z pařížského Manhattanu. 
Myslela jsem, že mám fotek víc, ale nenašla jsem je. 
A moje největší zážitky z Paříže, které si budu pamatovat navždy?
Můj krásný narozeninový den, kdy jsem si vybrala krásnou, ale velkou starožitnou komodu, která se málem nevešla do auta...
Večeře v restauraci, kdy po zhasnutí zpívala celá restaurace Happy birthday a já si říkala, že někdo má narozeniny jako já. 
O to větší šok to byl, když jsem zjistila, že se zpívá mně. 
Měla jsem slzy v očích.
Posezení v kavárnách uprostřed Paříže. I v tom únoru jsme šly s Lindou brzy ráno, když ostatní ještě spali, do kavárny a seděly venku ve vyhřívané kavárně a povídaly si o Lindině úspěšné premiéře, která se odehrála předchozí večer.
Vzpomínat budu na posezení s mým mužem u kanálu s pivem tak silným, že plechovka stačila pro nás oba.


Možná jste čekali z Paříže naprosto jinou reportáž. 
Tohle jsou jen naše osobní zážitky. 
Ale dnes je svět tak blízko, že Paříž zná dokonale i ten, kdo tam nikdy nebyl.
Tohle jsou vlastně jediné digitální fotky z cestování do zahraničí. 
Několikrát Itálii, Chorvatsko, Rakousko, Německo, mnohokrát Slovensko máme zaznamenáno jen ve fotografiích, které by bylo nutné nascanovat, či nafotit. 
Obávám se, že při mojí lenosti pro tento druh aktivity k tomu nikdy nedojde.
Vlastně jsme navštívili při první francouzské cestě i Versailles, které mám zaryto v paměti, ale fotky tady nenajdete. 
Nakonec na internetu jsou bezpochyby hezčí, než by byly ty moje.
A kdo si chcete přečíst autentické zážitky z Paříže, páč něco jsem psala ještě přímo v místě a někteří z vás je znáte možná dobře i z mojí knihy, najdete na blogu několik dílů tady 
Tedy první část, ale má to 4 díly.
Podruhé najdete zážitky, některé jsou pro zasmání, nebo možná většina, tady opět Paříž a opět jsou toho tři díly. 
Tak to bylo další cestovní vzpomínání. Už dám na delší dobu pokoj. 
Až zase někdy příště.
Původně jsem chtěla psát o Sáře, ale dnes jdeme na očkování, tak jsem trochu ve stresu, jak to ta naše šelmička zvládne. No jako s miminem.
Mějte pěkný den.

24 komentářů:

  1. Marti, krásné vzpomínání i fotografie. Francie je můj zatím nesplněný sen, Paříž bych také ráda viděla.
    Držím palečky ať očkování dobře zvládnete.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růži, jsem ráda, že se ti líbilo. Očkování už máme za sebou. Měj pěkný večer.

      Vymazat
  2. Marti, v Paříži jsem nikdy nebyla. Snad se někdy podívám, zatím moc děkuju za tvojí reportáž :)
    Měj prima dny, Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Péti, já už se kvůli svému stavu po úraze do zahraničí nepodívám, ale ty do Paříže třeba jo, není to tak nedosažitelný cíl. Měj se pěkně.

      Vymazat
  3. Krásné vzpomínání Marti. V Paříži jsem byla se zájezdem v roce 1993. Od té doby už nikde v zahraničí. max. tady za hranicemi v Německu. Fotku mám jen jednu z Notre Dame, kde jsem zapalovala svíčku...Mam jen schované leporela a 5 grafických listů jako obrázky pověšené v obýváku. Měj se moc hezky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaruško, ano docela mě to bavilo, i když já moc nevzpomínám, žiju více méně přítomností. Měj pěkný večer-

      Vymazat
  4. Krásné vzpomínky, ty jsou na cestování nejhezčí. Já mám na památku z Musée d'Orsay šál se Slunečnicemi a vždycky, když si ho beru, si na výlet vzpomenu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituško, vidíš, tam jsem taky byla a zapomněla. Měj pěkné dny.

      Vymazat
  5. Moc ti, Marti, rozumím, ač jsem tam byla 2x, narozeniny jsem tam neslavila, vidíš, to by bylo něco! Hezky jsi nám to tu napsala a fotkami doložila. Krása.Díky vzpomínkám se tam můžeš kdykoli vrátit.
    Dobře si pamatuju, když jsem vyprovázela dceru na Florenc - jela s kamarádkou busem do Paříže a já byla tenkrát na ni pyšná a trochu se o ni bála.
    Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jiřinko, to byla náhoda, že jsem tam byla zrovna na svoje narozeniny, to nebyl plán. Jen jsme tam stěhovali Lindu, která tam pak několik let žila. Měj pěkný večer.

      Vymazat
  6. Chápu že se ráda probíráš vzpomínkovými fotkami. Mám to stejně, když je mi nějak ne zrovna veselo, začnu si prohlížet fotky z mých výletů. A je mi fajn...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vendy, to já právě moc nedělám. Je to teď výjimka, možná proto, že už cestovat nemůžu.

      Vymazat
  7. A já bublám, já jsem spokojená.
    Víc než miliarda fotek je pro mne důležitá tvá popiska, tvá invence, tvé vzpomínky. To, jak krásně máš zapsanou Paříž, jak moc tě nadchla, jak tě dostala.
    Nemám na toto město pěkné vzpomínky. Byly jsme organizovaně a paní průvodkyně byla neskutečná kráva. Cpala nás na parník po Seině v průtrži mračen a měla možnost to zorganizovat během celého týdne.
    Nakonec jsme se s dcerou trhly, procházely si město samy a bez kyselého ksichtu, který jsme obtěžovaly. Má dcera uměla skvěle francouzsky, tudíž jsme se skvěle všude domluvily a s mapou to město prožily.
    Děkuji za sdílení tak kouzelných momentů !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Blondýnko, to chápu, já organizování naprosto nesnáším. Měj pěkný večer.

      Vymazat
  8. Marti, děkuji za to sdílení vzpomínek. Krásné, až se mi zaleskly oči.
    Přeji pohodový den, Helena

    OdpovědětVymazat
  9. V Paříži je tolik milenců, že mají vlastní most! Asi to částečně vysvětluje, proč je jejich školství tak zdevastované! Mladí nemají čas.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vůbec nerozumím souvislosti se školstvím. Most milenců se zámky jako symbolem lásky je nejen v Paříži, ale i v Benátkách, v Kyjevě a pravděpodobně ve spoustě dalších měst světa. Školství jiného státu si netroufám posuzovat, protože moje děti tam do školy nechodily. Tedy až na Lindu, ta v Paříži vystudovala doktorát na škole, jejíž kvalita studia překračuje zdaleka zatím možnosti v Čechách a žila ve Francii dost let a myslím, že poznala jiné mladé lidí, a to ostatně i já, než o jakých je tady řeč.

      Vymazat
  10. Marti, moc hezké vzpomínání. Byla jsem v Paříži 2x a vždy to byl velký zážitek.
    Krásné zářijové dny. Jitka

    OdpovědětVymazat
  11. Marticko, konečně mam zase trochu času číst Tvé krasne příspěvky. :) V Paříži jsem byla jednou a líbila se mi, ale nijak zvlášť. Zatímco Londýn miluji a byla bych tam nejradši pořad, Paříž mi nějak nesedla. Ovšem ten hřbitov bych rada viděla. Cestičky moc funeralni památky nenabízí a já je tak miluju. :)
    Měj se krasne, Sabi

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sabi, děkuji za milý komentář. Potěšil mě. V Londýně jsem nebyla a už se tam nepodívám a Paříž jsem si možná zamilovala kvůli Lindě, která tam nějakou dobu žila. Miluju spíš Benátky, italský naturel je mi hodně blízký. Měj pěkné dny.

      Vymazat
  12. Marti, já v Paříži nikdy nebyla a už se tam nejspíš nepodívám, protože čím jsem starší, tím hůř snáším neznámá velká rušná místa. Metropole jsou pro mne jako cíl výletu moc velká - pro mne jsou ideální výletovou destinací místa velkosti Lokte nebo Českého Krumlova :). Tak jsem se Paříží prošla aspoň vituálně.
    Hezký den

    OdpovědětVymazat
  13. Marti, každý to máme jinak.My jsme tolikrát projížděli obytným vozem jen několik km od Paříže, ale nic nás tam netáhlo.Jezdili jsme radši na venkov nebo do malých městeček.Martina

    OdpovědětVymazat