ranní rituály všedního dne versus víkend

Moje ranní rituály, a to jsem si uvědomila až dnes, se liší podle toho, zda je všední den anebo víkend. Pracuju z domova, takže málokdy vnímám, jaký je přesně den. Víkend vnímám spíš podle toho, zda vyrážím na nějakou akci, abych napsala reportáž či nikoliv.
Dnes mi došlo, že vlastně rána nejsou úplně stejná. Všední den začínám vyhledávám událostí z našeho regionu a psaním zpráv. Někdy je moje práce hotová šup šup, stačí projít tři čtyři města a mám hotovo. Někdy je to ovšem peklo. Nikde nic nového není a já kromě měst projíždím vesnici po vesnici a z těch drobků, co nacházím, protože informace jsou neúplné, všude je použito plno zkratek, které mi nic neříkají, pozvánky na filmový večer s filmem, kde je uveden pouze název atd. Musím tedy použít vyhledávače, abych zjistila, co ty děsné zkratky, v jedné větě třeba tři, vlastně znamenají a zprávu napsat tak, abych ji pochopila já i čtenáři, zjistit, zda je film drama či komedie ... Zkrátka některá všední rána už nemám energii probírat se na netu ranním tiskem a pročítat zprávy.
Většinu všedního dne tedy nevím, co se děje a dozvídám se to prostřednictvím mého muže anebo facebooku.
Sobotní a nedělní rána se v tomto liší. Nepíšu zprávy, tak rozbaluju idnes, aktuálně ... Přiznávám ovšem, že většinou mi stačí přečíst si titulky, abych byla v obraze a málo co rozbalím, abych zjistila podrobnosti. Obzvlášť obcházím titulky s některými jmény, která ze zásady nečtu. Za prvé bych se po ránu rozčílila, protože dění, které se týká života všech, mě pořád nenechává klidnou a za druhé bezpečně vím, co tam bude.
Občas mě něco zaujme jako dnes a já si to přečtu. Dnes na mě jukla, po kolikáté už během posledních dnů, zpráva o smrti Kulínského. Tentokrát mě překvapilo, kolik lidí jej lituje, jeho nešťastného života a když se někdo ohradil, okamžitě se na něj sesunula lavina komentářů s jedním tématem o mrtvých jen dobré. Nesouhlasím, proč po smrti ještě rozbírat vše, co špatné udělal, vše už nakonec bylo řečeno a karma jej dostihla, ale na druhou stranu nesouhlasím ani s tím rčením o mrtvých jen dobré. Překvapilo mě totiž, kolik má pan sbormistr příznivců a zastánců, jako by si snad vše nezpůsobil sám a tím pádem zhynul v zapomnění. Jakoby by všichni zapomněli na jeho oběti, jak moc jsou poznamenané v životě a co vše jim způsobil a za oběť považují pachatele. Některé špatné skutky však v životě nejdou napravit, byť bychom se snažili sebevíc a ani smrt není omluva.
Další zpráva, která mě zaujala, byla, že nějaké tržiště na Florenci, vůbec nevím, že tam nějaké je, na Florenci jsem byla naposledy minulý rok, když jsem odjížděla autobusem na Moravu, při nákupech nebere hotovost, ale vyžaduje pouze platbu kartami.
Musím přiznat, že já jsem naprostý milovník karet a první kartu jsem vlastnila jako bankovní úředník v roce 1996 a v posledních letech mám většinou v peněžence tak okolo dvaceti korun 😅 Já řídím naše účty přes internet a hotovost má na starosti můj muž. Přesto mě zpráva o omezení výběru platby hodně překvapila a považuji to i za porušení zákona a nejen já. Jakékoliv omezení naší volby mě rozčiluje a jsem ráda, že si toho všimli i ostatní. 
Koukám, že jsem se dnes hodně rozepsala. Ještě jsem chtěla pokračovat, ale končím. A díky pokud jste někdo dočetli až sem. Jsem impulzivní člověk, takže tenhle příspěvek jsem napsala rychleji než zprávy do novin.
Mějte pěknou sobotu.