utržená dvanáctka

Vjíždíme do Prahy a já se podívám na hodinky.

Panebože, já tam budu fakt strašně brzo, je teprve čtvrt na pět.

Můj muž mi hlásí: prosím tě ono už je po páté.

Hodinek mám bezpočet, drahé, levnější i levné a já si musela zrovna vybrat tyto, kde je utržená dvanáctka.

Utržená dvanáctka by až tak nevadila, kdyby se netoulala po ciferníku a nebránila vteřinovce v ubíhání času. Zase jsem ji nedala přilepit.

Už se vám to někdy stalo?

Mně už podruhé, ale to byly zase jiné hodinky. Dvanáctku mi můj muž přilepil, ale do opravdu hodně drahých hodinek, i když je mám už snad 15 let, se mu sahat nechce.

Někdy se dvanáctka udrží na své značce a někdy ne.

Tentokrát teda ne a já měla v půl osmé teprve čtvrt na šest. Většinou mám hodinky spíš na ozdobu a v této životní etapě už ani nepotřebuji nějak extra sledovat čas, ale pro mě je čas pořád nějak důležitý. Tak začala včerejší úžasná dámská jízda, kterou jsem dostala od našich holek k narozeninám.

Indická restaurace byla vybrána kvůli mně, protože jsem před časem vzpomínala na pravou indickou restauraci, kde jsem dvakrát zažila takovou radost z jídla, že si to pamatuji dodnes. 
Možná mám nějaké indické předky. Můj děda tak vypadal.

V indické restauraci nás obsluhovali číšníci Indové, kteří hovořili anglicky nikoliv česky a i to je známka toho, že můžete očekávat skutečně indické jídlo a ne jen fake, který se tak tváří. 

Krásné prostředí, výborné jídlo, uctivá obsluha a vše tam krásně vonělo a připomínalo Indii. 

Tedy především Lindě, která letos strávila několik týdnů právě v Indii.

Ani nikdo z nás neměl s sebou foťák a nefotili jsme, jen pár fotek z mobilu.

Po výborné večeři jsme šli do kina Bio Oko na korejský film Parazit, který získal v Cannes Zlatou Palmu. Něco o filmu si můžete přečíst třeba tady, pokud máte zájem.

Film je ohlašován jako černá komedie o střetu světa bohatých a chudých, o opravdu velké propasti mezi dvěma světy, ale černou komedii mi to připomínalo jen zpočátku. 

Pak už je to spíš drama se šokujícím koncem, který jsem tedy nečekala. 

Sám korejský režisér Bong Joon-ho označuje svůj snímek komedií bez klaunů a tragédií bez padouchů.

Já mám pro film, který mě vtáhl do děje na víc než dvě hodiny, jen čtyři slova.

Je skvělý, skvělý, skvělý!!!

A já děkuji našim holkám za krásný včerejší večer, který jsem si moc užila. 

Nepamatuji si, že bychom někdy byly takhle ve třech, ve dvou ano, ale většinou býváme všichni.
A proč jsem začala tou dvanáctkou? Protože hned na začátku setkání se mě Linda zeptala, kolik je hodin. 
Já nevím, mám utrženou dvanáctku, tak mi nejde vteřinovka.
A to byla první věc, které jsme se od srdce zasmály jako pak ještě během večera mnohokrát.