zatoulaný míč v trávě....

Chtěná a nechtěná zátiší.

Plánovaná i náhodná.

Zapomenutý míč v trávě po dětech ještě z Velikonoc a k tomu chmýří pampelišek. 

Zaujalo mě to hned. Můj muž odhodil míč, když sekal trávu a neměl čas jej zvednout. Já jsem malinkatou sekačkou odsekávala, co sekačka nevzala a z původně žlutých pampelišek, které spadly na chodník a já je taky hned neuklidila, se přes noc stalo chmýří. K chmýří se odněkud skutálet míček a já ráno viděla pro mě úžasné zátiší.

Je krásnější než ten karafiát v úvodu, který máme u vchodu do domu na schodech. 
Nechápu, proč ty karafiáty rostou v řadě. Vypadají jako v kině.

Kdyby chtěl člověk ten míč schválně naaranžovat, tak se mu to nepovede a ani ho to vlastně nenapadne.

Začínám mít dojem, že občas vznikají skvělé sestavy opravdu náhodně. Při úklidu odsunu vázu, svícen či květináč a najednou zjistím, že provizorní umístění je mnohem lepší než původní. 

A občas s koupí nové věci musíte otočit celý barák na jih (tenhle krásný příměr jsem převzala od svojí sestry a tak se mi líbí, že ho používám furt). 
Stačí koupě jednoho obrazu, lampy či nějaké maličkosti a při hledání vhodného umístění zjistíte, že musíte přesunout ještě toto a toto, protože to spolu prostě neladí. 

Asi to znáte všichni. U nás se to děje pořád a je jedno, jestli je to velká věc nebo malá.

Tak to je dnešní malá úvaha.

Mějte pěknou sobotu a já jdu dnes fotit soutěž hasičů v požárním sportu, naštěstí je u nás. Vždy si s nadšením naplánuju sama práci, a když nastane den D, přiznávám, že se mi někdy nechce.

P.S. Ježíši, ty schody a okolí potřebují umejt. Už zase. Myla jsem je před dvěma týdny. No nestíhám.