nádech expresionismu a kubismu

Výstava pro podzimní pochmurný den jako stvořená. Plná veselých barev. 

Vypravili jsme se na ni, protože nás zaujala upoutávka, i když trochu pozdě. 

Tentokrát jsem vernisáž nestihla, protože se odehrála, když jsem byla na Moravě. Mám vernisáže raději, páč tam se dozvíte víc zajímavých informací. 
To vám samotná výstava nikdy nedá.

Ani jsem nevěděla, jestli to chci napsat jako pozvánku do deníku. 

Nakonec jsem to udělala, protože stojí za to výstavu ještě navštívit.

V okresním archivu jsou celkem malé výstavní prostory a navíc byly obrazy pod sklem, ve kterém se odráží rozsvícená světla. 
Předkládám tedy velmi nekvalitní fotografie, ale doufám, že i tak ukáží, jak je expozice moc pěkná.

A čí jsou obrazy a keramika, se dozvíte v mém článku. 
Trochu ženský pohled na svět. Takhle já v životě malovat nebudu.

Výstava v mělnickém archivu dýchá expresionismem i kubismem
Marta Dušková

V prostorách Státního okresního archivu Mělník je od počátku října instalována zajímavá výstava obrazů tří mělnických výtvarnic, kterou je možné navštívit ještě do pondělí 25. listopadu. Svoji tvorbu zde představují Romana Přibylová, Petra Hakenová a Jitka Vodoláková, tři žačky z ateliéru Ireny Wenkeové.

Tvorba výtvarnic je většinou inspirována díly uznávaných mistrů, především francouzských expresionistů, jako byl například Monet či Gauguin, ale také slavnými kubisty. Výstava je plná veselých a barevných obrazů.

Výtvarnice Romana Přibylová začínala s malováním pod vedením akademického malíře Vladimíra Veselého, a jak sama říká, nejraději kreslí postavy či akvarelové abstraktní obrázky. Expozice v archivu nabízí její obrazy malované temperou, akrylem i akvarelovými barvami. Petra Hakenová se věnuje především malbě krajiny a zátiší a nejoblíbenější technikou je malba akrylem a pastelem. Jitka Vodoláková se kromě malování věnuje i fotografii a tvorbě keramiky. Právě její keramika výstavu obrazů doplňuje a ozvláštňuje.

Výstavu tří autorek je možné navštívit ve Státním okresním archivu v Mělníku každé pondělí či středu v čase od 8 do 17 hodin, v jiné dny po domluvě se zaměstnanci archivu.
Do konce letošního roku se mohou návštěvníci těšit na další výstavu, kterou archiv připravuje. Expozice malířky Františky Janečkové bude instalována a přístupná od úterý 26. listopadu až do února roku 2020.

Modelem pro noviny mi byl můj muž. 

Byli jsme před obědem a to na výstavě nikdo nebyl. 

Nesměje se těm obrazům, ale tomu, jak na něj volám: 

proboha nezatahuj to břicho, je to vidět, že ho zatahuješ.

Můj muž se vždy schoval za pikolou, celý život byl hubený. 

Není zvyklý na tuhle postavu a karma jej dostihla. 

Všichni pro něj byli tlustí.

Ale v pondělí jsme se zasmáli, když mu naše rodinná lékařka zabušila na břicho se slovy: no to je teda baroko 😁.  

No vzhledem k problémům se zády jsme na tom oba téměř stejně. Ostatně jako celý náš společný život. Když měl jeden z nás problém, za chvíli ho měl i druhý. Prostě symbióza soužití víc než 40 let.

Moc se nemůžeme hýbat a poslední dva roky obměňujeme neustále šatník. 

Má to jednu výhodu. 

Neustále posíláme do dalšího kola k radosti našich přátel a známých oblečení, se kterým jsme se nechtěli dlouho rozloučit. 

Neustále doufáte, že vám to třeba ještě bude. Že se třeba do toho nasoukáte.

Udělala jsem radikální řez a rozdala ještě krásná saka z let, kdy jsem byla štíhlá a krásná.

Ale stejně jsem v pondělí dostala pochvalu. Držím si pořád svoji váhu zvící velikosti vorvaně od nehody před více než dvěma lety. 

Je tedy evidentní, že se nevyžírám, ale chybí mi pohyb. Pořád doufám, že budu zase skákat přes švihadlo a tančit na Jacksona jako před nehodou.

Tuhle fotku si sem dávám jen pro sebe jako milou vzpomínku.

Navíc je můj muž pořád fešák a na každé fotce je velmi fotogenický.

Něco jako děti. 

Ty můžete také fotit kdykoliv a jakkoliv a vždy se na to dá koukat.

S mým mužem je to stejné. 

Ať už jej fotím vědomě, či se mi připlete na nějaké akci do objektivu jen tak mimochodem. 

A to se mi stává, nevím proč, celkem často.

Mějte pěkný den ať už ve stylu baroka či se schováte za pikolou.

Život má být pestrý, jinak by byla fakt nuda.

A u nás opravdu nebývá.