čtvrtek 24. února 2022

aktuálně

Často se tady vyjadřuju k aktuální situaci již od roku 2013, kdy jsem blog založila. Tak to nebude jinak ani dnes.
Vstávám brzo ráno a hned na mě vykoukla blesková zpráva, že Putin v časných ranních hodinách zaútočil na Ukrajinu a bombarduje Kyjev. 
Situaci jsem sledovala poslední týden, ale do poslední chvíle jsem si myslela, že toho novodobého predátora, kterého přirovnávají k Hitlerovi, se povede zastavit sankcemi, protože touto invazí utrpí i Rusko, ba celý svět. No nestalo se a už to všichni víme. 
Nebudu to tady rozbírat, je to ve všech médiích. 
A nebudu zastírat, že mě to děsí. Je to návrat do pravěku, člověk by myslel, že už se tohohle, takové nesmyslné agrese nikdy nedočká.


Mamku to hrozně děsí a dnes ráno se probudila s tím, že slyší rámus a jediné, co ji napadlo: znovu nás napadli Rusové. I já si tu dobu pamatuju a několikrát jsem tady svoje vzpomínky psala v několika příspěvcích. Nechtělo se mi hledat, ale našla jsem v roce 2014, kdy jsem také psala o Ukrajině a jsou tady i moje vzpomínky na rok 1968.
Mnoho udělat nemohu, jen vyjádřit solidaritu s Ukrajinou tímto malým příspěvkem. 
Právě čtu, že Ukrajina vyhlásila válečný stav. Úplně se neumím vžít do pocitů lidí tam, válku jsem nezažila. Ale tahle se týká nás všech. 
A panebože, jeden jediný člověk řídí svět a porušuje i svoje vlastní pravidla a zákony.

6 komentářů:

  1. Marti, cítím to naprosto stejně. Beznaděj, zoufalství, děs z toho, co cás čeká. Místo abychom posouvali lidstvo dál, svět řeší tyto neomluvitelné "mírové" akce. Nemůžeme konat, odpověď by mohla být fatální. Můžeme jen podporovat a modlit se za Ukrajinu.
    Jitka

    OdpovědětVymazat
  2. Nevěřila jsem, že to Putin dotáhne až tak daleko. Čekala jsem okupaci Doněcké a Luhanské oblasti. Zjevně jsem se přepočítala - ten šílenec je větší šílenec než jsme všichni čekali. A bohužel má ruku na tlačítku schopném spustit jadernou válku. Válka je něco, co většina nás nezažila a vůbec si situaci na Ukrajině nedokážu představit. Nepředpokládala jsem, že se vůbec něčeho takového může naše generace ještě dočkat.

    OdpovědětVymazat
  3. Ani já nevěřila, nechtěla věřit, že to Putin udělá. Ale po Krymu...
    Neskutečné - nedovedu si představit, co lidé na Ukrajině zažívají, co zažívají ti, kteří jsou u nás a mají tam rodiny.
    Šílené, doteď nemyslitelné. Modlím se za Ukrajinu...
    Helena

    OdpovědětVymazat
  4. Marti, co k tomu říci. mám strach o svoji rodinu o vnoučata, o budoucnost. Zažila jsem rok 1968 a potkala jsem ruské tanky, když zrovna překročili hranice z bývalé NDR. Vracela jsem se domů z odpolední směny. Raději na to nevzpomínat!
    Přeji si, aby zvítězil zdravý rozum.

    OdpovědětVymazat
  5. Marti, celé dopoledne jsem probrečela. Mám na Ukrajině blízké přátele a ta představa čím oni a celý národ procházejí je nepředstavitelná. Nikdy jsem si nedovedla představit, že se jednou já, moji blízký a celý národ dožije něčeho takového. Modlím se za Ukrajinu a za všechny dobré lidi, kteří chtějí mír.

    OdpovědětVymazat
  6. Marti, zdravím. Mám to jako Ty a všichni, co tady píšou přede mnou. Naše Jani mi poslala video z Ukrajiny, jak se mladý plačící tatínek loučí s manželkou a malou dcerkou, u autobusu před evakuací, on už nikam odjet nesmí, když je vyhlášena mobilizace a třeba už je neuvidí... Mám opravdu strach, co bude dál... Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za návštěvu a za milé komentáře, které mi zde zanecháváte. Díky za váš čas.