jako stavebnice pro děti

Všechno vlastně začalo naprosto nevinně a náhodou. 
Dostali jsme od zetě přímo z Holandska pytel cibulek různých druhů květin a bylo jich sto padesát. 
Květiny milujeme, takže zpočátku byla z dárku velká radost.

Potom jsme začali přemýšlet, kam je všechny dáme.

Všude na zahradě není dobrá půda. Navíc šest let, co zahradu a dům vlastníme, vyklízíme z celé zahrady malé říční kamínky, které byly všude po celé zahradě, všude v trávě a dodnes jsme nepochopili, jaký to mělo smysl. A přiznávám, že každý rok se opět odněkud kamínky vyrojí, droboučké, malé, skoro neviditelné a my zase uklízíme.

Takže nemáme velkou zahradu a půda není dobrá. Můj muž začal sázet cibulky a povedlo se mu s velkým úsilím zasadit čtyřicet kusů, které měly být od sebe deset centimetrů, takže zabraly dost místa.

Navíc půda je tvrdá a moc nepomohlo ji pořádně vodou promáčet.

To už je víc než měsíc.

Začala jsem přemýšlet, co s tím. Napadlo mě, proč bych je nemohla vysadit do velkých květináčů, kterých máme dost.

Tak jsem velkou část vysadila všude, kam se vešlo a květináče jsme rozmístili po zahradě.

Zbývalo posledních čtyřicet cibulek. Začala jsem hledat něco zajímavého, nějakou zvláštní nádobu na květiny, která by vypadala dobře.

Našla jsem toho spoustu, co mě zaujalo. Ale buď to bylo malé za moc velké peníze a všechny cibule by se nevešly, anebo naopak velké a nevešly by se ani na zahradu. Nejvíc se mi líbilo osázení do více úrovní, ale nemůžeme mít všechno, vyvýšený terén tady neuděláme, i kdybychom se sebevíc snažili.

A tak jsem čirou náhodou na eshopu Hornbachu objevila vyvýšený záhon ze dřeva. 
Ani jsem netušila, že něco takového existuje. 
No, člověk se pořád dozvídá něco nového.

Pro lenochy, pro ty, koho bolí záda, k umístění na chodník, beton, či jen tak na zahradu, kde není moc kvalitní hlína.

No, lepší by bylo si to vyrobit sami, ale bohužel u nás se žádný materiál už nenajde. A nízká cena mě překvapila, páč dřevěné doplňky, květináče apod. stojí dost peněz.

Dala jsem ke schválení a nakonec objednala dva. Jeden ještě na bylinkový záhon, který mám každý rok a je přesně na místě, kde by se měla navozit úplně nová hlína a kamínky se tam objevují pořád. 
Můj muž při sestavování podotkl, že je to úžasná skládačka pro děti a za ty peníze by se mu s tím nechtělo hrát

Už je osázený cibulkami, které začínají koukat na svět.
Pořád jsem přemýšlela, jak tu novotu trochu strhnout, aby to tak neřvalo. 
Otevřete branku a už to řve: hele máme nový záhon! To nesnáším.

Zrušili jsme hromádku kameny, která zakrývala původní ohniště po předchozích majitelích. 
Na tak malém prostoru nemám nervy na otevřený oheň a navíc se každý rok rozšiřuje zákaz ohně, takže naprosto zbytečné místo. Kameny máme rádi, tak jsme to místo nechávali i s pařezem, který byl kdysi krásný. Postupně ztrouchnivěl. Vyvýšený záhon samozřejmě zabral kus zahrady na hraní, takže zrušení hromady se přímo nabízelo. Napadlo mě kameny použít kolem záhonu, aby více zapadl do zahrady. Myslím, že se to celkem povedlo. No, nám se to líbí.
Tenhle příspěvek je už z minulého týdne, kdy ještě svítilo slunce. Poslední dny už nejde na zahradu jít. I dnes prší, ale pořád ještě déšť vítám.