je to normální?!

Ráda rozdávám, pokud mám co a vděčnost neočekávám, ale taky nechci, aby někdo zneužíval našeho dobrého úmyslu.
Likvidujeme pozůstalost a před pár týdny jsem dala inzeráty na nábytek, který je ještě velmi pěkný, některé kousky koupené nedávno, zdarma. Zdarma protože netoužíme na této nemilé záležitosti vydělávat, chceme někomu pomoct a v neposlední řadě taky proto, aby šlo vše rychle pryč. 
Je to trochu složitější. Nábytek je v Praze, takže já vše řídím pouze přes emaily, vybírám ty, co stojí za to a posílám osobě, která vše zajišťuje logisticky.
Věděla jsem, že zájem bude velký, a tak jsem během hodiny po zveřejnění byla zavalena spousty emaily a některé kusy nábytku jsem musela ještě ten den stáhnout z nabídky na bazaru.
To jen na úvod. Když jsem začala emaily otvírat a přeposílat, některé jsem házela rovnou do koše. Drzost některých lidí mě naprosto odzbrojila. Když je něco zadarmo, je to přece dostačující deviza a nebudu otravovat dalšími požadavky. Tak polovina emailů mě značně rozladila.
Někteří požadovali předběžnou prohlídku stavu nábytku a chtěli si domluvit termín, bylo nafoceno dobře a byl viděn na fotkách i velmi dobrý stav, někteří požadovali změření všeho, ovšem za jednu z největších drzostí považuji toto: nemám dopravu, můžete ji prosím zajistit - přispěju!!! , nemám peníze, můžete mi nábytek dovézt???!!!! Někteří dokonce citově vydírali, jsem sama se dvěma dětmi, jsem na tom špatně. Ale my už jsme přece charitu udělali, vždyť rozdáváme. 
Vůbec jsem neměla potřebu se tady svěřovat s nekončícími starostmi s pozůstalostí, většina z vás to jistě už prožila, ale včerejší email mě teda fakt dostal. Ponechala jsem ještě v nabídce skříňkový šicí stroj, protože na toto se našel zatím pouze jeden zájemce, tak kdyby to neklaplo. 
Včerejší email kopíruju v plném znění : 

"dobrý den,máme zájem o šicí stroj,jen stroj,kabel a pedál,skřínku nepotřebujeme,jsme důchodci z Náchoda,na nový nemáme..moc byste nám pomohla,kdybyste ho nám poslala,samozřejme ne úplně zadarmo"

Já jsem taky důchodce, navíc už víc než tři měsíce žijeme z jednoho příjmu, no a co??? 
Nejvíc to rozčílilo mého muže. Neumíš si představit, jak je ten stroj těžký, víc než skříňka a navíc se samozřejmě chceme zbavit všeho a nebudeme se ještě zabývat rozkládáním nábytku na díly.
Přijde vám to normální?
Mně to přijde jako drzost.
Musela jsem se podělit, tihle lidé určitě nemají kouzlo osobnosti, o kterém jsem psala předevčírem.
Na druhou stranu, kdyby bylo vše normální, neměla bych možná ani o čem psát...
Hezký den všem. 
Já se dnes těším na masáž a bojím se tady úplně říct, že mám pocit, že se konečně zlepšuju. Doufám, že to nezakřiknu, ale už cvičím každý den, konečně to jde.