výstava strojů na D1

Ani by mě nenapadlo psát o našich cestách na D1, protože my jsme ji za poslední dva roky neprojeli snad ani jednou normálně. Tedy ve směru Praha - Brno, domů už to jede, ale tam to už je zoufalost.

Vyžadovat dálniční známky, když místy musíte jet padesátkou, je nehoráznost. Nevím, který blb přikázal rozvrtat celou dálnici, když jedete spoustu kilometrů a vidíte výstavu opuštěných aut, bagrů, strojů a jen místy zahlédnete lidi, kteří ve dvě hodiny odpoledne už žádnou práci nevykazují. 
Logické by bylo vždy dodělat celý jeden úsek se vším všudy a pak pokračovat dál, ne?
Ale asi tomu pořádně nerozumím.

Ale tohle bych mohla psát z každé naší cesty. Je to úplně stejné.

Všude zúžené pruhy na minimum a ještě se předjíždějí na tomto úzkém prostoru kamiony a vy za nimi jedete krokem.

Ovšem včera to teda bylo tristní. Před Brnem jsme zůstali stát a nehnuli jsme se z místa dvě a půl hodiny. Měla jsem tedy možnost o té zatracené dálnici přemýšlet. Jen jsme stáli a zjišťovali na všechny strany, co se děje, ale nikde žádná hláška. 
Teprve po hodině v rádiu hlásili bouračku, která se stala zrovna v té chvíli, kdy jsme přijížděli k Brnu, takže jsme si to "vyžrali" naplno. 

Za další hodinu nad námi lítal vrtulník a zjišťoval situaci. 

Já jsem přemýšlela, co se asi stalo a komu se změní ve vteřině možná celý život, takže jsem čekala celkem trpělivě a přečetla celý Reflex a ještě si prohlídla slepičí časopisy, které jsem vezla mamce jako dárek. Když jsme byli v cíli, teprve jsme se dozvěděli, co se stalo. 

Bouračka dvou kamionů, které se zřejmě přejížděly. Nic se nikomu nestalo a já jsem to aktérům možná i trochu přála, ale stejně jsou nepoučitelní.

Tak jsem se trochu vypovídala ze včera a zdravím vás z Moravy.

Přidávám foto posledních jahod ze zahrady a ještě úterní červánky. Já vím, že toto téma se u mě opakuje neustále, ale oni jsou pokaždé jiné a já pokaždé a znovu neodolám.

P.S. Jen připomínám, že běží hra o knihu., kdo máte ještě chuť se přidat, je čas do pondělí.