trochu pravěk

Člověk by si myslel, že ve zralém věku už má tolik zkušeností, že jej jen tak něco nepřekvapí. 

A přece se vždy něco najde.

Nejsem tak naivní, abych si myslela, že týrané ženy ve 21. století už neexistují, i když já nikoho takového ve svém okolí nemám, ale přece jen mě věta Sex je povinnost, žena je majetek v názvu článku hodně překvapila. 

Říkám trochu nebo hodně pravěk. Ta věta mě přinutila si přečíst článek celý a vzhledem k tomu, že to je rozhovor s advokátkou, která se danou problematikou zabývá, nemám ani důvod nevěřit. 

Velká část populace pořád žije v tom, že manžel má právo na sex a jediná role v životě ženy je všechno to strpět. 

No není to hezké téma teda vůbec. Kdo nemáte na tohle náladu, nečtěte dál.

A protože je vše v článku moc dobře popsané, dovoluji si některé pasáže, které mě možná nejvíc šokovaly, na blog zkopírovat.

A na závěr trochu osvěty. Vůbec jsem nevěděla, že některé oběti mají nárok na advokáta zdarma. Mějte hezký den a doufám, že jsem jej někomu tímto tématem nezkazila. Píšu, jak jde život a vyjadřuji se ke všemu, co podle mě za to stojí. A moc bych přála všem obětem, aby našli pomoc. 
Po přečtení jsem i já trochu změnila názor. 
Vnímala jsem tuhle problematiku hodně zjednodušeně, páč jsem jiná.

Proč prostě od trýznitele neodejít a hned?!

No ono to není tak jednoduché.

"Vždycky mě vyděsí kauzy, kdy oběti domácího násilí nebo znásilnění utíkají k rodičům, a rodiče je vracejí zpátky k manželovi se slovy, že je to v pořádku. Nebo když matka řekne dceři: „Jo, mě taky znásilnili, ale nic jsem si z toho nedělala, tak si z toho taky příště nic nedělej, třeba si pusť hudbu a ono tě to dostane do nálady, hlavně ho neopouštěj, když spolu máte dítě.“ I když jsem říkala, že si nic nepouštím moc k tělu, tak z takových případů se mi vždycky zvedne žaludek."

Proč myslíte, že nějaká matka reaguje podobným způsobem?
Je to také důsledek rape culture. Matky si myslí, že když tím prošly, tak si tím jejich dcery musejí projít taky. Pravda ale je, že nemusí. Nikdo nemusí prožít v partnerském vztahu znásilnění.

Jak často dojde ke znásilnění mezi blízkými?
Když napíšu na Facebook, že jsem měla jako klientku oběť znásilnění, všichni si představí, že ji někdo přepadl, ideálně cizinec a muslim, který se na ni vrhnul v parku. Ale většina znásilnění je v partnerských vztazích a mezi nejbližšími lidmi. To ale lidé pod pojmem znásilnění nevidí. A je to o to bolestnější, protože se to ženám velice těžko nahlašuje a je to extrémně těžko prokazatelné. A sílu jim ještě víc bere to, když k nim přijde vlastní matka a řekne jí, že si to zažily všechny, a vydává špatný sex za znásilnění. Ale špatný sex rozhodně není znásilnění a znásilnění rozhodně není špatný sex.

Hodně lidí si to ale pořád myslí.
Bohužel velká část populace pořád žije v tom, že manžel má právo na sex a jediná role v životě ženy je všechno strpět a uvařit mu. Nedávno jsem viděla příspěvek na Twitteru, ve kterém nějaká žena psala, že kdyby všechny ženy na světě vařily, uklízely, vychovávaly děti, měly sex se svými manžely, nehádaly se s nimi, nechaly je ve všem rozhodovat a byly za všech okolností submisivní, byl by svět hned lepší místo. Hned jsem jí na to odpověděla, že to, co popisuje, je typická oběť domácího násilí. Na to už mi neodpověděla.

"Mě vždycky třeba překvapí, že lidé nevědí, že všechny dětské oběti mladší osmnácti let a většina zvlášť zranitelných obětí, tedy obětí násilných trestných činů, zejména těch, které byly sexuálního charakteru nebo domácího násilí, mají nárok na to, aby je advokát v trestním řízení zastupoval zadarmo. Moc lidí to neví. Často zveřejním článek, načež se mi druhý den ozve matka čtrnáctileté znásilněné holky, že advokáta nemají a příští týden je soud. A tuhle situaci máme minimálně dvakrát do měsíce."