nevhodná místa

aneb malý příběh tulipánů.

Tulipány se nám objevují po celé zahradě i tam, kde nikdy nebyly. Někdy na naprosto nevhodných místech, a kdyby neměly výraznou barvu, ani si jich nevšimnete.

V našem domě žijeme deset let a hned po přestěhování jsme měli představu, že přesadíme tulipány, aby byly víc pohromadě a ne sem tam. Moje představa byla vytvořit záhon tulipánů, který by působil víc celistvě.

Tahle snaha se minula cílem v okamžiku, kdy můj muž zjistil, že cibule tulipánů jsou v zemi více než metr a vyndat je je takřka nemožné nehledě na zahradu plnou děr. Zřejmě byla na původní pozemek doveze ještě navážka, aby se možná srovnal trochu terén, který je z kopce a jsme hodně pod úrovní silnice a zbývajících pozemků na jedné straně, naopak na druhou stranu terénu jsme nejvýš.

My terén vůbec nesrovnáváme, máme rádi vše přirozené a ne umělé. Vzpomínám si v našem minulém bydlišti na jednu zahradu, kde byl trávník tak srovnaný, že jej snad v noci stříhali nůžkami na nehty. 

Tak to přesně nesnášíme a už jsme si zvykli i na ty naprosto neuspořádané tulipány, které rostou kolem krbu a i pod krbem, vylézají v zarostlých keřích apod. naprosto svobodomyslně a každý rok je to překvapení.

Tak dnes malá přehlídka tulipánů. Některé jsme zasadili my, ale už na správná místa, snad nebo aspoň tam, kde jsme je chtěli a radost mám i z poupat tulipánů, která jsme dostali od dcery a vloni zasadili. Měli by mít originálnější barvu, než zatím na zahradě máme.

Po tulipánech přidávám kvetoucí hrušeň, která vystřídala odkvétající třešeň. 

Dnes tedy pokračuje tulipánový seriál a nějaký díl tady asi ještě bude, páč konečně se mohu kochat.

Mějte pohodový den.

Na závěr rozkvetlá hrušeň.