slova jako bublina

Tento týden se na mě hrnou slova z netu, která jsou krásně poskládaná, a i když o tom smýšlím stejně, takhle hezky bych to asi nenapsala. 
Já vím, už to vypadá, jako by mi docházela slova.

Je velmi pravděpodobné, že níže popsaný příběh se nikdy nestal, konverzace je příliš dlouhá na to, aby se mohla odehrát někde u pokladny v marketu, kde se spěchá někdy tak, že nestíháte svoje zboží uklízet do tašek či zpět do košíku a zuřivě je házíte, kam to jde. Ale to neznamená, že není pravdivý. 
To, že sem opět dávám něco, co jsem nenapsala, souvisí s komentářem, který se trochu opožděně octnul pod příspěvkem o Gretě, ke kterému jsem se už fakt nechtěla vracet. 
Pravděpodobně byste ani komentář pod příspěvkem starým dva týdny už neobjevily. Včera při čtení příběhu od pokladny jsem si na něj vzpomněla a téma se fakt hodí. 
Navíc komentář, na mě dost agresivní, není určen jen mně, ale nám všem, 
kteří jsme se k tématu vyjádřili. 

Nesouhlasné komentáře na dané téma jsou v pořádku, ale pod mými příspěvky se objevují jiné názory klidně, bez urážek, tolerantně, nevytrácí se úcta a je to tak v pořádku. 
Nemusíme mít stejný názor, naopak různorodé názory posouvají svět dopředu. 
Ale proč hned tak urážlivě a nenávistně, proč hned hrubé odsouzení jiného názoru! 
Proč napadat tak, že by ode mě ani pes kůrku nevzal.
Přiznávám, že po tomhle komentáři jsem měla sto chutí udělat to, co už tolik jiných. 
Nastavit moderování komentářů a předem si je odsouhlasovat. 
Nakonec jsem myslím odpověděla v klidu.

Tak prosím buďme ke svým blogům, osobním deníkům tolerantní. Já, pokud se s nějakým názorem nemohu vůbec sžít, tak nekomentuji vůbec. 
Jo, a jsem ráda, že Gréta nedostala Nobelovu cenu za mír. 

Svět je ještě v pořádku. A některá slova jsou jako bublina. 

Možná na oko krásná, barevná, ale brzy prasknou a zbude po nich jen pár kapek vody.

A teď už ten příběh, kde je vše.

Tak tohle s radostí přeposílám :-) U pokladny v supermarketu si starší dáma bere igelitovou tašku na uložení nákupu. Pokladní jí vyčítá, že si nekoupila "ekologickou"nákupní tašku: "Vaše generace nezná ekologické hnutí. My, mladí lidé, budeme muset platit za vaši generaci, která plýtvá prostředky!" Dáma se omluví: "Je mi líto, za našich mladých let jsme ochranu životního prostředí neměli. "Pokladní se tím víc rozhořčí: "Lidé jako vy zničili všechny přírodní zdroje. Na náš účet půjdou náklady na jejich obnovu. Vaše generace neudělala vůbec nic na ochranu životního prostředí!" To ovšem přehnala a dáma se dožrala. "Děvenko, za mých časů jsme vraceli láhve od mléka do obchodu, obchod je poslal zpátky do továrny, tam je sterilizovali a znovu naplnili - jedna láhev se tak použila mnohokrát a opakovaně. V té době se láhve opravdu recyklovaly, ale neznali jsme ekologické hnutí. Za mých časů jsme chodili do schodů pěšky. Nebyly žádné pohyblivé schody ve všech obchodech, kancelářích a supermarketech. Chodili jsme pěšky do obchodu za rohem a nejezdili jsme autem o dvě ulice dál. Ale je pravda, že jsme neznali ekologické hnutí. Jednorázové papírové plínky jsme neznali, každá matka prala a vyvářela látkové . Prádlo jsme sušili na šňůře za domem a nepoužívali

jsme elektrickou sušičku, která spotřebuje 3000 wattů za hodinu. Systematicky jsme recyklovali oblečení z bratra nebo sestry dalšímu mladšímu sourozenci, dokud drželo pohromadě. Máš pravdu, neznali jsme ekologické hnutí. Měli jsme doma jednu televizi a jedno rádio, ne jako teď, kdy je televizor a rádio v každé místnosti. A televize měla obrazovku velikosti krabice na pizzu. V kuchyni každý připravoval potraviny ručně - neměli jsme všechny možné speciální elektrické přístroje na přípravu bez námahy, které spotřebují hafo elektřiny. Když bylo potřeba zabalit křehké předměty a poslat je poštou, použili jsme jako výplň staré noviny nebo vatu a balili jsme je do krabic, které už dříve sloužily - nepoužívali jsme žádné bubliny z polystyrénu nebo plastu. Trávník jsme kosili ručně - neměli jsme žádné elektrické nebo benzínové sekačky. Pracovali jsme fyzicky a nebylo proto potřeba běhat v posilovně na pásech, které běží na elektřinu. Ale máš pravdu, my jsme tenkrát nevěděli nic o ekologickém hnutí. Když jsme měli žízeň, napili jsme se z kohoutku - nepoužívali jsme plastové kelímky ani láhve,které se zahazují po jednom použití. Měli jsme plnicí pera a plnili jsme je z kalamáře místo nákupu vždy nového pera. Při holení jsme vždy měnili jen žiletky namísto vyhazování jednorázového holítka po každém holení. Ale máš pravdu, neznali jsme ekologické hnutí. V té době jezdili lidé autobusem a vlakem a děti do školy na kole, každá rodina neměla auto a matka neměla službu jako taxi 24 hodin. V té době děti měly stejné aktovky na několik let,

pastelky, gumy,ořezávátka a další příslušenství se používalo tak dlouho, jak to bylo možné, ne nové tužky a gumy s novým sloganem každý rok. Ale máš pravdu, neznali jsme ekologické hnutí. Měli jsme doma jednu elektrickou zásuvku na místnost - ne vícenásobnou, která je nutná pro široký sortiment elektrického příslušenství, bez kterého vy dnes nedokážete žít. TAK UŽ MNĚ PŘESTAŇ SRÁT S TÍM TVÝM EKOLOGICKÝM HNUTÍM !!!