deštivá sobota

Dlouho jsme čekali na déšť, ale v sobotu nám teda moc radosti nepřinesl. 

Nejhorší pro mě je, když jsem sama sobě šéfem. Kdybych byla zaměstnanec, pravděpodobně bych zavolala, hele prší, to nemá cenu, tam nebudou lidé. 

Já to mám tak, že sama sobě šéfem cítím nějak větší zodpovědnost. 

Je to jen na mém rozhodnutí. 

Před týdnem jsem se rozhodovala, zda pojedu pracovně na nějakou víkendovou akci. Bylo jich tentokrát tolik, že jsem nevěděla, co si vybrat. Nakonec jsem narazila na akci, která mi přišla hodně významná. 
Obec Dolní Beřkovice slavila výročí 700 let. 

Navíc nás s mužem upoutalo ještě něco jiného. Akce se konala v zámeckém parku a částečně měl být otevřen i zámek. Vůbec jsme nevěděli, že tam vůbec nějaký je. 

Otevřel se pouze při této příležitosti a až uvidíte moji fotoreportáž, pochopíte proč. Zámek patří Lobkowitzům, ostatně jak jinak. 
V tomto kraji patří většina zámků právě tomuto rodu. 

Zámek byl předán v 90. letech, když předtím sloužil jako nájemní byty a sklady. Je tady vidět snaha o renovaci, ale jen v malé míře. Já přiznávám, že mě stejně nejvíc oslnily ruiny, z kterých dýchala minulost. Jsem ráda, že jsme nakonec jeli i v dešti. Už se tam jen tak nepodíváme.

Z akce dávám pouze úvodní fotku, kde je obličej zakryt velikánskou bublinou. Nakonec bylo co fotit, fotky se mi do novin povedly. 
Ještě mě čeká napsat článek.

Tak teď pojďte se mnou na malou prohlídku. Celý zámek nebylo možné odnikud vyfotit, tak jen malé úseky. Fotek je hodně, tak jsou v kolážích a zítra vás zavedu na jediné skutečně zrekonstruované místo celého zámku.