no to teda nevím...

Nevím, kým bych chtěla být, kdybych se narodila jako mravenec. Opět ke mě přišlo téma samo, já to fakt nevyhledávám. Článek Inspirujte se u mravenců. Dělejte jen to podstatné a hodně odpočívejte se mi moc líbil. 
No jo, to se mi to teď kecá, po bitvě je každý generál. 
Byla jsem skoro celý život workoholik a v klidu odpočívat jsem nikdy neuměla.
Vlastně to neumím bez výčitek ani teď, kdy to mám lékařsky předepsané. Málokdy relaxuju jen tak, aniž bych nepřemýšlela, že bych měla jít něco dělat.
Ale bylo to samozřejmě o hodně horší, protože jsem svoji práci milovala a nosila jsem všude notes a zapisovala si svoje nápady. Když jsme stáli před lety na dálnici před Brnem, no moc se toho nezměnilo, vymyslela jsem marketingovou akci plavbu lodí v Praze, která byla natolik úspěšná, že jsem ji organizovala deset let.
A nezastavily mě ani problémy ze stresu, já jsem měla pocit, že ho vůbec nemám, kdy jsem se ocitla se žlučníkem v nemocnici, prý dvě procenta, která to nemají z jídla, ale ze stresu, operace se několikrát nepovedla a já strávila tři měsíce v klidu. Tedy vlastně ve skutečnosti jen měsíc v té nemocnici, domů už my pak začali všichni volat, nejdřív opatrně, potom už přímo o radu a já vlastně pracovala z domova. Když jsem měla operaci pravé ruky karpální tunel, klid trval jen jeden den, po dobu ambulantní operace. Pak už jsem normálně pracovala, i když jsem si říkala, jestli všichni vědí, že mám jen jednu ruku. 
Věděli.
Přesto se mi přiváželi kupy dokladů k podpisu, protože hlídat můj marketingový rozpočet nikdo nechtěl. Podpis levou rukou samozřejmě neodpovídal podpisovému vzoru. Prý nevadí. 
Psala jsem i emaily jednou rukou, na které bylo zapotřebí odpovídat. Ale vlastně jsem byla ráda, protože měsíc bez práce bych jen těžko zvládla, navíc se vrátit po takové době do toho kolotoče, je už celkem oprus a skoro na výpověď z vlastní vůle, když na vás většina věcí počká, protože je za vás nikdo udělat nemůže anebo kvůli zodpovědnosti nechce.
Přemýšlela jsem, čím bych chtěla být v mravenčím společenství. 
No asi královnou.
I když to taky není bůhví co neustále rodit, ale manažerka jsem prý dobrá. Navíc jsem dost solitér a to mi ta královna připadá taky.
Ono toho teda stejně není moc na výběr. 
Chlap být nechci a pak už zbývá jen dělnice a to mi přijde hodně jednotvárné a málo kreativní.
Nicméně článek jsem si přečetla se zájmem celý, i když já už jsem si z něho žádnou radu pro sebe nevzala.
Tak mravenci jsem se na blogu ještě nezabývala. Ale po ježcích, Justýnách a Dášách je to příjemná změna.
A jsem vlastně ráda být sama sebou. Jen čím jsem starší, tím víc zjišťuju, jak málo toho vím.
Mějte pěknou neděli.
Jo už jsem doma. Dnes opět cestuji, tentokrát do Prahy.

P.S. Foto samozřejmě není moje. Stáhla jsem z obrázků z netu.