Konečně po dlouhé době jsem stihla Sáru vyfotit. Na psací stůl mi skáče pouze, když mám něco k jídlu. Na rozdíl od Justýnky, která na stole i spávala. Nedávám jí nikdy naši stravu, ale že mám jogurt, ví okamžitě, i když je třeba v patře. Tam jsem to vzdala, protože ona jogurty miluje.
Na větu: to není pro Sárinku, reaguje poslušně u každého jiného jídla a odchází pryč, ale jogurtu se vzdát nechce. A zvykla si, že ji krmím lžičkou. Když jí dám kousek do misky, ani se toho nedotkne, prostě jogurt se jí lžičkou přece, neeee?!
Nemá ovšem ráda všechny jogurty, jen některé, s čokoládou ty nechce.
Sára už není žádné miminko a už se i trochu zklidnila, takže za chvíli už to nebude ani splašený puberťák, který někdy dělal naschvály. Díky lockdownu, kdy jsme byli se Sárou furt doma, se povedlo vychovat neuvěřitelné zvíře, které všemu rozumí, naslouchá a odpovídá. Kamarádka tuhle říkala, že ještě takovou úžasnou kočku neviděla, prý kdo ji má.
Už neběhá splašeně po celém domě a neskáče s rozběhem na křesla či piano, už nekrade houbičky z dřezu a nepohazuje si ještě s mokrými, ani je nevyhazuje do výšky. Ovšem to je škoda, byla to zábava pro všechny. Ale každou chvíli najdu houbičku z některé koupelny někde se válet na zemi a myslela jsem, že si s nimi zase hraje. Pak jsem viděla, jak si stoupne na zadní a snaží se shodit vypranou houbičku z topení, dokud se jí to nepovede a pak spokojeně odchází. Houbičky se ani nedotkne.
Včera jsem se od srdce zasmála. Při práci nesnáším ticho, musím mít puštěno něco buď na počítači ráno při psaní a eventuálně odpoledne pouštím televizi.
Sára courá kolem mě po obyváku a pak ji delší dobu nevidím. Podívám se po obýváku a vidím, jak sedí strnule před velkou obrazovkou a kroutí hlavičkou jak na tenise. Zaujala ji Kobra 11. Následuje reklama, ta je ovšem ještě zajímavější, tak si vyskočí ještě blíž. Musím se smát a Sára se ke mně udiveně otočí: co se řehtáš?! neruš! a už věřím videím, která na mě občas odněkud vyskočí, kde se kočky dívají na pohádky.
Možná jí zkusím pustit Toma a Jerryho.
Sára už schválně nikam neutíká a já stíhám všechna jednání bez honění koťátka po zahradě. Když vidí, že se oblékáme, počká, až jí řeknu, že přijdeme brzo za Sárinkou a už běží nahoru do ložnice, kde čeká, až se vrátíme.
Na honěnou si s námi nehraje, ale o to víc na schovávanou. Když jdu po schodech nahoru, rychle mě předběhne a schová se za rohem a čeká přikrčená. Miluje, když volám, kde je ta Sárinka. Sotva mě uvidí, vyskočí a schová se za dveře koupelny a znovu vyskočí. Vždycky ví, kam mířím. Jsem ráda, že na mě nevybafne, protože někdy se leknu jen, když vyskočí do výšky.
No radostných storek máme víc, mohla bych o tom napsat knihu.
Tak zase někdy příště, až ulovím zase nějakou fotku.
Se Sárinkou vám přejeme pohodové a hlavně zdravé úterý.
Marti, krásné fotky i milý článek o Sárince. Trochu vám ji závidím, ale zase jsem se přesvědčila, že kočičku mít nemůžu. V neděli jsme byli u mladých popřát vnučce k svátku. Mají novou kočičku, takového mouratého nalezence. Samozřejmě mi to nedalo a musela jsem si ho hladit, pak se mi nastěhoval na klín a spal. Pak mi za odměnu "umyl" obě ruce, má jazýček jako struhadlo, to určitě znáš. A mně se zase spustila alergická rýma. Verunka seděla vedle mně a než jsem si stačila nos utřít, tak mi hned hlásila, že mám nudli u nosu. Zatím ho ještě ven nepouští, ale on by rád. Občas k nim přijde Mouša, který ho už asi trochu vzal na milost a to víš kotě, hned by si s ním hrál. Jenže Mouša má rád klid a tak ho hned usměrní. Doufám, že Matýsek nedopadne jako Micinka.
OdpovědětVymazatMěj hezký den.
Je to krasavice ta vaše Sára :-). Je vidět, že se má dobře a vám je dobře s ní.
OdpovědětVymazatHezký den,Marti !
Hanka
Milá Marti, můj briťák blahé paměti a dej mu pánbůh lehké nebe, občas na něco v telce koukal.. ale jednou ho teda velmi zaujalo psí agility. To si vyskočil před obrazovku a soustředěně sledoval. pak otáčel hlavu ke mně s otázkou--- vidíš to? co to dělají? proč lítají v nějakém rukávu??? a kroutil hlavou. Mám i fotku a vypadá hodně směšně. Takže naprosto chápu a rozumím Tvé komunikaci se Sárinkou. pohlaď ji za mě, krasavici.. a vyřiď pozdravení :)))).. Lenka kočka
OdpovědětVymazatMarti, Sára je fakt zlatíčko. Naše vnučka si pořídila kočičku - bílou se zelenýma očima. Je to takové chlupaté klubíčko. Jen jsem ji zatím viděla jen na fotce, protože k Náchodu se asi za vnučkou hned tak nedostaneme. Jedině, že by ji přivezla s sebou až přijedou sem. Mějte se všichni moc hezky a hlavně zdravě.
OdpovědětVymazatMarti, pěkné fotky, zvlášť ta předposlední se mi líbí.
OdpovědětVymazatHezký den
Pěkné počteníčko, to si s ní užijete legrace.
OdpovědětVymazatJiřina z N.
Tak vaše kočka je fakt kočka!
OdpovědětVymazatOni nás ti čtyřnožci obohacují a dělají hezčí život, že.
Marti, měj příjemný den. Helena
Ahoj Marti,
OdpovědětVymazatkočičí příběhy mám nejraději a Sára je už fakt krásná slečna. Já mám nyní čtyři dny dovolenou, takže jsem doma. Lízinka se ode mě ani nehne, na gauči neustále leží přitisknutá co největší plochou na mě. Moje šelmy nesou odchody do práce hodně špatně a já tam nyní trávím fakt hodně času.
Měj se krásně,
Hanka z ciculka.cz