úterý 18. září 2018

malá ranní úvaha


"Přemýšlej, než začneš mluvit.
No, přemýšlej.
Zítra s těmi slovy, které dnes řekneš, budeš muset žít."

Není to moje myšlenka, ukradla jsem zase z facebooku. Je to věc samozřejmá a jasná, ale i tak mě zaujala a asi jsem si to takto nikdy pro sebe neřekla. 
Ale dnes mě ta slova přiměla bůhví proč k malé ranní úvaze.
Už dávno se nechovám jako "italka", život mě naučil nebýt tolik spontánní a se vším raz dva hotová. 
Ale je to můj přirozený naturel, se kterým jsem se smířila a naučila se jej mírnit a ovládat. 
Když jsem byla poprvé v Benátkách a slyšela gondoliéry plující v gondolách, jak na sebe křičí přes celý kanál, pomyslela jsem si, no pomyslela, já jsem zvolala nahlas: tady bych měla žít, to je moje země. Jsem hlasitá a trochu hlučná a radost dokážu dát patřičně najevo.
Asi jsem v životě několikrát slovy ublížila, aniž mi to hned došlo. Moje deviza ale je a byla, že nemám problém se omluvit a přiznat chybu. Uměla jsem to i v profesním životě před svými podřízenými, i když mi to někdy můj ředitel vyčítal, že přiznávám chybu tak lehce. Dnes už nejdřív přemýšlím, než hodím nějaká slova do prostoru. Nikdy nejdou vzít už zpět a zmírnění jejich dopadu trvá pak docela dlouho. 
Ale život mě naučil, člověk se octne několikrát na úplném dně a pak pro něj spoustu do té doby důležitých věcí se stane naprosto malichernými a zbytečnými. 
Že bych se na prahu šestky, kterou za chvíli začnu psát, stala moudrou?!
To určitě ne. Jen ta "italka" ve mně taky zestárla. A doufám, že s grácií.

18 komentářů:

  1. Je to věkem, životními zkušenostmi, že člověk většinou svoje projevy změní. Byly doby, kdy jsem si myslela, že hlavou prorazím zeď- už dávno si to nemyslím. K problémům přistupuji daleko klidněji,nežli dříve. S omluvou taky nemám problém,protože jsem taky občas tenkrát vypěnila a pak mi bylo trapně.
    Můj muž byl klidnější, ale nějak se to obrátilo. Je teď o mnoho víc vznětlivější nežli já. :-)
    Hezký den, Marti!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, víš, že je to u nás stejné? Taky jsme si vyměnili s mým mužem role. Já jsem teď ta klidnější :-) Měj pěkný den.

      Vymazat
  2. Až budu příští týden v Benátkách, budu na tvá slova jistě myslet, jenže já jsem ještě pořád neřízená střela, bohužel.
    Martino, jsi mi nesmírně blízká, i když už se dokážeš kontrolovat ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Blondýnko, moc děkuji za tvá slova. No jestli je to úplně pravda s tou kontrolou, bych se asi měla zeptat svých blízkých :-) Užij si Benátek. Jo a já miluju neřízené střely.

      Vymazat
  3. Marti, je to tak, člověk se učí zkušenostmi, časy odžitými a zažitými. Ať chceme nebo ne, to vše nás v dalším konání ovlivní. Naturel člověk nezmění, ale jeho nejvýraznější projevy asi dokážeme v dospělosti a moudrosti mírnit. Ale přoč bychom taky měli měnit vlastní naturel? To by byl svět o tolik chudší! Ta rozmanitost lidských povah je úžasná. Každý je jiný a nikoliv konkurenčně, ale v úžasné rovnovážnosti. Lidé se navzájem doplňují. Vidím to i v práci. Jsou lidé, kteří jsou rázní, do všeho se vrhají po hlavě, každého dokáží zbláznit, vyhecovat. Umí rozjíždět projekty s takovou vehementností..... A pak jsou lidi mírnější, pracanti, kteří umí ty jejich projekty dotáhnout do konce, protože to ti první zkrátka neumí. To je jen jeden příklad, jak spolu umí báječně fungovat rozdílné povahy třeba v práci. A i na tom dnes fungují výběrová řízení a pohovory na jednotlivé pozice. Umění odhalit typ člověka.
    A to je to krásné, že jsme každý jiný, každý originál.
    Marti, měj se prima,
    Petra
    PS: já mám ty "italky" stejně raději :)

    OdpovědětVymazat
  4. Věrko, několikrát v životě jsem se dostala do situace, kdy stačilo slovo a já "vypěnila" a pak mi bylo jedno, co řeknu. Když jsem se uklidnila, tak mě to pak mrzelo. Říkala jsem, že jsem lehce nasírací. S přibývajícím věkem a zkušenostmi se snažím takovým situacím vyhýbat, ale někdy se to nedá.;-)
    Marti, přeji klidný den. Růža

    OdpovědětVymazat
  5. Koukám, že blbnu, oslovila jsem Tě Věrko, omlouvám se. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růži, to nic, to se stává. To mi vždycky říkala naše Tereza: mami, když mi říkáš Lindo, tak mi to nevadí, ale když na mě voláš Jakube, tak to už trochu jo :-)

      Vymazat
  6. Já jsem odmala spíš klidnější, hodně mírné povahy, ale naši kluci mne dokázali tolikrát vytočit, že jsem se mohla málem ukřičet k smrti :o), jak se mnou emoce cloumaly. Pak jsem si to vyčítala a mnohokrát oplakala, že jsem jako rodič selhala, že jsem to měla řešit jinak. Ale asi to bylo ku prospěchu, protože máme spolu báječný vztah, i když si již žijí své životy. Jinak "italka" jsem nikdy nebyla, nesnáším hádky (pozůstatek z dětství) a raději si chci vše říct narovinu a hlavně v klidu. A tak jsem celý život mého muže cholerika zklidňovala, ten dokázal vzkypět jak papiňák hned, naštěstí ne vůči mně - ale v autě, v obchodě, ve společnosti, nikdy by si nenechal nic líbit. Nyní už mu to prý nestojí za to :o))) se rozčilovat.
    Každý jsme svůj a tak to má být. Nesnáším, když přede mnou někdo říká - já si ho/jí předělám, já chci, aby se choval/a tak jak se líbí mně, apod. kecy...
    Marti, buď klidně "italka", hulákej a směj se nahlas, když k tomu máš důvod, anebo se ti prostě jenom tak chce. Živelnost člověka není nikdy na škodu, je to známka toho, že svůj život žije s radostí :o)).
    Měj se moc hezky.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenko, když o tom přemýšlím, v našem rodě snad ani žádné klidnější povahy nejsou, i když to není o hádkách, my se ani moc nehádáme, jen jsme hluční a prostě živelní. A máš pravdu, nikoho nepředěláš, to je utopie a proč taky předělávat, že jo? Měj se krásně.

      Vymazat
    2. Když se sejde naše početná rodina, tak nejvíce halasné jsme já, náš nejstarší a nejmladší syn, má sestra a její dvě dcery, z bratrovy strany jsou všichni skoro potichu :o)). Takže šrumec...
      Tak jsem si hezky s tebou vzpomněla.

      Vymazat
  7. Já si všechno 3x rozmyslím, než to napíšu nebo řeknu.Což zas má tu nevýhodu, že na některá slova už je pozdě :-). Ale i tak se mi párkrát stalo, že jsem vypustila slova,která bych pak ráda vzala zpátky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, to je prima, kdybychom byli všichni stejní, ten život by byl zatracená nuda.

      Vymazat
  8. Marti, napsala jsi to moc hezky, fakt. Věřím Ti každé slovo a věř, že je to opravdu věkem, zkušenostmi a jiným pohledem na svět. Život člověka vyškolí a dá mu jasně najevo, co je důležité a co ne. Já jsem spíše rozvážnější, ale párkrát mi to v životě taky ujelo. A taky bych to ráda vzala zpět...
    Henrieta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Henrietko, moc děkuji. Tvůj komentář mi krásně nastartoval nový den.

      Vymazat
  9. Roky nás asi trochu obrousí, ostré hrany zmizí...Na druhou stranu mám moc ráda lidi spontální, upřimné, co na srdci...
    Jsme prostě źivé bytosti a ne stroje.
    Marti, měj hezké odpoledne.
    Helena

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za návštěvu a za milé komentáře, které mi zde zanecháváte. Díky za váš čas.