pondělí 4. listopadu 2019

jako klíště

Od té doby, co jsem se vrátila z Moravy, pro Justýnu po delší době, za mnou chodí jako pejsek. Jako by si mě pořád hlídala. Je pravda, že takhle dlouho jsem od ní ještě pryč nebyla, ale ve svých dvanácti letech se teprve začíná chovat jako koťátko.
Vždycky to byla osobnost, kterou nebylo možné pohladit, pokud ona nechtěla. 
A že by se tulila? Tak to se stávalo velmi sporadicky. 
Teď je jako klíště. Když jsem u počítače, skáče na stůl, šťouchá do mě hlavou, abych ji hladila. Když hned neposlechnu, vleze na klávesnici, abych si všimla.
Navečer kolem mě chodí a kouká mi pořád do očí a já už vím, co chce. 
Pojď se už koukat, máš tam kriminálku.
To je naše téměř každodenní siesta, pokud jsme doma.
Když si konečně sednu na pohovku, je celá šťastná a okamžitě se posadí vedle mě. Ale pořád to ještě není ono, co si Justýna představuje. Strká do mě hlavičkou, packami a já dělám, že nic nechápu. Když si tedy konečně lehnu, okamžitě se položí vedle mě a packy a hlavu si dá na moji ruku, abych nemohla jen tak odejít a většinou hodně rychle usne. 
Někde jsem četla, že mají kočky rády, když člověk s nimi leží, ale u nás to tak nebylo. V poslední době si dokonce lehá i na mě a téměř mi znemožňuje dýchání, protože je těžká jako cent.
A když nevrátím věci na místo, hned je použije pro spaní. Jako minule stolička od piána. Použila jsem ji na focení a odtáhla jsem si ji k psacímu stolu. 
A bylo pro mě důležitější podívat se na ty fotky, než hned uklidit tu stoličku. 
V okamžiku ji Justýna obsadila, i když přes ni evidentně přetéká. Když se prospala, uklidila jsem stoličku k piánu, kam patří. Po několika minutovém fňukání a pobíhání jsem ji musela vrátit zpět. To bylo radosti. Okamžitě na ni vyskočila a já ji nemohla uklidit dalších čtrnáct dní.



Jsem ale nepoučitelná a laxní, takže jsem minulý týden odložila na koš s prádlem svoje šaty do divadla s tím, že až půjdu dolů, vezmu je s sebou, abych je vyprala.
Omyl, za chvíli jdu pro ty šaty a Justýna na nich spí. Vzbudila jsem ji focením s bleskem. Ale ze šatů nechtěla samozřejmě slézt. 
I když se normálně naší bytné hodně přizpůsobuju, tady jsem se přece jen bála o ty šaty, tak jsem je pomalu začala z pod Justýny vytahovat. Byla velmi rozčílená a pořád seděla na místě. Uklidnila jsem ji, až když jsem šaty nahradila domácím trikem. Ovšem to triko ji ale nebavilo, takže se na něm válela jen chvíli. Šaty se jí líbily víc.
Justýna vlastně brzdí naši práci v celém domě. Koš na prádlo máme v patře u koupelny a pračka je v přízemí. Prádlo tedy třídím nahoře, a protože toho bývá hodně, jako minule ručníky, sejdu dolů a požádám mého muže, prosím tě až půjdeš nahoru, je tam prádlo na praní.
Můj muž samozřejmě nejde okamžitě. 
Za půl hodiny mi hlásí, tak dnes se asi prát nebude.
Justýna si zase ustlala. Ani jeden z nás nemá to svědomí ji rušit, a tak nepereme klidně dva dny a nahoře obcházíme prádlo i s Justýnou.
Tohle ale pochopí jen ten, kdo žije s nějakým mazlíčkem či jako v našem případě s "jezevcem". 
Je to moc hodná holčička, tak my jsme na ni taky hodní.
A tak si tady žijem. Trochu složitěji než je asi běžné, ale za tu lásku a radost to stojí.
Mějte pěkný nový týden.


14 komentářů:

  1. Justýnka je krásná a ta židle s ní krásně barevně ladí. Jste hodní, že jí vyhovíte, když si najde nové místo na spaní, i když je to třeba koš s prádlem. My jsme měli kocourka jen krátce, ale moc ráda na ty chvíle s ním vzpomínám. Z malého, vystrašeného koťátka vyrostl krásný mourek, který moc rád spal na mé posteli. A těch lotrovin co se navyváděl. Bohužel alergie jsou prevít a tak se stěhoval na venkov.
    Posílám Justýnce pohlazení a všem přeji krásný den. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růži, že Justýna ladí se židlí jsem si všimla až po tvém komentáři na facebooku :-) Děkujeme a i my všichni ti přejeme hezký den.

      Vymazat
  2. Marti, my jsme dostali kdysi po jednom zemřelém pánovi jezevčíka a ten k nám přišel první den a večer rovnou k manželovi do postele, byla jsme na mrtvici, neb se psů trochu bojím a navíc, neznala jsem ho. Taky o hygieně jsem dost uvažovala a nelíbilo se mi to.Ležel mezi námi jako špagetka a já nervní skoro nespala.Zato pes a manžel v pohodě.
    Ochočil si manžela raz dva a byli nerozluční.
    Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jiřinko, už bylo dokázáno, že děti, které vyrůstají se zvířaty a to byly naše děti a jsou to i vnoučata, si vypěstují větší imunitu a rozhodně to schvalovala tenkrát i naše známá lékařka. Takže není to tak, že člověk může od zvířat onemocnět. Justýna spává, kde se jí zamane a já hygienu neřeším, stejně ji člověk neustále hladí a navíc to není toulavá kočka. Měj pěkné dny.

      Vymazat
  3. Marti, ty jsi to tak krásně vše o Justýnce napsala, že mě tečou slzy jako hrachy a to já zas tak často nebulím.My to máme podobně a měli se všema pejskovanejma holčinkama.Eli sice do patra nechodí, bojí se schodů,ale má nás taky pěkně ohráblí.V hlavičce má snad hodiny, protože každý odpoledne v pět si pro mne přijde a začne na mne štěkat a očička jí svítí nedočkavostí abych s ní šla na zahradu házet míček.Mohla bych popisovat hodiny.Všechny holčičky byly naše zlatíčka a milovali jsme je.Každá povahově jiná a svá.Eli je hodná a takový ničitel.Jsme moc rádi, že jí máme.Marti pohlaď chlupaťandu a mějte pohodové odpoledne.Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jéé, Martinko, potěšilo. A musím říct, že mazlíčci mají rozhodně hodiny v sobě. Když podle Justýny nevstanu náhodou včas, což se ale stává velmi sporadicky, začne mě budit sama. Je to radost. Hladím na dálku Eli, je moc roztomilá a mějte všichni tři pěkný den.

      Vymazat
  4. Marti, zdravím Justýnu :-). Je to fešanda

    OdpovědětVymazat
  5. No, co k tomu říct! Některé vaše příhody a rituály dobře znám, i když to je pes :o)
    Hladím Justýnu a tebe Marti moc zdravím, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, já myslím, že je to identické asi u kteréhokoliv mazlíčka, kterého člověk přijme do rodiny. Měli jsme dva psy a na Moravě mám Dášu, takže si mohu dovolit srovnávat. Měj se krásně.

      Vymazat
  6. Život se zvířaty je bohatý na zážitky, na úsměvné příběhy obalené do chlupů.
    Domnívám se, že nás naši čtyřnozí obohacují, ukazují lásku s podmínkami / budeš doma a dost / i bez podmínek / lehnu si, kde je volno /.
    Když mi onemocněl nedávno Edík, prolétlo mi hlavou 12 let našeho soužití a v duchu jsem ho prosila, aby tu lhůtu ještě prodloužil, je charakter. Uzdravil se !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Blondýnko, ježíš, umím si představit, co jsi prožívala. Tak si užívejte společný čas a mějte hodně zážitků. I když ty přijdou i bez mého přání.

      Vymazat
  7. Vždycky mne Justýna pobaví :-). Má vás prostě na háku!
    Hezký den, Marti!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, i nás Justýna baví a čím dál víc :-) Měj pěkné dny.

      Vymazat

Moc děkuji za návštěvu a za milé komentáře, které mi zde zanecháváte. Díky za váš čas.