události posledních dnů

Tereza Veselá photography

Významné i nevýznamné záležitosti.
Některé z nich stojí za zaznamenání a některé jsou podružné. Od pondělí se peru s nějakou děsnou virózou, já nebývám takto nemocná ani v zimě. Nevím, kde jsem se s tím setkala, ale prý teď něco řádí. Od středy to má i můj muž, takže u nás doma je něco jako lazaret. Zřejmě neustálé změny teplot jsou důvodem. Kapesníky už jsou pro mě přežitek, používám papírové utěrky, která mám po kapsách županu, na psacím stole, na pohovce v obýváku ... Musela jsem zrušit veškeré schůzky a každé den píšu do novin jen krátké zprávy. 
Připomnělo mi to naši Terezu, když jsme všichni jeli na muzikál Jesus Christ Superstar, zrovna se s muzikály začínalo a já táhla dceru celou "zasoplenou" asi sedmiletou a celé představení jsem měla plnou náruč posmrkaných kapesníků, ze kterých jsem během představení vyhledávala ty, které by šly ještě použít. 
No nebyl to hezký pohled, nicméně muzikál, po Drákulovi náš druhý, jsme si všichni užili.

Od pondělí myslím na svého syna, který mi řekl, že zase někde poleze po skalách v Rakousku nebo kde. Jsem raději, když to vůbec nevím a až po se podívám na fotky. Včera jsem to už nevydržela a napsala, zda se už vrátil. Trefila jsem se zrovna do návratu a viděla krásné i hrozivé fotky. Výška 3418 metrů je pro mě nepředstavitelná a ještě ten sníh okolo.
No hlavně, že už je zpátky.

Linda připravuje premiéru v divadle v Pardubicích, tak o ní vím jen díky facebooku a středečnímu telefonátu. Zkoušky nového představení s herci nejsou nikdy jednoduché, to už znám a je to celkem vyčerpávající práce, než představení získá obrysy představ režisérky. 
Na premiéru v říjnu se moc těším.

Asi největší událost tohoto týdne se odehrála včera. Lolinka si nechala ostříhat svoje krásné dlouhé vlasy, které ji sahaly téměř ke stehnům. Už o to prosila několik měsíců a já jsem si vzpomněla, že přesně tohle se stalo u Lindy a mně to bylo moc líto, když se ostříhala. Na mikádo.
Lolinka je však nadšená, včera mi volala a ukazovala se mi na kameře. Moc jí to sluší, má mikádo a moc se podobá mamince, když byla malá. Z ostříhání má dvojnásobnou radost. Nejen, že bude mít snazší česání a pravděpodobně to zvládne sama, ale věnovala půl metru svých vlasů v rámci projektu Daruj vlasy - Šance onkoláčkům. A časem se ještě dozví, komu pomohla a kdo bude její vlasy nosit.

Asi dva dny zkouším malovat akvarel. Tereza mi zapůjčila svoje profesionální akvarelové barvy, ať to zkusím. Zatím se mi to moc nedaří. Obrázky vypadají jako malované obyčejnými školními vodovkami a moc se neliší od mých výtvorů akrylovými barvama. Načítám na netu, jak na to, koukám doma na akvarel, který malovala dcera. Uvidím, jestli se do toho dostanu. První pokusy jsem malovala na rozloženou nějakou krabici, páč papír na akvarel nemám.
Tady je zkouška.
Všem hezký pátek, to už je malá sobota ...