měla to být jen malá inventura!!!

No, dělám ji skoro každý den. Zahrada je malá, takže téměř vše je vidět hned. 

Ale vyrostl velký keř růží a zakrývá vodotrysk. No tam sem teda dnes ráno ani neměla chodit, protože na mě jukla práce, co jukla, ona řvala jak tur. 

Všechno mi tam zarostlo za poslední týdny, kdy jsem měla jinou práci.

Trochu mě s tím pohledem smířily teda keře růží, které už začínají mít poupata. 

Včera jsem si natrhala malou misku třešní. 
Ještě nejsou úplně dozrálé, ale jsou moc dobré. 

Začínám plnit příkaz mého muže. Odjídám, páč tohle se nemusí odpeckovávat.

Na studni se opět objevila malá maceška. Vypadá to, že už tady s námi bude. Doufám, že se ji nebude snažit můj muž zachraňovat jako vloni na podzim. Pinzetou ji vykořenil ze studni a zasadil do květináčku. 
Chvíli vydržela, ale zapomněli jsme ji zalévat.

Tak teď bude na studni a necháme ji svému osudu. Příroda se nemá ohýbat.

Pivoňky pořád nerozkvetly. Vypadají stejně už několik týdnů.

Tak a teď mi vypnuli proud!!!

Zapomněla jsem, je to ohlášené. Nemůžu si ani uložit tento příspěvek. 

Jdu napustit vodu do vany a očistit teda tu zahradu.

Doufám, že mi do 11 hodin, kdy opět proud půjde, příspěvek nezmizí.

Ježíš, je to jak blackout od Báry! Jsem bez elektřiny nemožná. Ranní sprchu jsem měla studenou, poslední zbytky vody, ale stihla jsem to. 

Plánované mytí hlavy, na hlavě mám korelu (rozuměj toho papouška), musím teda odložit.

Za chvíli přijede Jakub, protože dnes se pracuje na nové střeše nad sezením na zahradě. No, jsem jeho máma, tak co by se měl lekat, ne? 
Stačí, že se každé ráno leknu v zrcadle já. Ale za chvíli už to docela jde.

Panebože, uklidni se, je to jen na pár hodin.

Nechci žít bez elektřiny.!!! Aspoň, že můžu psát. 

Možná do větru, páč nevím, jestli mi to na blogu nezmizí.

Pak si něco plánuj...

Z poklidného rána a focení zahrady a naprosto nezajímavého příspěvku se najednou stalo něco akčního, skoro dramatického. No, má to rozhodně děj.

No jasně, mohla bych si zkopírovat tohle moje psaní do wordu, než mi dojde baterka v notebooku. 

Ale to už by nemělo to napětí a zmizela by ta nejistota. 
A už slyším Báru, měla jsi to napsat v ruce.

Nejsi vůbec připravená na blackout. Ale já bych to po sobě už nikdy nepřečetla.

Ne, nejsem. 
Rozhodila mě už ta ranní nestandardní očista, kdy jsem chytala domnělé poslední zbytky vody. 

Neumím si představit den bez sprchy. 
Ani tu není v blízkosti žádný potok a Labe daleko. 

Na druhou stranu, kdyby to bylo všude, myslím bez elektřiny, nikdo by se ode mě neodtahoval, páč bychom smrděli všichni.

Tak teď vstal můj muž a řekl debilovi a kreténovi: proč si napouštěla vanu??? 
A mohla jsi se osprchovat v klidu, voda nemá nic společného s elektřinou. 
To si pleteš s naším minulým a předminulým bydlením, kde jsme měli vlastní vodárnu a brali vodu ze studně.

Panebože, tak já se jdu asi osprchovat znovu?!

Ježíši, proč ještě nespí??? Tohle jeho sdělení mohlo počkat, než příspěvek zveřejním.

Dobře, tak to nebyl blackout. 

Ale aspoň hoďku jsem v tom žila. 
Nevím, jestli si tohle někdy přečtete, ale kopírovat to nebudu.

Slyším, jak si můj muž připravuje v kuchyni kafe. Chci na něj zavolat, ohřej si vodu na plynovém sporáku. Ale zarazím se. On není debil.

Za chvíli přijde a říká: já jsem si zapnul konvici a čekal. 
Pak jsem si teda napustil do rozpustné kávy teplou vodu z kohoutku a rychle, páč si mě zblbla, že voda není.

Nevíš, proč jsem si to neohřál na sporáku?! 

Vlastně já bych ho nezapálil. 

Proč ne? Zapalovačem.

A tak si tady žijem. 

A za dlouhý příspěvek dnes může můj muž!

P.S. Dnes hrajeme  poslední den. Ještě se můžete připojit, kdo má zájem.