středa 2. září 2020

Sára pod sklem



a jiná dobrodružství. 
Nestíhám vůbec zapisovat všechny naše zážitky s miminkem, se kterým jsou radosti i starosti. 
A její hravost nám někdy přinese i perné chvíle, kdy je nutné stěhovat celý obývák.
Ale tady musím začít hodně ze široka. Po tom, co Justýnka odešla a už pravděpodobně bylo po měsíci znát, že tu není, nás navštívili nevítaní a nezvaní hosté, které jsme na zahradě nikdy neměli. 
Přišlo celé procesí i s batůžky a já jsem měla možnost zblízka poznat hraboše polní a i jejich čerstvě narozená mimina. Má to jedinou výhodu. 
Přestávám se bát myší.
Jsou naprosto drzí, zahrada je plná děr, některé kytky odešly pravděpodobně po jejich zásahu. 
Jsou tak hloupí, ne jako myši, že se nás vůbec nebojí, klidně se postaví proti vám a drze koukají do očí.
Zatím nezmizeli, ani když je tady Sárinka. Jo a nemyslete si, k našemu velkému překvapení je to velký lovec a včera nám řekla paní doktorka, že koťátka se s tímto loveckým instinktem rodí. 
Už ulovila, no ulovila, přenesla v tlamičce několik hrabošů odněkud někam, než jí utekli. 
Stejně je divné, že se nechají takhle chytit. Protože máme vysokou trávu, občas nese trs v tlamičce domnívajíc se, že to je kýžená hračka, která se jí líbí. 
Je to vtipné, že se smějeme nahlas, když položí trs na zem a zmateně pobíhá, proč se to nehýbá. 
Jednou stačila vběhnout i s tímto dárkem pro mě i do domu, takže lovci u nás byli najednou dva, můj muž a Sára a byl to celkem horor, než jsme se toho dárku zbavili.
Naposledy tedy proběhl nechtěný úklid obýváku o víkendu. Sára už celkem spí celé noci, ale musím usínat s ní. Jen občas ji zřejmě probudí nějaký sen nebo co a ona se ke mně přijde pomazlit a nejen, že mi olíže celý obličej, tulí se, ale lehá si mi na celý obličej a dusí mě. 
To se právě dělo o tomto víkendu. Téměř jsem nemohla spát. 
A když jsem konečně nad ránem usnula, v polospánku slyším, jak si Sárinka hraje s nějakou hračkou a ta hračka hrozně píská. 
V rozespalosti si před půl pátou hodinou uvědomím, že nemá žádnou pískací hračku, sakra!!!
Ježíši, ona je tady myš.
Vstávám tedy a lákám naši šelmu na papání s tím, že počkáme, až se vzbudí náš další lovec, tedy můj muž. Sára nemá ale vůbec čas. Zahnala myš pod harmonium a neustále tam číhá a čeká, až se to objeví. No nepovedlo se. 
Můj muž odtahuje harmonium, převrací ho, vymetáme pod ním pavučiny a nikde nic. 
Nevěří ovšem ani jedné z nás, že tam něco je. 
Myš už by dávno vyběhla.
Ovšem přes den se ozývá pořád šramot a Sárinka nemůže vůbec spát, pořád skáče k harmoniu a je nešťastná, že nic nenachází.
Můj muž znovu prohledává harmonium a pořád nám nevěří. Nakonec rozhodne, dobře já ho nějak otevřu a podívám se tam. Hledá s baterkou a já hlídám Sáru, aby do toho harmonia nevlezla. 
To by nám teda ještě scházelo, páč odtud bychom ji asi jen tak nedostali.
Ježíš, nic tam není, nic tam nevidím ani s baterkou.
Ale my ti se Sárou říkáme, že tam myš je!!!
Dobře, dám dovnitř pastičku. 
Jak praví, tak se stane. 
Vrátí harmonium do původního stavu a než stačí vyjít z obýváku, ozve se hlasité cvaknutí.
Co to bylo?
Povídám: no ta pastička, neee?!
Nevěřícně znovu rozmontuje harmonium, na které předtím i hrál, aby vetřelce vyděsil.
Aha, tak to byl hraboš polní, myš je chytřejší, ta už by dávno utekla jinam.
Hraboši jsou naprosto blbí, říká můj muž, asi jej sem zahnala Sárinka a vynáší k velké lítosti Sáry toho vetřelce. No a tak si tady žijem.
A proč Sára pod sklem?
Už není žádné místo v domě, které by neprošmejdila. Nevíme, jak si dokázala vlézt pod skleněnou desku kuchyňského stolu, kde je polička, ale prostor tak malý, že i Sára je pod opět už upatlaným sklem téměř placatá.




A tady přidávám venkovní hru s přivázaným míčkem a fotíme na střídačku, kdo dřív chytne foťák. Nakonec se nějaké fotky podařily. Toho velkého míče, který přilítl s větrem z bazénu se zpočátku Sára hodně bála.
Nuda u nás nikdy nebývá, ale teď bychom si jí trochu i přáli...
Ale je pravda, že se nasmějeme jako už dlouho ne.
Tak ahoj zase někdy příště reportáž o malém "vládci" našich životů vážícím 1,4 kg, jak včera řekla sestřička.




14 komentářů:

  1. Marti, tak to držím palce, ať vás lovec hrabošů zbaví co nejdřív. Ty bych mít doma ani na zahradě nechtěla. Brrrr :)
    Měj prima dny, Petra

    OdpovědětVymazat
  2. Marti, pěkně si to užíváte. U vás fakt nuda není.
    Přeji pěkný den bez myší i hrabošů. Marie

    OdpovědětVymazat
  3. Já to říkám pořád, že koťata a štěňata pozorovat je lepší než televize!

    OdpovědětVymazat
  4. Marti, máte se Sárinkou veselé zážitky. Držím palce, aby malá lovkyně vyhnala ze zahrady všechny hraboše.
    Přeji vám všem hezky den.

    OdpovědětVymazat
  5. No já Ti řeknu máte o zábavu postaráno.
    Taky jsme museli v kuchyni nastražit pastičku,protože se k nám vecpala myš. Nebyl to hraboš polní, byla to myš domácí.Chytila se! Neměla k nám lézt. Takové vetřelce ráda nemám :-).
    Hezký den!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  6. Tedy Marti, vy teď máte zase doma veselo a se Sárinkou si to fakt užíváte, zvláště, když vám domů přinese takovou návštěvu... Tady jsou také louky i zahrady rozryté, a při tom je tu dost Luňáků, kteří je denně loví. jen že hraboši se množí rychleji, než je stačí dravci o kočky lovit...Přeji Ti krásné a pohodové dny s vaším hravým a veselým miminkem.

    OdpovědětVymazat
  7. Tedy Marti! U vás je fakt veselo!
    Myši fakt nemusím, nedávno jsem ležela u bazénu a jedna frajerka tam chvilku byla se mnou... hrůza!
    Moc zdraví a hladím! Helena

    OdpovědětVymazat
  8. To je fakt hezké, kolik máte radosti a jak je veselo. Takové koťátko a jak rozzáří domácnost. Ta pískací hračka mě pobavila. A úplně jsem si to představovala, jak jsi to popsala. Krásné dny

    OdpovědětVymazat
  9. Kočičí články jsou skvělé, těším se na další!:-)

    OdpovědětVymazat
  10. Marti vidím, že Sárinka vnesla do vašeho domova spoustu radosti. Tedy chytat hraboše v bytě nic moc, ale jak je vidět k miminčímu věku to patří. Sárinka je kouzelná.
    Iva

    OdpovědětVymazat
  11. Marti, Sára pod sklem je boží :).
    Hezký den bez hrabošů v domě

    OdpovědětVymazat
  12. Tak to máte Marti se Sárinkou každý den nějaké zážitky.Je krásná.Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Včera se mi zdálo, že hrabošů na zahradě už konečně ubylo a už nejsou vidět. Tak je snad ten náš lovec zahnal. Nikdy nás předtím nenapadlo, že Justýnka nebyla jen pro radost a krásu, ale byla i užitečná. Pořád na ni vzpomínáme, i když tady teď vládne Sára. Mějte pěkný den.

      Vymazat
  13. Můj bratr se před rokem stěhoval do baráku a jeden z jejich kocourů se stal obrovským lovcem a druhý je má totálně na praku.
    Zažívají situace, kdy se několikrát za den přijde pochlubit úlovkem, který žije a ve většině případů pak honí myši celé osazenstvo baráku.
    Je báječné, že člověk do svého života pustí zvíře a s ním přijde hodně zábavy i hodně lásky. Já to většinou nejvíc cením ráno ve tři, když se všichni tři rozhodnout porvat přímo v ložnici.
    Krásný den.

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za návštěvu a za milé komentáře, které mi zde zanecháváte. Díky za váš čas.