vitráž

Některá dílka či způsoby tvoření jsou pro mě velkým uměním, která bych nedokázala napodobit ani zdánlivě ani neuměle, což se mi jinde daří. 

Mezi to určitě patří mimo jiné foukané sklo a vitráž. 

V životě jsem se pokoušela o různé druhy umění, hrála jsem divadlo, zpívala sóla, vyráběla šperky, šila do svého butiku na tehdejší dobu velmi odvážné modely, které se rychle prodávaly, zkusila jsem patchwork a dokázala jsem si ušít i kožich z pravé kožešiny s tím, že jsem si musela kožešinu i připravit. Zkoušela jsem vyrábět keramiku. Za chvíli to bude rok, co zkouším malovat. 

Zkrátka jsem přičichla a vyzkoušela spoustu věcí.

Ale jedno vím jistě. Jsou druhy umění či dovedností, které nikdy nezkusím. 

Mezi ně právě patří foukané sklo a vitráž. Spoustu věcí mě pořád láká na vyzkoušení, ale jsou věci, o kterých vím, že je prostě nikdy zkoušet nebudu.

Mozaiku už jsem tvořila a máme ji na zahradě, ale na sochu si fakt netroufám. 

O to víc se mi tohle umění líbí.

Původní cíl mého nákupu vitrážových ptáčků bylo obsadit bílou klec, kterou jsem dostala jako dárek už před třemi lety a furt je prázdná. A vypadá to, že dlouho bude. Nic se tam nehodí.

Zadala jsem si na Fleru, kde jinde, slovo ptáček a vyjelo mi spoustu zboží, krásného i nekrásného. Ovšem narazila jsem na Střelkyni, kde už jsem před lety nakoupila velkou vitráž do okna, kterou doteď miluju. 
Takže to byla jasná volba.

Ovšem do klece se opět nehodí, protože tam nevynikne krása vitráže. 

Tak jsem včera chodila po celém domě, fotila a neustále volala mého muže: 

pojď se prosím tě podívat.

Ptáčci nevypadají dobře ani v kleci, ani na kleci.

Budou zavěšeny chvíli tady v okně. Možná na furt.

Koukám na ně od psacího stolu a užívám si je. 
Pohled na ně mi přináší radost a pozitivní naladění.

Střelkyně, moc děkuji, je to radost!
Mějte pěknou sobotu. My jedeme zase do Prahy za uměním. 
Co to bude či vlastně bylo, prozradím až zítra.

P.S. A připomínám. Hrajeme do konce května.