pátek 29. listopadu 2019

ježčí farma anebo záchranná stanice?


Chtěla bych napsat, že už jsme s ježky skončili, ale bohužel ještě to není pravda. 
O našich ježcích jsem napsala na blogu už dvakrát. 
Začalo to v září, kdy se u našeho domu úplně u vchodu objevil první malý ježeček a my vážením zjistili, že má pouze 420 g, takže nastalo vykrmování. 
Můj muž by už o ježcích mohl přednášet. 
Není snad nic, co by nevěděl. Prvního ježečka se povedlo odchovat do správné váhy za dozoru velkých ježků velikosti blížící se kilu, kteří se přicházeli najíst jako procesí a k našemu roztrpčení ujídali tomu, kdo to opravdu potřeboval. 
A vytlačovali jej z domečku s ložnicí, kterou pro něj můj muž vyrobil. 
Po zvážení byli odnášení za vrátka s tím, že tu není žádný mamahotel a jsou už velcí, tak se musí postarat sami. 
Když jsme skončili s jedním, přišel druhý a po té třetí maličký. No je to dlouhý příběh, musím to zkrátit. Pořád se vážili a my se modlili, aby stihli nabrat správnou váhu, než začne mrznout. 
Váha už se ani nevracela domů, zůstávala v permanenci u vchodu do domu na poličce. 
Pro jistotu jsem vyhledala nejbližší záchrannou stanici, kdyby bylo potřeba, po tom, co jsme zjistili, že je blbost je zazimovat v domě, páč se rychle ochočí a není to správné, je to proti přírodě.
Přes den se z keřů ozývalo startování motorky ve všech tóninách. Tyto zvuky vydávají ježci při pocitu ohrožení a ohrožením bylo každé projeté auto. Podle toho jsme zjistili, že naši malí ježci s námi zůstávají a už si na zahradě udělali domov. V noci se šli najíst a někdy přespali i v ložnici, kterou můj muž vytvořil. Tedy přespal vždy většinou jen jeden. Jsou to samotáři. 
Je zajímavé, že ložnice zůstávala čistá, ale jídelna byla vždy počůraná a pokálená a můj muž při každodenním odpoledním čištění domečku nadával a volal na celou vesnici:
 panebože, vy jste prasata.
Asi před třemi týdny vytvořil pro ježky i boudičku na zazimování, protože si načetl, že je to pro ně lepší. Vytvořil ji ze starého přenosného mrazáčku a zahrnul listím. Čekali jsme zda svoje spaní v keřích na zimu objeví a budou používat. Vzhledem k tomu, že boudičkou se hýbalo a trochu měnila místo svého umístění, věděli jsme, že tam někdo spávat chodí. A když postupně opadalo listí, někdo z nich tam přinesl nové a znovu je tam nahrnul. Můj muž ještě vytvořil další místo na spaní, tentokrát jen přírodní z mulčovací kůry a listí, protože každý ježek potřebuje prý spát sám. 
Vypadalo to, že už se snad konečně zazimují, protože jídla už nebyla taková spotřeba. 
Už se postupně přestalo ozývat i startování motorky.
A upřimně jsme se těšili, že naše ježkové období končí. Už nás to nebaví. Chovatel je sice můj muž, který vše obstarává, ale já vše sdílím, všechny problémy a starosti, že tentokrát nesnědli kuřecí krky, které jim pracně uvařil, že vařená játra, která prý milují, vyhodil netknutá apod. 
Takže už to nebaví ani mě, je to nekonečný příběh a já už ani neběhám k váze za každým roztomilým ježečkem jako zpočátku.
Před dvěma týdny se k našemu zoufalství objevil další mrňavý ježek, který měl jen kolem 500 gramů.
Zoufale jsme si říkali, že to nikdy snad už neskončí. 
Náš podzim ve znamení ježků.



 A my začali s vykrmováním nanovo a modlili se každý den, ať ještě nemrzne, ať stihneme odchovat snad posledního. Doufáme. Bezpečně vám řeknu jen to, že na většině fotek, které jsou dílem mého muže, je ten poslední ježeček, na ostatních už sami nevíme, který z našich ježků to je. 
Váha tento týden ukázala 652 gramů, no je tady výkrmna, každý den čerstvé jídlo a pokud se v noci zjistí, že je skoro snědeno, tak je nášup, takže hurá. Snad proboha už žádný další nepřijde. 
Bude prosinec a normálně se zazimují už začátkem listopadu.
Všechny naše návštěvy touží vidět ježka, ale bohužel přes den se to nepodaří.
Všichni se musí vyhýbat domku, který překáží před vchodem do domu, páč je pod stříškou, aby na něj nepršelo a každý, kdo přijde, se kouká, zda náhodou někdo v přístřešku není.
No není, tak dnes aspoň na blogu a doufám, že letos už je to poslední ježčí příspěvek.
Ale ještě se jim do domečku pořád jídlo dává. Nemáme zatím odvahu přestat.
Už jsme za ně zodpovědní. 
A začalo to jedním malým ježečkem, který si přišel k nám pro pomoc a pak ta drbna jedna rozšířila, že se u nás všichni najedí. A pak, že jsou samotáři.
"Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. 
Jsi zodpovědný za svou růži."
Aktuálně se naše rodina rozrostla o čtyři nájemníky.
Doufáme, že je to konečný stav. Aspoň pro letošek teda.












Tenhle bordel je po noci každý den a každý den dělá můj muž generální úklid. Kromě ložnice. 
V té se jen občas spí a zůstává tam čisto. 
A kromě listí je tam i kousek deky, můj muž je velmi starostlivý.

10 komentářů:

  1. Marti, to je krásný ježčí příběh. Možná by byla krásná další knížečka pro děti o ježcích u Dušků.:-) Věřím, že už to může být únavné, ale bude Vás hřát vědomí, že jste udělali všechno pro to, aby mohli ježečci ve zdraví přestát zimu. Obdivuji Tvého muže jak je vytrvalý a pečlivý.
    Chodím na blog k Ježurce, Libuška ježky sbírá a příběh o Vašich ježcích by se jí určitě moc líbil.
    Mějte všichni krásný den. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růži, už jsem o tom uvažovala ne pro děti, ale pro mého muže. Ale prošvihla jsem slevovou akci a tohle by chtělo větší knihu a ty jsou dost drahé. Ale možná se do toho někdy pustím, protože tohle stojí za zaznamenání. Měj pěknou svobodu.

      Vymazat
  2. Marti, vy jste úžasní pečovatelé, já bych nevěděla, čím ježečka nakrmit. Moc hezký příběh, četla jsem jedním dechem. Tak snad se už sami brzy zazimují, aby přežili nadcházející zimu.
    Přeji Ti krásný adventní víkend. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáši, pečovatel je hlavně můj muž. Vše si zjistil a krmí je hlavně kočičími kapsičkami a granulemi a na přilepšenou jim vylupuje ořechy. Původně na začátku si myslel, že snad ježci jedí jablka, což je samozřejmě mýtus, který mate hlavně děti. Tak se začal vzdělávat a dnes by ježky mohl vyučovat. Měj pěknou sobotu.

      Vymazat
  3. Marti, ty potvůrky věděli kam přijít, že o ně bude dobře postaráno.Obdivuji muže, jak se stará.Mějte krásný zbytek večera.Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Martinko, no to mi řekni, jak si sakra předali tuhle informaci. A nějak se to muselo rozšířit, v minulosti u nás ježci nikdy nebyli. Měj hezký den.

      Vymazat
  4. Marti, vy byste měli dostat nějaký ježčí řád :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, já ani ne, to by měl dostat můj muž. Budu muset něco vymyslet :-) Měj pohodovou sobotu.

      Vymazat
  5. Kolem našeho domu se také ježci vyskytují, jednou jsme večer seděli na pergole a najednou se kolem zdi šinul pěkný macík a zalezl do dřeva, kam zřejmě chodil spát a už ho otravovalo čekat až my dva zalezeme konečně domů. Jinak malé jsme neviděli nikdy.
    Jo holka, kde se dobře VAŘÍ, tam se dobře DAŘÍ a tvůj muž se stravování ježečků chopil zřejmě řádně a oni si to tichou poštou prostě předali dál a dál, dál a dál...
    Hezké dny.
    Ála

    OdpovědětVymazat
  6. Manžel, vlastně oba jste skutečně skvělí a napsala si to přesně, teď už jste zodpovědní!
    Jinak hlásím, ty naše jsem k vám neposlala, máme na zahradě pravděpodobně dva, žádní obři, ale mimina to nejsou. Teď už jsem je pár dní neviděla neslyšela, myslím, že už chrupou :o)
    Moc zdravím, Helena

    OdpovědětVymazat