best of Morava

Na úvod musí být fotogenický obličej, takže fotky moravské Dáši.

Někteří z vás už ji z blogu znají a hodně času jsem jí věnovala v příspěvku konspirace jako blázen.

Dáša mě miluje a to není můj názor, ale všech okolo. 
Je pravda, že já ji mám taky moc ráda. 
V Čechách mám Justýnku, na Moravě Dášu. 
Ovšem některé návštěvy ji natolik rozmazlili 😀, že teď vyžaduje od všech, kdo přijedou, dárek. 

Já na něj neustále zapomínám a většinou kupuju po cestě granule anebo žebrám už v domě v krámu bráchy, ať mi pro ni proboha něco dá.

Když přijedu, začíná celý uvítací ceremoniál: štěkání, skákání, vrtění ocáskem velikosti kaštanu a pak začíná obíhání zavazadel s výrazem: 
přivezla jsi mi něco?! nebo jsi zas na mě zapomněla?!

Vytáhnu granule a vidím to zklamání.

Panebože, jako granule?! Jsi normální?! 
Šak jsem ti říkala, že to musí pískat, nee?!

No dobře, mám tě ráda, tak to přežiju.

Tentokrát jsem si vzpomněla včas, a když jel můj muž na nákup, zadala jsem úkol, prosím tě kup cokoliv Dášeně, hlavně ať to píská.

Ještě mi volal z marketu, že tam mají jen drahého pískacího slona, jestli ho má koupit.

Ať to stojí, co to stojí, hlavně že ji nezklamu.

Po příjezdu bylo radosti. Ty jsi tentokrát přijela nějak brzo, hurá!

Pak nastává obíhačka v chodbě domu kolem zavazadel, kterých tentokrát mám víc než obvykle na tři dny.

Nevšímám si toho, tak ji to přestane bavit a já vidím výraz v obličeji: no zas na mě zapomněla. Přestěhujeme zavazadla do předsíně mamčina bytu a já volám: mám pro tebe dnes dáreček.

Neumíte si představit tu radost a nedočkavost. 
Vyskočí na křeslo, u kterého stojím u papírové tašky a začne se v ní radostně hrabat. 

Vytahuju slona.

To překvapení, ježíši konečně máš dárek, a radost jsem nestačila ale nafotit. Následující dny všichni neustále hledáme slona, protože náš rodný dům má tři byty, a když je u své hlavní paničky, mojí sestry, zapomene tam slona. 
Přijde za mnou o patro níž a za chvíli začne lítat jako splašená po celém bytě a hledat a hledá toho slona.

Když přišla sestra z práce hned po mém příjezdu, Dáša ji radostně vítá v chodbě a najednou zmizí rychle v bytě a nakukuje a pobíhá s výrazem: 
podívej se, co jsem dostala.

Dana volá: tak mně to ukaž, já to nevidím. 

Vrátí se poslušně a přinese slona s radostným výrazem a s vrtícím kaštanem.

No, ten je krásný.

A tak si tady na Moravě žijem.

Ve čtvrtek jsme se opalovali na zahradě. 
Od té doby už takové teplo nebylo anebo pršelo.

Tady jsme spolu v symbióze u televize. Spí mi na ruce. 
Díváme se na Zákon a pořádek.
Děkuji za všechny komentáře u včerejšího příspěvku, které samozřejmě patřily především Stáně. 
Mějte pěkný den.