hlídání mezi šiškami

Na terase v Praze u dcery jsem moc ráda. Jste blízko korun stromů plných šišek, okolo samá zeleň, koukáte na Stromovku a dole je slyšet ruch velkoměsta. 
Dobrý kontrast.
Stavíme věže a musí se porovnávat, která je vyšší, a garáže a žirafy, lego tentokrát vládne. 
A už jste si někdy na nohy namalovali žabky, jako Alánek?

Hugo pobíhá kolem nás a někde je i Elza. Obě kočičky jsou hodně stejné, takže je těžko rozeznávám, ale Elza je o hodně větší, Hugo je ještě kotě. 
Doufám tedy, že na fotkách je on. 

Kromě lega ještě píšeme. Obě děti dostaly od nás notýsky s trhacími listy, a tak toho musí hned využít. Lola začíná psát a já ji musím diktovat písmenka slov a ona vše krásně napíše a všichni dostaneme lístek se svým jménem, který si musíme nalepit na oblečení. 

Dcera odvypráví historku, při které nám s mužem tečou slzy smíchu. Při jízdě metrem se Lola ptá neustále, jaké je to písmenko. 
Ve vagonu je hydrant a Tereza se ptá Loly: no jaké je to písmenko?

A Lola: no to je Š jako hovno😂 

Píšu, tak jak bylo řečeno, tohle musím zaznamenat. 
Je vidět, že písmenko vlastně poznala správně.

Večer při uspávání se ptám, budeme povídat pohádku anebo číst? Ne, babičko, budeme si povídat o tom, když byla maminka malá a o pejskovi a kočičce. 
Ne, není rozhodně myšlen Čapek. Nedávno jsem neprozřetelně vyprávěla o dětství našich dětí a o jejich zvířátkách a už mi to zůstalo. Musím vyprávět furt dokola a vtipně, páč obě děti čekají, až se budou moct zasmát, očekávají, že babička je plná humoru. 
A běda, jak něco vynechám: 
babi, ještě o tom, jak se chodil váš pejsek Fík sám venčit. 

Děti usínají, Lola samozřejmě musí spát u mě, takže se moc nevyspím, ale je příjemné, když brzy ráno otevře oči a když mě uvidí, okamžitě mě obejme tak, že mě trošku přiškrtí. 
Dlouho do noci sedíme při při víně na terase a posloucháme zajímavé vyprávění naší dcery z cest. Vypráví opravdu zajímavě a mně připadá, jako kdybych tu Čínu či Karibik sama navštívila.
Krásné chvilky. To teď moje pořád utrápená duše potřebuje.