zloba, závist, zášť, strach a svár, ty ať pominou...

Už potřetí sametová?! Asi jo. 
Slibuji, že snad je to dnes naposledy, ale na Mělníku se pořád něco děje a zajímá mě to osobně nejen pracovně. 

Včera při slavnostní vernisáži zazněl Kryl i Modlitba pro Martu. 

Na Karlu Krylovi a Martě Kubišové jsem vyrostla, je to moje srdcová záležitost a kdysi jsem si i hrála Anděla od Kryla na našem starém piánu.

Z rozmlácenýho kostela
v krabici s kusem mýdla,
přinesl jsem si anděla,
polámali mu křídla...

 Možná bych to ještě podle not zvládla i dnes. Musím to zkusit. 
Zazpívat to ještě umím.

Včera jsem si krásně zazpívané písně užila.

Tak dnes vám Modlitbu, která je pořád aktuální, posílám. 
A stáhla jsem ještě z doby, jak si píseň pamatuji já. 
Tak jak jsem ji jako dítě slyšela poprvé. 
Bylo mi deset let.

A když zazněla na Václaváku v 89, kde jsme cinkali klíči osobně, 
měla jsem husí kůži a slzy na krajíčku.

Ano, jsem pamětník i přímý účastník. 
Do revoluce jsme se tenkrát zapojili s mým mužem velmi vehementně a přinesli jsme tenkrát do Laterny magiky v Praze petici s podpisy, které jsme po večerech a nocích sbírali v našem okolí. 
Bez ohledu na nebezpečí, které tenkrát hrozilo, a bez ohledu na výhrůžky, že přijdeme o služební byt a možná nás zavřou, pokud se nepřestaneme angažovat. 
No, kdyby se revoluce nepovedla, bůh ví, jak by to s námi bylo. 

Měli jsme, tedy máme, tři děti, tenkrát mrňavé, poslednímu byl jeden rok, ale dělali jsme to přece právě pro ně. A samozřejmě i pro nás. 
Vůbec nevím, kam jsem tenkrát děti, já pořádná a svědomitá matka, odkládala. 
Proboha, kdo je furt hlídal?!
Nikdy před tím a nikdy potom jsem to neudělala. 
Na Václavském náměstí jsme byli několikrát, na Letnou jsme se už dívali jen v televizi, páč už jsme hlídání neměli.

Už nás fakt nebavilo zavírat i v létě okna, aby bylo možné říct si pravdu. 
Ano, hodně jsem to zjednodušila, ale moje vzpomínky, nebo naše vzpomínky s mým mužem z tehdejší doby by byly na knihu.

Jaká byla včera výstava, si prosím opět přečtěte v mém článku, který jsem právě odeslala. 
Jsem líná psát znovu to samé.
A některé události nejde zapomenout. A nesmí být zapomenuty a je dobře, že se k nim vyjadřuje i generace, která to nezažila. 
Tu velmi hektickou a svým způsobem nádhernou dobu, kdy vládla soudržnost, slušnost, tolerance a určité spojení, které jde zažít jen při revoluci. 
A morálka nebylo sprosté slovo.
Kdy neřešíte nic jiného, páč nic jiného není tak důležité.
A jsem ráda, že jsme u toho byli. 
A jestli někdo dnes říká, že to nepřineslo žádnou změnu a hledá jen negativní věci, buď dávno zapomněl anebo žil prostě jinak. 
Bez nějaké kritiky, byl poplatný tehdejší garnituře.
To já jsem ráda, že se celý život můžu podívat na sebe do zrcadla bez špatného svědomí.
No, v poslední době zrcadlo tedy moc nevyužívám😁, i když stárnutí nějak neřeším.
Vlastně bych nechtěla vrátit žádnou dobu ze svého života. 
Jen možná ten listopad. Ten bych možná chtěla zažít znovu.
Kvůli té soudržnosti, jako bychom se všichni tenkrát znali, kvůli době, kdy byla na piedestalu morálka a slušnost. 
To bych chtěla opět zažít. 
Tenkrát se zajímal každý o každého. 
Neznámý o neznámého. A všude byla úcta ke každému jednotlivému člověku.

Ať mír dál zůstává s touto krajinou
Marta Dušková

Oslavy výročí 30 let sametové revoluce ovládly i Regionální muzeum Mělník. Výstavu Sametové vzpomínání, která je instalována ve vstupních prostorách muzea, zpracovali žáci z deseti škol Mělnicka a svůj pohled na události 17. listopadu vyjádřili obrazem i textem pomocí vzpomínek svých rodičů či prarodičů. Expozice nabízí vzpomínání na listopadové události, na Václava Havla nejen prostřednictvím portrétů, ale nechybí i netradiční umělecké artefakty jako plastický objekt kalhot Václava Havla, koláže z klíčů či plastiky véček.

Slavnostní vernisáž výstavy ve čtvrtek 14. listopadu oživil hudebně – dramatický program reflektující tehdejší dobu, se kterým vystoupili žáci Základní školy J. Seiferta Mělník pod vedením Radka Šlangala a Evy Kloboučníkové. Malým sálem muzea zazněly básně, i píseň Karla Kryla či úžasná Modlitba pro Martu Marty Kubišové.

„Nápad na tuto výstavu se zrodil ve spolupráci s Místní akční skupinou Vyhlídky Mělník a deseti základními školami, které se podílí na Sametovém vzpomínání a pracují několik let v rámci projektu Místních akčních plánů ORP Mělník. Při společném sezení vznikla myšlenka přispět nějakým způsobem k oslavám výročí revoluce. A proč právě muzeum? Muzeum je jako neformální vzdělávací instituce do projektu zapojena, a proto je výstava instalována v našich prostorách. Témata výstavy měla široký záměr. Nejen vzpomínka na Občanské fórum, Václava Havla a další osobnosti listopadové revoluce, ale i životní styl a další témata připomínají tehdejší dobu, na kterých děti pracovaly pod vedením svých pedagogů“, dodává k výstavě muzejní pedagožka Jitka Králová.

Výročí listopadu připomíná i komorní výstava Sametová revoluce na Mělníku instalovaná v kavárně Regionálního muzea, kde jsou prezentovány dobové dokumenty, fotografie, články i letáky. Mezi perličky expozice patří přepis dopisu Karla Gotta předsedovi vlády z 20. listopadu roku 1989. Obě výstavy je možné shlédnout do neděle 24. listopadu.