rozšíření obzorů...

No, ve čtvrtek se mi rozšířit moje obzory moc teda nepovedlo. Já vím, částečně to byla moje chyba. Obě výstavy, o kterých jsem psala malé zprávy a upoutávky, mě fakt zajímaly, ale je toho tolik, že jsem se tam dřív nedostala. Ve čtvrtek byl poslední den výstav a já jela zrovna nechat si pustit žilou, tak jsme si s mým mužem řekli, že se tam zastavíme.

Do haly kulturního domu jsme vstoupili v deset dopoledne. Bylo mi divné, že panely s obrazy jsou přisunuty tak blízko k sobě, že jsem si nemohla obrazy pořádně prohlédnout, natož si je snad vyfotit. Teprve až jsem se rozhlédla a viděla prázdné stěny, mi to docvaklo.

Panebože, oni likvidují výstavy o den dřív, než avizovali a já prezentovala v novinách. 
Paní, která to tam řídila, jsem trochu vyděsila, ostatně trochu si to zasloužili, protože si myslela, že jdu fotit výstavy do novin. 

Proboha proč, když je konec? Pozvánka by neměla smysl. 

Na paní bylo vidět, že by mi v první chvíli nejraději pověsila obrazy zpět, než pochopila, že jsem tam soukromě. No, třeba si příště dají pozor a zkrácení výstavy budou včas avizovat.

První výstava se konala v rámci Týdne duševního zdraví a byla to díla léčených schizofreniků - výtvarníků. Z té je obraz v úvodu příspěvku. Ten jediný jsem si mohla pořádně prohlédnout. 

Na dalších dvou už přerušuji dílka já se svým odrazem ve skle.

Další výstava byla k 80. narozeninám kontroverzní osoby, aspoň já jej tak vnímám, Milana Knížáka. Jeho poslední přístupné dílo jsem si fotila na stole.

Pátek už byl povedenější. V úterý jsem dělala rozhovor se stavitelem modelů letadel, už to mi rozšířilo obzory velmi a přiznávám, že mě to i zajímalo, a pán nás pozval na páteční soutěž, která nebyla nikde prezentována. Můj muž letadla miluje v jakékoliv podobě, já sice jeho zájem nesdílím, ale nakonec mám hezký článek a i fotky z modelářského letiště do novin.
Doufám, že vám se daří v prodlouženém víkendu si rozšiřovat obzory mnohem úspěšněji.