středa 16. října 2019

slova jako bublina


Tento týden se na mě hrnou slova z netu, která jsou krásně poskládaná, a i když o tom smýšlím stejně, takhle hezky bych to asi nenapsala. 
Já vím, už to vypadá, jako by mi docházela slova.
Je velmi pravděpodobné, že níže popsaný příběh se nikdy nestal, konverzace je příliš dlouhá na to, aby se mohla odehrát někde u pokladny v marketu, kde se spěchá někdy tak, že nestíháte svoje zboží uklízet do tašek či zpět do košíku a zuřivě je házíte, kam to jde. Ale to neznamená, že není pravdivý. 
To, že sem opět dávám něco, co jsem nenapsala, souvisí s komentářem, který se trochu opožděně octnul pod příspěvkem o Gretě, ke kterému jsem se už fakt nechtěla vracet. 
Pravděpodobně byste ani komentář pod příspěvkem starým dva týdny už neobjevily. Včera při čtení příběhu od pokladny jsem si na něj vzpomněla a téma se fakt hodí. 
Navíc komentář, na mě dost agresivní, není určen jen mně, ale nám všem, 
kteří jsme se k tématu vyjádřili. 
Nesouhlasné komentáře na dané téma jsou v pořádku, ale pod mými příspěvky se objevují jiné názory klidně, bez urážek, tolerantně, nevytrácí se úcta a je to tak v pořádku. 
Nemusíme mít stejný názor, naopak různorodé názory posouvají svět dopředu. 
Ale proč hned tak urážlivě a nenávistně, proč hned hrubé odsouzení jiného názoru! 
Proč napadat tak, že by ode mě ani pes kůrku nevzal.
Přiznávám, že po tomhle komentáři jsem měla sto chutí udělat to, co už tolik jiných. 
Nastavit moderování komentářů a předem si je odsouhlasovat. 
Nakonec jsem myslím odpověděla v klidu.
Tak prosím buďme ke svým blogům, osobním deníkům tolerantní. Já, pokud se s nějakým názorem nemohu vůbec sžít, tak nekomentuji vůbec. 
Jo, a jsem ráda, že Gréta nedostala Nobelovu cenu za mír. 
Svět je ještě v pořádku. A některá slova jsou jako bublina. 
Možná na oko krásná, barevná, ale brzy prasknou a zbude po nich jen pár kapek vody.
A teď už ten příběh, kde je vše.
Tak tohle s radostí přeposílám  U pokladny v supermarketu si starší dáma bere igelitovou tašku na uložení nákupu. Pokladní jí vyčítá, že si nekoupila "ekologickou"nákupní tašku: "Vaše generace nezná ekologické hnutí. My, mladí lidé, budeme muset platit za vaši generaci, která plýtvá prostředky!" Dáma se omluví: "Je mi líto, za našich mladých let jsme ochranu životního prostředí neměli. "Pokladní se tím víc rozhořčí: "Lidé jako vy zničili všechny přírodní zdroje. Na náš účet půjdou náklady na jejich obnovu. Vaše generace neudělala vůbec nic na ochranu životního prostředí!" To ovšem přehnala a dáma se dožrala. "Děvenko, za mých časů jsme vraceli láhve od mléka do obchodu, obchod je poslal zpátky do továrny, tam je sterilizovali a znovu naplnili - jedna láhev se tak použila mnohokrát a opakovaně. V té době se láhve opravdu recyklovaly, ale neznali jsme ekologické hnutí. Za mých časů jsme chodili do schodů pěšky. Nebyly žádné pohyblivé schody ve všech obchodech, kancelářích a supermarketech. Chodili jsme pěšky do obchodu za rohem a nejezdili jsme autem o dvě ulice dál. Ale je pravda, že jsme neznali ekologické hnutí. Jednorázové papírové plínky jsme neznali, každá matka prala a vyvářela látkové . Prádlo jsme sušili na šňůře za domem a nepoužívali
jsme elektrickou sušičku, která spotřebuje 3000 wattů za hodinu. Systematicky jsme recyklovali oblečení z bratra nebo sestry dalšímu mladšímu sourozenci, dokud drželo pohromadě. Máš pravdu, neznali jsme ekologické hnutí. Měli jsme doma jednu televizi a jedno rádio, ne jako teď, kdy je televizor a rádio v každé místnosti. A televize měla obrazovku velikosti krabice na pizzu. V kuchyni každý připravoval potraviny ručně - neměli jsme všechny možné speciální elektrické přístroje na přípravu bez námahy, které spotřebují hafo elektřiny. Když bylo potřeba zabalit křehké předměty a poslat je poštou, použili jsme jako výplň staré noviny nebo vatu a balili jsme je do krabic, které už dříve sloužily - nepoužívali jsme žádné bubliny z polystyrénu nebo plastu. Trávník jsme kosili ručně - neměli jsme žádné elektrické nebo benzínové sekačky. Pracovali jsme fyzicky a nebylo proto potřeba běhat v posilovně na pásech, které běží na elektřinu. Ale máš pravdu, my jsme tenkrát nevěděli nic o ekologickém hnutí. Když jsme měli žízeň, napili jsme se z kohoutku - nepoužívali jsme plastové kelímky ani láhve,které se zahazují po jednom použití. Měli jsme plnicí pera a plnili jsme je z kalamáře místo nákupu vždy nového pera. Při holení jsme vždy měnili jen žiletky namísto vyhazování jednorázového holítka po každém holení. Ale máš pravdu, neznali jsme ekologické hnutí. V té době jezdili lidé autobusem a vlakem a děti do školy na kole, každá rodina neměla auto a matka neměla službu jako taxi 24 hodin. V té době děti měly stejné aktovky na několik let,
pastelky, gumy,ořezávátka a další příslušenství se používalo tak dlouho, jak to bylo možné, ne nové tužky a gumy s novým sloganem každý rok. Ale máš pravdu, neznali jsme ekologické hnutí. Měli jsme doma jednu elektrickou zásuvku na místnost - ne vícenásobnou, která je nutná pro široký sortiment elektrického příslušenství, bez kterého vy dnes nedokážete žít. TAK UŽ MNĚ PŘESTAŇ SRÁT S TÍM TVÝM EKOLOGICKÝM HNUTÍM !!!

22 komentářů:

  1. Marti, jak píšeš, a jak i z tvého článku vyplývá, tak každá doba má své mínusy a plusy. Mrzí mě lidé, kteří kritizují druhé, což je vůbec k podivení, že si to dovolí někomu radit! Každý má svobodnou volbu, jak bude žít. A ještě více mě rozčiluje lidé, kteří vidí v televizi něco a díky zkomercializovanemu obsahu si neudělají vlastní obrázek a názor, a jen papouškují názory ostatních! S Gretou souhlasím ��

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zapomněla jsem zmínit, ze souhlasím, ze nedostala cenu.

      Vymazat
    2. Adélko, díky za tvůj pravdivý komentář. Měj se krásně a těším se v neděli.

      Vymazat
  2. Tohle jsem četla na fb taky a hodně mne to pobavilo. Nicméně to tak bylo. Dnešní ekoteroristé na to za čas tak snad přijdou, že všechno má svůj čas a nutit lidi okamžitě změnit názor nelze. A když to nepochopí teď, pochopí až si pořádně nabijou čumák....

    OdpovědětVymazat
  3. Marti, supr. příběh, s tou starší paní souzním. A s Tebou souhlasím, také jsem ráda, že Greta cenu nedostala. ¨
    Měj krásný den. Růža

    OdpovědětVymazat
  4. Už jsem ten článek někde četla a už tenkrát jsem u toho kývala souhlasně hlavou a i se pobavila. Bylo to tak.
    A na druhou stranu určitě to není zrovna sen dnešních mladých. Každá doba má svoje. Mně připadá, že kolem té ekologie je hodně zbytečné hysterie, ale toho konkrétního málo.
    Hezký den,Marti!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, přesně tak, každá doba má svoje a mladí, aspoň ty co má kolem sebe, se snaží dělat pro udržitelnost světa, co se dá. Měj pěkný den.

      Vymazat
  5. Marti taky si myslím, že se to neudálo v supermarketu a ještě pokladní by si asi nedovolila takovou dlouhou debatu.To by asi přišla o místo.Ale moc se mi to líbilo a pravdivý.Já při svý povaze, ač jsem klidný a docela slušný člověk ,bych ukončila taky takovým závěrem.Ani nevím, kde se to ve mě bere, ale když mě někdo tak nadzvihne,reaguju dost sprostě a je mi to jedno.Stalo se mi to se sousedkou a v její péči o koně.Přivázala ho na šňůru mezi ovocné stromy a já ho našla ležet zamotanýho a posratýho na zemi. A to se stalo několikrát.Vždycky jsem mu pomohla a nebudu ani psát, jak jsem na ní řvala ty nejsprostší nadávky.Hezký odpoledne.Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Martinko, i já se umím vzteknout a někdy nedokážu být úplně tolerantní. Měj pěkný den.

      Vymazat
  6. Nedávno jsem ten citovaný příběh také četla a souhlasně musela přikyvovat hlavou. Stále ještě mám ráda svůj názor a odmítám papouškovat okamžitě něco jiného, co se mi snaží vtloukat všelijaké zájmové skupiny a média, ať člověk otevře noviny, poslouchá zprávy, prohlídne internet. Někdy opravdu žasnu, co někteří novináři dokáží zplodit. Je to fakt hysterie, co se nyní odehrává, jako kdyby se chtělo odvrátit pozornost od problémů, které zavánějí válkou...
    Přeji ti co nejvíce poklidné dny a mamince dostatek zdraví.
    Ála

    OdpovědětVymazat
  7. Já se přiznám, že příběh na mne působí uměle. Sice chápu, co tím autor chtěl říci, ale je prostě fikce. Navíc se v rámci kritiky paušalizace dopouští paušaliace úplně stejné, protože celé mladé generaci připisuje něco obecně (plastové lahve, kelímky, jednorázové pleny...). Přitom je myslím dost mladých, kteří nekupují balenou vodu, kafe si nechávají vařit do vlastního kelímku, do krámu si nosí látkové sáčky nebo nakupují v bezobalových obchodech, používají látkové pleny a nakupovat chodí s košíkem na farmářský trh (byť něco může být póza nebo móda, ale nakonec v podstatě užitečná).
    Sice nemám taky ráda mediální hysterii a přehánění, ale ten článek mi nesedl taky...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, já ten příběh neberu jako dogma, jen jako inspiraci a připomenutí. Já mám kolem sebe samé mladé lidi, hlavně své děti, kteří berou udržitelnost světa naprosto vážně a dělají pro to, co mohou. Příběh je jen reakce na druhou stranu a je samozřejmě zjednodušený, takže mě teda sedl.

      Vymazat
  8. I na mě to působí smyšleně, i když tam je popsaná realita i mých dnů, i když dávno minulých.
    je to ode zdi ke zdi, kde je zdravý selský rozum...
    Marti, měj hezký den, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, díky, už jsem odpověděla v komentářích výše. Měj se krásně.

      Vymazat
  9. Jinak k těm bublinám pravým. V Praze postupně zakazují bublináře na pěších zónách, a na Starém Městě, na Staromáku .... prý po nich kloužou chodníky.

    OdpovědětVymazat
  10. A přitom když člověk vidí ty dětské oči které září skoro stejně jako ty bubliny, jak natahují ručičky a se smíchem ty bubliny honí. je to nefalšovaná radost.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vendy, o těch bublinách vím, a taky jsou zakázáni maskoti. Přijde mi to škoda, nějak mi to přišlo, že to už patří do koloritu města, stejně jako třeba v Paříži. Měj pěknou neděli.

      Vymazat
    2. Mě to připadá, že se chce město vrátit do šedivejch nezajímavejch dob za bolešvika. Pomalu zakazují veškeré atrakce. Seegwaye, koloběžky, bubliny, maskoty, pak to budou živé sochy.... i když s těma seegwayema a koloběžkama si to dělají lidé sami, jsou často opravdu bezohlední. Ale zas pro se má všude jezdit autama autobusama když můžeš jet čistou elektrikou na koloběžce?

      Vymazat
    3. Ano, taky mám ten pocit. Návrat do šedi a ničím moc nevynikat.

      Vymazat

Moc děkuji za návštěvu a za milé komentáře, které mi zde zanecháváte. Díky za váš čas.