Nabucco

Verdiho opera Nabucco je tak otrocky známá a pláč Židů už se stal celkem populární skladbou i pro ty, co jinak operu neznají, že jsem si včera říkala, že psát o tom fakt nebudu.

Když jsem dostala k vánocům od dětí poukaz do Národního divadla, měla jsem velkou radost. 

Hned v prosinci jsem vybrala představení a koupila lístky. Tedy dokoupila lístek pro mého muže. Vybrala jsem záměrně Verdiho operu, páč to je jediné, co můj muž z opery přežije a kam bych ho nedostala i z důvodu ceny vstupenek. 

Už se mnou přežil jednu Verdiho operu La Traviata, opět vánoční dárek a o našich peripetiích v souvislosti s tímto představením jsem psala tady, a kdo se chcete zasmát, čtěte.

Nejsem znalec oper a ani milovník všech oper, ale některé prostě miluju a může za to moje všeobecné vzdělání na gymplu, kdy jsme v rámci hudební výuky byli jako studenti zataženi i do světa opery a každý týden jsme nějakou poslouchali a museli uhodnout skladatele.

Nejsem tedy vůbec znalec, divadlo ale miluju ve všech podobách, ale na každou operu bych nešla.

Překvapilo mě, že Nabucco dávali v divadle Karlín, které vůbec pod Národní divadlo nepatří. Tam spadá klasická historická budova, Nová scéna, Stavovské divadlo a Státní opera a operu nastudoval soubor Národního divadla. 
Důvodem je oprava Státní opery. Nevadí, tam už jsem byla několikrát.

Karlínské divadlo je nádherné, přesto jsme tam byli naposledy někdy po revoluci a důvodem je repertoár operety a muzikály. Operetu nemusím a na muzikály po absolvování všech prvních muzikálů po revoluci už taky ne. Tenkrát jsme kromě Bídníků absolvovali všechny od Jesus Christe Superstar přes Drákulu a další, končili jsme Kleopatrou nebo Hrabě Monte Christem, už nevím. Posléze začali být muzikály velmi komerční a už jsme na žádném nebyli.

Ale abych se vrátila k včerejšímu večeru. Říkala jsem, že nejsem znalec, takže pro návštěvu opery mi stačí, jaká opera to je a jaký soubor. 
Soubor Národního divadle bezesporu zaručuje nejlepší kvalitu.

Podrobnosti o tomto představení jsem si tedy zjišťovala až včera pár hodin před představením.
 Zjistila jsem, že je to úplně nové nastudování a premiéra byla teprve vloni. 

Trochu mě teda zarazil režisér, který je známým argentinským tenorem jménem José Cura.

Ale co už? Jdeme.

Musím tedy říct, že to bylo tak úchvatné představení, že se líbilo i mému muži a to je co říct. 

Na operu šel jen proto: máš to dárek k vánocům. 

Nejen úchvatný zpěv všech protagonistů opery, kterou znám do detailů, páč ji mám na CD a viděla jsem i v televizi, ještě v době, kdy dávali přenosy z divadelních představení, a ještě v italštině, která k opeře zkrátka patří, stejně jako šansony jsou nejlepší ve francouštině a blues v angličtině, ale i úchvatné velmi jednoduché scény s velmi sporými efekty, úžasné kostýmy a úžasná choreografie.

Jedním slovem nádhera, krásný neopakovatelný zážitek, kdo máte rádi Verdiho a můžete, běžte.

A ještě mám jedno přání. Chtěla bych ještě vidět operu Carmen od Bizeta, už jsem ji kdysi viděla ve Státní opeře v Brně a pamatuji si ji nějakých třicet let. A myslím, že tu můj muž taky přežije. 

Pořád ji dávají v Národním divadle a mám neskromné přání, které se nesplní. Chtěla bych vidět v Carmen Andreu Kalivodovou.

Všechny fotografie jsou z netu a zdroj najdete tady i s recenzí. 

Fotit jsem samozřejmě nemohla, a ani jsem s sebou netáhla svůj těžký foťák.

Mějte hezký den a omlouvám se za dnešní dlouhý příspěvek, ale jsem plná zážitků ze včerejšího divadla a psala jsem si to dnes hlavně pro sebe, i když tenhle zážitek ve mně bude dlouho.
Děti, ještě jednou děkuji. Bez vás bych to neprožila, páč bych se k tomu kvůli vašemu tátovi nikdy nerozhoupala😁