pondělí 4. ledna 2021

ve tmě...

foto zdroj
Dnes je Světový den Braillova písma, další z významných dnů, který mě zaujal a já se rozhodla o něm napsat článek v rámci už vzniklého cyklu významných dnů v magazínu Kanál eM. 
Dnes dávám článek na blog v předstihu, v magazínu vyjde až v deset hodin.
Díky tomuto dnu jsem se dozvěděla spoustu nových informací a také mě trochu přinutil k zamyšlení.
A protože písmo pro nevidomé má svůj příběh, nebudu tady už plkat. Snad vás článek zaujme.
Mějte pohodový den plný světla. 
Mnohdy nám nedochází, jaké štěstí máme vidět krásu každého rána, každý den, a někdy se nám zdá, že to není vlastně skoro nic.


Písmo pro nevidomé má svůj příběh
Marta Dušková

Od roku 2000 se slaví 4. ledna Světový den Braillova písma. Slaví se právě v tento den, protože 4. ledna 1809 se narodil vynálezce Braillova písma Francouz Louis Braille.

Nevidomý Luis se ve svých 16 letech seznámil s vojákem, který mu ukázal tajnou vojenskou abecedu určenou ke čtení za tmy. Systém založený na soustavě dvanácti reliéfních bodů Brailla zaujal natolik, že jej inspiroval k vytvoření vlastního písma. Za života se však slávy nedočkal.

Louis Braille přišel o zrak při nehodě v roce 1812, tedy ve 3 letech, kdy si hrál s otcovým nožem a ten mu zajel do oka. Dostal infekci do obou očí a postupně oslepl.

První kniha psaná Braillovým písmem vychází v roce 1837, v roce 1854 bylo písmo ve Francii přijato a za nedlouho poté mezinárodní kongres ustanovil, že písmo začne být používáno mezinárodně. Sám objevitel se toho však již nedožil. Většinu života pracoval jako učitel ve slepeckém ústavu a zemřel na tuberkulózu ve věku 43 let v roce 1852.

Braillovo písmo je systém psaní založený na principu plastických bodů a čtenář body vnímá hmatem. Čtení Braillova písma je dovednost, která je obtížná pro lidi, kteří přišli o zrak v dospělosti. Dlouhodobý projekt Nadačního fondu Českého rozhlasu Světluška byl založen s cílem zvýšit kvalitu života lidí s těžkým zrakovým postižením a mimo jiné spolufinancuje speciální pomůcky, například digitální čtecí zařízení s hlasovým vstupem.
Veškeré informace o Světlušce jsou k dispozici na https://informace.rozhlas.cz/nadacni-fond .
Použité úvodní foto je ze Světluščího kalendáře pro rok 2021 a zobrazuje roj světlušek v nočním lese, jehož autorem je fotograf Radim Schreiber.

Názor redaktorky
Už několikrát jsem v magazínu psala o významných dnech, které si sama vybírám. Na každý den připadá nějaký světový den, ale některé mě teda fakt nezaujaly a ani nechápu jejich vznik jako například světový den toalet, světový den pozdravů či den bez nákupů. Světový den Braillova písma mi přišel významný a pro napsání jsem čerpala z vícero zdrojů. Nevidomé vnímám jako součást života a vždy jsem se snažila jim pomoci. Třeba z metra či do metra. Ne že bych si myslela, že moji pomoc nějak extra potřebují, ale nemohla jsem jinak. Někdy byla moje pomoc přijata s povděkem, někdy zdvořile odmítnuta. Jen jednou za ta léta jsem zažila nepříjemné odmítnutí. Vymyslela jsem si příběh, že jsem třeba v tu danou chvíli byla už dvacátá, kdo pomoc nabídl, a to je oprus. Přesto mě to neodradilo.
A jak to máte vy? Nabízíte pomoc anebo projdete bez povšimnutí?

7 komentářů:

  1. Pomoc nabídnu a ráda, protože pokud bych si měla " vybrat " nějaký hendikep, tak mít černo před očima mne uvnitř vždy nejvíc zabolí.

    OdpovědětVymazat
  2. Pokud vidím, že člověk tápe a je nejistý, zeptám se, jestli mu můžu pomoct. A nejen nevidomého. J.

    OdpovědětVymazat
  3. Jak je těžké přijít téměř o zrak jsem poznala u manželovy maminky, které cukrovka postihla hlavně oči. A přiznám se, že si neumím představit, že bych neviděla.
    Snažím se pomoci, kousek od nás bydlí tělesně postižený mladý muž. Jednou jsem mu pomáhala nést domů nákup a měla jsem co dělat, abych to k němu do bytu donesla. Nevím, jak by si s tak těžkým nákupem sám poradil.

    OdpovědětVymazat
  4. Člověk někdy pomoc nenabídne, protože se ostýchá. Potkávala jsem jednu ženu, která chodila se psem. Jezdila s námi pravidelně autobusem a snad v Praze pracovala. Ta měla tak naučenou cestu a pes byl takovým pomocníkem, že tam jsem pomoc nenabízela. Byla to dobrá dvojka a obdivovala jsem ji. Mám i příběh s pomocí paní, která byla slepá. Pak jsem se od doktora dověděla, že by mohla jít na operaci a vidět, ale raději využívá pomoci ostatních a je nemohoucí. U ní jsem si pomoc už rozmýšlela, protože právě nepomocí jsem jí mohla pomoct .-)

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj Marti,
    moc pěkný článek, zase jsem se něco dozvěděla. Já jsem zvyklá běžně nabízet pomoc ostatním, přijde mi to normální. Vyrostla jsem s Rychlými šípy a vždy si říkám: "Co by dělal asi Mirek Dušín?":-)
    Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
  6. Těžko vybrat smysl, bez kterého bychom se obešli. Představa života bez zraku je pro mě velmi děsivá, smekám před všemi, kteří se s tímto postižením musí poprat a poperou.
    Děkuji za článek, kdysi jsem vyslechla na toto téma přednášku, pochopitelně jsem dost pozapomněla.
    Marti, měj hezký den, Helena

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za vaše názory a mějte pěkný den.

    OdpovědětVymazat