s předstihem aneb malováno ústy

Tenhle diář mě zaujal na první pohled.

Ale stejně jsem se probírala všemi z nabídky v Pepco, abych se vrátila k tomu, který jsem vzala do ruky poprvé.

Puntíky já prostě můžu.

Používám sice diář v počítači, páč ten se mnou mluví a připomíná mi akce dopředu, ale diář do ruky taky potřebuju. Akce si tam nezapisuju, ale používám jej na poznámky, na výkaz práce v daném měsíci a na rehabilitaci "holky" do něj zapisují plán dalších masáží. 

Baví mě, jak je příjemně měkký, vypolstrovaný. 

A samozřejmě, vzhledem k tomu, že to pro mě není úplně denní diář, mě bavila i jeho nízká cena.

Když jsem začala přemýšlet o letošních vánočních přáních a chtěla jsem, aby měly i nějakou přidanou hodnotu, třeba charitativní, vzpomněla jsem si na Alenku, která mi vloni poradila, kde pohledy nakoupit. Pohledy už mám doma. 

A co je na nich zvláštního?

Motivy jsou malovány ústy. Pohledy jsou nádherné a ani se nedá se věřit, že je to malováno pusou. 

Slogan nakladatelství se mi líbí: Ne ruka, to duše maluje.

V posledních letech jsem přání nakupovala hlavně na Fleru. 

Ale letos jsem chtěla podpořit někoho jiného, někoho potřebného z naprosto sobeckého důvodu. 

Pro svůj dobrý pocit, že jsem pomohla. 

Jo já bych tohle nenamalovala ani klasicky rukou.

 Už rok se u nás neustále prodává a nakupuje. 

Když přijedou děti na delší dobu, vysypou mi moji malou pohotovostní šperkovnici v chodbě a je z toho pokladna. 

Prodávají se pohledy, knihy, hračky, zkrátka vše, co se po domě najde.

Už snad před půl rokem jsem dětem slíbila, že seženu pokladnu opravdickou. 
Teda ne opravdovou, ale jako. 
Dostala jsem se k tomu, nebo spíš vzpomněla jsem si teprve teď a to můj muž i koupil před měsícem peníze, abychom na staré vizitky nemuseli neustále psát padesátky a stovky.

Pokladna koupená z Lidlu je úžasná, součástí je ruční skener, který svítí a má zvukové efekty, solární kalkulačka, čtečka karet, dětské peníze, kreditní a zákaznická karta. 
Konečně se u nás nebude markovat jen jako.

Není to dárek, je to nezbytnost v naší domácnosti, respektive je to dárek samozřejmě pro nás pro všechny, páč děti jsou prodavači a my s mužem nakupujeme.

Už se na to docela těším. 
A možná si i zahraju na prodavačku, pokud mi to děti dovolí.
Dnes jsem některým z vás popřála v komentářích pěknou neděli. 
No jo, nějak nevnímám přesně, jaký den vlastně je. 
Nevidím žádný velký rozdíl, i když vím, že dnes v sobotu mám pracovní večer.
Takže oprava. Všem přeji hezkou sobotu.

P.S. Jak vidíte, opět fotím na stoličce od piána. Justýna mi ji pořád nedovolila uklidit.