deštivá sobota - pokračování

Slíbila jsem, že dnes ukážu jediný skutečně zrekonstruovaný prostor v zámku Dolní Beřkovice. 

Minule jsem vám prezentovala ty části zámku, které byly v sobotu přístupné. 
Moc jich nebylo a vevnitř zámku vlastně skoro vůbec nic. Všude byly zábrany v podobě barevných pásek, za které bylo určitě nebezpečné jít. 
V jakém stavu je zámek, jste viděli na fotkách včera, i když mně se líbil i tak. 

Po úplné renovaci, což určitě potřebuje, ztratí vůni a kouzlo minulosti.  

Zámek je ze 17. století a kaple je mladší z roku 1853. 
Kaple, kam vás dnes zavedu, nezapadá celkově do prostředí zámku, protože je celkově zrekonstruovaná, nedozvěděla jsem se kdy, a hlavně pořád udržovaná. 
Zřejmě se i používá. Sedla jsem si do lavice se svým znaveným tělem a kochala jsem se téměř po celou dobu o samotě. Můj muž se na nádvoří zajímal o modely velkých letadel a hovořil přímo s tím, kdo je stavěl. Můj muž miluje vše, co dokáže létat.

Tak se pohodlně usaďte a kochejte se se mnou. Já myslím, že ta malá kaplička stojí za to.

P.S. Včera jsem zapomněla napsat jednu zajímavost, skutečnou pravdu se však nedozvím. Když jsem fotila v sobotu na nádvoří zámku, objevil se přede mnou pán, který mi nějak na akci nezapadal. Pán velmi dobře oblečený, pěstěný, vysoký a štíhlý, od pohledu vyšší životní úroveň, dlouhý luxusní kabát v ruce velký pánský deštník. Když promluvil do telefonu německy, okamžitě mi to blesklo hlavou. To bude někdo z Lobkovitzců. Jezdí občas i do naší vesnice, kde měli také majetek, než ho prodali obci. Samozřejmě to stoprocentně nevím, ale pochybuji, že někdo jiný tohoto vzezření by se zúčastnil tak malé akce významné pouze v místním měřítku. Když jsem to řekla mému muži, ihned tomu uvěřit. 

Ty máš na tohle cit. 

Tak jen pro zajímavost.

A ještě připomínka. Do soboty hrajeme o knihu. 

Tady malé nahlédnutí na výstavu historických pohlednic a fotografií, která byla instalována před kaplí. Špatně se tam fotilo a navíc mě nijak zvlášť prezentace nezaujala.