jiná už nebudu...

Už jsem na blogu několikrát přiznala, že jsem trochu ulítlá a poznamenaná. Pořád mě zajímá reklama a sleduji ji nejen v televizi, ale i kdekoliv na ulici, v dopravních prostředcích, prostě všude a i při cestě autem billboardy, i když už pár let se v marketingu nepohybuji.

V reklamě jsem tedy na ledacos zvyklá a jen tak něco mě nepřekvapí.

Před třemi týdny jsme se vraceli se synem a dcerou po D1 z Moravy domů a zrovna začali při dálnici vylepovat na velkých billboardech českou vlajku, a jak jsme se blížili k Praze, vlajek přibývalo. 

Žádné zprávy s vysvětlením tohoto počinu nebylo ještě na netu možné dohledat, tak jsme se dohadovali proč to. Je pravda, že s množstvím vylepených státních symbolů to začínalo působit až hrozivě. Něco jako Česko patří Čechům, nebo tak něco. Na volební kampaň nějaké strany mi to přišlo přece jen přes čáru. Důvod byl naprosto prozaický, ale to už všichni znáte z médií a já taky nechci rozebírat správnost či nesprávnost tohoto konání. Ať tak učiní někdo kompetentnější, než jsem já.

Mě mnohem víc nadzvedla jiná reklama, kterou už vnímám celkem rozčíleně několik dní. Před autobusovým nádražím v Mělníku visí velký předvolební slogan (nevím, jestli jsem úplně přesná): Ženy mají právo na kariéru i rodinu. 

Nepamatuji si stranu, je to zřejmě jedna z těch, kterou bych nevolila. Pakliže přijmeme skutečnost, že všichni máme určitou svobodu, pak považuji tento slogan za nesmyslný. Proč zdůrazňovat něco, co by mělo být samozřejmé a jen na rozhodnutí každé ženy. Spoustu jich už dokázalo, že skloubit jde více méně obojí a každý máme život jen jeden a je na nás, jakou cestou se budeme v životě ubírat. Navíc si myslím, že spokojená matka znamená spokojené děti. Já jsem při třech dětech taky nepracovala v oblastech, kde vám pracovní doba končí po osmi hodinách, zavřete dveře a už nic neřešíte. Z banky jsem si minimálně v hlavě tahala problémy s sebou, ale cesta Prahou mi trvala dost dlouho, abych si hlavu vyčistila, než přijedu domů. A při práci v marketingu to bylo ještě horší a květen a červen při akcích jsem někdy nebyla doma ani o víkendech. Ale byli jsme na výchovu dva a domů se vracela spokojená matka, kterou práce baví a maximálně jsem se věnovala dětem. A dnes už můžu říct, že se nám povedlo vychovat tři úspěšné osobnosti s velkou empatií a srdečností, které na dětství rády vzpomínají.

Ano, jistě jsou sféry, kam třeba muži ženy nechtějí pustit, je ale otázka, zda tam ženy skutečně chtějí. Je přece tolik vrcholových manažerek, které muže vytlačily, protože to zkrátka umí líp. Přece tento bod ve volebním programu nemůže nic zaručit a už vůbec ne kariéru ženám. Nevím, ke komu je tato výzva namířena. Jako že teď začnou všichni z vedení firem hledat ženy na vyšší posty, jen proto, že ženy na to mají právo? Tomu se přece nedá věřit a navíc bych to brala jako další diskriminaci tentokrát mužů. Podle mě tady nemá rozlišování ženského či mužského rodu co dělat. Mělo by to přece být jen o schopnějším člověku bez ohledu na to, jestli to bude žena či muž.

 Já jsem taky získala místo v marketingu po neúspěšném muži. 

Byla jsem bez nějaké namyšlenosti prostě lepší. 

Ano, vím, zase jsem se musela k něčemu vyjádřit. 

Já už jiná nebudu, to už ve svém životě fakt asi nestihnu. 

A k věcem veřejným jsem se vyjadřovala vždy, páč oči zavírat nedokážu. A zdůrazňování věcí samozřejmých hovoří spíše o tom, že kariéra a rodina spolu je něco zvláštního a neobvyklého, ale to přece dnes už není. Každý podle svého, podle svých schopností, možností a hlavně podle svých představ. Někdo vidí poslání v tom být s dětmi doma, být zkrátka žena v domácnosti, pokud jí to samozřejmě možnosti rodiny dovolí, a někdo zkrátka chce dělat práci, která ho naplňuje a je také potřebná. Na žádném postu není přece člověk menší či větší osobnost. Aspoň já to tak cítím.Vždy jsem se v životě chovala stejně k řediteli i uklizečce, z které se časem stala moje kamarádka.

Žena v domácnosti je manažerkou celý život.

Tak už jsem se z toho vypsala a uklidnila. Promiňte, že to dnes nebylo humorné a ani něžné. Přesvědčuji se už několik dní, že na toto téma psát nebudu. 
Nutkání bylo nakonec silnější, milý deníčku :-)

Všem hezký víkend.