a budiž světlo...

Po pár večerních návratech posledních dní z divadla jsme si uvědomili s mým mužem, jak moc nám chybí svítící stromek, který osvětloval téměř celou zahradu a který můj muž před dvěma týdny posekal s trávou.

Podívej se, jestli ten stromek ještě nemají.

Ježíš, nemají, už jsem se dívala, prodávali jej jako vánoční.

Stejně byl za pár šupů, což se projevilo po půl roce stání na zahradě v jeho kvalitě.

Začala jsem tedy něco hledat, já dlouho neotálím. Nejdřív něco, pak lampu a uchvátila mě mezi spoustou jiných na webu, kde už jsme světla několikrát nakupovali, tato venkovní lampa.

Od objednání dorazila rychle do několika dní.

Přiznávám, že světlo ještě není.

Zapíchli jsme ji provizorně a ještě nakřivo a včera chtěl jet můj muž pro kabel, že ji zapojí. Nakonec jsem mu to rozmluvila.

Ještě počkej, až si budeme jistí, že bude tady na značce.

No, zítra se asi už pojede pro kabel. Časový spínač od stromku naštěstí není zničený, takže se opět lampa nastaví, aby se rozsvítila v určitou hodinu.

Ten keř růží uprostřed se nám teda pěkně rozrostl po mém podzimním zásahu. Teprve na fotkách jsem si všimla, že nám tam začíná zarůstat krmítko a v létě pítko. Musím jej posunout.

Všimla sis, co tam vedle keře kvete bíle? Ještě jsme to na zahradě neměli.

No ani jsme nemohli. Páč já jsem tuhle památku po minulé majitelce sekala ještě zelenou. Bylo to zpočátku po celé zahradě, ale to už si můj muž nepamatuje. Vyrůstalo to mezi těmi kamínky, už jsem o tom psala, jako by celá zahrada snad původně byla skalkou.

Letos jsem to nestihla zničit.

Ale necháš to tam ne? Mně se to líbí a udržuju to sekáním, aby se to nerozrůstalo. 

Nechám, je to hezké.

A aby nebyl dnešní příspěvek tak jednotvárný, ještě se vrátím k našemu úsměvnému čtvrtku.

Říkala jsem o příjemném přivítání na autorském čtení a o dárcích, které jsme si odvezly spolu s výbornými zákusky, které se pekly kvůli nám.

To srdíčko na zavěšení je jen stříbrné, na fotce vypadá dvoubarevné. 
Asi odraz od okna.

Panáček je úžasný, krásná práce a háčkováno vedoucí knihovny prý právě pro nás.

Bára zakončila besedu slovy: podívej, já mám panenku i s copy, heč😅

Tahle slova vyvolala smích u všech přítomných a otázku, jak dlouho se vlastně znáte...?! 
Bára při mém představování jako přítelkyně, bývalé kolegyně, souputnici v životě a novinářky na besedě neopomněla říct, že je mladší než naše prostřední dítě.
Nepřipadá ti slovo přítelkyně kapku s nádechem něčeho, co nejsme?
Jo, já se tomu slovu taky občas vědomě vyhýbám, ale slovo kamarádka je málo.
A není jedno, co si kdo vlastně myslí?

Mějte krásnou neděli.