pondělí 16. května 2022

znáte doktora Racka?

Dnes bych vás ráda seznámila s poměrně známou autorkou dětských knížek Miladou Rezkovou, jejíchž knihy dostávají různá ocenění a možná jste o nich i slyšeli.
Už jsem tady o ní psala v souvislosti s projektem Městské knihovny Mělník, kde jednou týdně pracuje jako vedoucí projektů. Napsala i pro knihovnu knížku, kterou děti při návštěvě dostaly i s podpisem. a o tom, co dělá v knihovně, si můžete přečíst v článku Knihovna 21. století aneb kam zmizel Žlutý ostrov (kanalem.com).
Mě překvapilo, že vnoučata knihy Milady Rezkové mají v knihovně a obě naše dcery spisovatelku znají a mají rádi. 
A protože rozhovor nebo spíš příjemné povídání bylo zajímavé, tak se dnes se spisovatelkou seznamte. Dávám sem jen obaly z jejich knih, o kterých je v rozhovoru zmínka. 
Na foto spisovatelky z jejího archivu se můžete podívat v magazínu u článku Milada Rezková: Píšu ráda, ale prioritou jsou teď moje děti (kanalem.com), který v neděli vyšel.
Už dlouho jsem nedělala rozhovor s takovou lehkostí,  ale spisovatelé umějí povídat z placu a bez rozmýšlení a to jsou nejhezčí rozhovory.
Tak doufám, že vás rozhovor bude bavit a pobaví vás třeba i to jak vlastně vznikl doktor Racek. Jo a velmi se mi líbí spisovatelčin přístup k životu, vlastně se o takový snažím taky. Brát vše tak, jak to je, s lehkostí a netrápit se moc s věcmi, které nemůžu změnit.
Mějte pohodový vstup do nového týdne.


Milada Rezková: Píšu ráda, ale prioritou jsou teď moje děti
Marta Dušková

Milada Rezková žije v Praze, ale v Městské knihovně Mělník pracuje už druhým rokem jako vedoucí pododdělení vzdělávacích programů. Milada Rezková je však známá především jako spisovatelka dětských knih, právě o psaní knih jsme si povídaly při našem setkání.

Paní Rezková, kdy jste začala psát? Bylo to už v dětství?
Ne, nejsem autor, který by měl od dětství vizi nebo umělecký předpoklad. Na základní škole a na gymplu mi šlo dobře psát slohovky, podle pedagogů v něčem předčily práce mých spolužáků, ale to rozhodně nebylo pro mě nějaké znamení, že bych se měla stát spisovatelkou. Za mojí prvotinou stojí malý příběh. Žiju s Lukášem Urbánkem, ilustrátorem a máme spolu dvě děti mladšího školního věku a on má starší děti, a když byly malé, často jsme spolu trávili čas. Jednou jsme byli na chalupě a hodně pršelo. Děti se hodně nudily a zlobily a já nevím, jak mě tenkrát napadlo, že jsem jim začala psát malé básničky a děti je ilustrovaly. Zabavili jsme se tenkrát pro tu jednu deštivou sobotu. Při dalším setkání si děti přivezly z básniček celou ilustrovanou knížku, uměly básničky recitovat nazpaměť. S jejich maminkou, která je výtvarnice, máme dobré vztahy a od ní vzešla věta: Ta Milada by měla psát knížky. Vlastně to bylo najednou jasné a s Lukášem jsme si řekli, že bychom mohli něco zkusit. Tenkrát s námi byl na chatě náš kamarád Jakub Kaše, grafik, a tak vznikla naše trojice a zrodila se myšlenka, že bychom někdy mohli udělat knihu pro děti. Jednou jsme s Lukášem na bleším trhu objevili srandovní postavičku, retro hračku motorkáře a dost příšernou. Večer si ji Lukáš vyfotil z okna našeho bytu a ukázalo se, že figurka je naživo dost odporná, ale je fotogenická. Lukáš vozil figurku celé prázdniny a fotil ji na různých místech, a já jsem k tomu spontánně začala psát básničky. Ta postava je celá bílá, tak dostala jméno doktor Racek, které vzniklo vlastně trochu omylem. Já jsem Rezková a můj tatínek je doktor, tak jsme nějak před dětmi žertovali, co ten doktor Rezek a děti se ptaly, jaký Racek, a tak se náhodou zrodila postava doktora Racka. Materiál na knihu vznikl přes prázdniny a my jsme si sedli u vína a vybírali sebevědomě nakladatele. To si člověk dovolí jen hodně mladý. Kdo by nám to jako mohl vydat, kdo by se nám líbil a vybrali jsme si nakladatelství Labyrint. Náš koncept se líbil, asi štěstí nováčků, a v roce 2008 vyšla první knížka Doktor Racek jede na prázdniny. V nakladatelství jsme poté dostali možnost přicházet s dalšími projekty a povedlo se nám vydat druhý díl doktora Racka a knihu Babočky na téma smrti, což bylo tenkrát ještě pořád hodně tabuizované téma. Naše knihy byly oceňované cenami a myslím, že zrovna Babočky se umístily v anketě o nejkrásnější knihu roku. Grafiku dělal Jakub Kaše a dodnes spolupracujeme jako trojice, i když každý z nás má i svoje samostatné projekty.

Dá se psaním uživit?
Dá, ale řekněme sekundárně. Nepatřím k nejprodávanějším dětským autorům, ale knihy se prodávají, a tato práce vás přivede ke komerčnějším projektům, zakázkám na základě vydaných knih. Léta jsme takhle pracovali například pro Kofolu pro prázdninové letní kampaně, kde já jsem skládala básničky a Lukáš ilustroval. Teď pracujeme na projektu, který navazuje na knihu o pražském metru To je metro, čéče! Ta vyhrála různé ceny, objevovala se v mnoha nominacích a v návaznosti na úspěch této knihy nás oslovili z Dopravních podniků hl. města Prahy, takže připravuji knihu na zakázku. Můj smysl pro humor zaujal v minulosti Kooperativu a tři roky jsem dělala obsah sociálních sítí pro ně. Dá se s tím uživit tak, že knihy vám přinesou další nabídky. Díky knihám se mi dostalo luxusu, že už jsem vlastně 12 let na volné noze a můžu si nakládat se svým časem, jak potřebuju. A dělám pořád práci, která mě baví.

Není těžší pracovat na zakázku než sama volně?
Pro mě ani ne, protože já vlastně přijímám akorát věci, které mě osloví a souzním s nimi. Nepovažuji se za žádného spisovatele ve smyslu romanopisce, jsem autorka drobnějších literárních útvarů, ale ona je to dovednost jako každá jiná. Když ji člověk dlouho trénuje a každodenně, tak mozek zná už některé cesty a zkratky, a to se právě hodí u komerčních zakázek. Takže naopak, když mám téma jasně dané, omezené a zadané zadavatelem v nějakých mantinelech a hranicích, tak mi to práci ulehčuje, mozek neodbíhá někam pryč. Pokud má člověk na výběr úplně všechno, tak je to komplikované a někdy neví co si vybrat. Ráda dělám komerční věci, odpočinu si od svých nápadů a zároveň si člověk pořád cvičí hlavu.

Kolik vám vyšlo knih?
Já to nemám vůbec spočítané, ale myslím, že se to bude blížit ke dvacítce.

Máte nějakou ze svých knih nejoblíbenější?
K některým mám osobnější vztah. Knihy o doktoru Rackovi mám hodně ráda, byly první, vznikaly s přirozenou naivitou, ještě jsem byla holka, co nemá děti a má zodpovědnost jen za sebe, bylo mi kolem 25 let. Když na ně někdy narazím, tak mě potěší a dojme, s jakou lehkostí to bylo tvořeno. Mám ráda i Babočky, protože jsem byla těhotná se svým prvním synem a celý ten nápad za mnou přišel úplně sám, což se mi nepovede úplně vždycky. Hned jsem věděla, že to chci napsat takhle a tvořili jsme to s Lukášem společně u nás na chatě na Křivoklátě u Berounky. V houpací síti s bříškem jsem vymýšlela. Potom mě baví knihy Neboj, neboj, kniha o strachu, a Velký bobek epochální cesta trávícím ústrojím člověka, to jsou obsáhlé knihy, které řeší velké téma. Obě knihy jsou již přeloženy do mnoha jazyků, Neboj, neboj do deseti a Velký bobek také už vyšel v několika překladech.

Co dalšího vás baví ve volném čase, pokud ještě nějaký zbývá?
Mám tu výhodu, že dělám práci, která mě baví. Teď volný čas využívám k tomu, že dumám nad tím, co by se třeba dalo ještě přivést do Mělníka do knihovny. Mám kolem sebe výborný tým a máme podobné uvažování, takže to mě nabíjí. Nyní mě, ono to teda zase vypadá jako práce, kontaktoval Ondřej Horák, známý kurátor výstav a oslovil nás s Lukášem, jestli bychom nechtěli udělat interaktivní výstavu, projekt na pomezí literatury a současného umění v galerii Atrium na Žižkově. To teď chystáme a na to se těším.

Ale za vším je kreativita a tam musí být radost z práce, to se nedá dělat jinak jen s chutí.
Ano, je to zábava. A potom, co mě nejvíc baví úplně ze všeho být se svými dětmi. Já jsem hrozně oddaná maminka. Někdy to možná i přeháním. Mám děti 10 a 11 let a neustále si uvědomuju, jak ten čas běží. Uvědomuji si, že vyrostou a já spoustu věcí můžu dělat až pak. Tak si nechávám spoustu kreativity, až děti vyletí z hnízda a dělám jen to, na co mi zbude čas po trávení času se dětmi. Děti jsou moje priorita. To je možná i jeden z důvodů, proč dělám to, co dělám. Při práci můžu být hodně s dětmi a věnovat se jim, kdy chci a kdy mě potřebují. Peníze jsou samozřejmě důležité, ale daří se mi držet nějakou příjemnou životní úroveň, nikdo nestrádá, a naopak tím získáváme. Práci věnuju ten čas, který mi zbyde po dětech.
A ještě mě baví se sebevzdělávat. Já jsem brzy skončila jen s maturitou, ve 30 letech jsem si teprve dodělala bakaláře a před rokem magistra na filosofické fakultě v Plzni. Když začnu mít pocit, že zakrňuju, tak si na sebe ještě ušiju bič v podobě nějakého studia a baví mě poznávání a zkoušení nových věcí. Navíc konfrontace s mnohem mladšími lidmi je pro mě důležitá.

Já moc děkuji za příjemné povídání a přeji úspěchy ve všem počínání.

Milada Rezková pochází z Rakovníka, ale od svých tří let žije v Praze. Na Křivoklátsku má chatu a říká, že založením je chatař. Věnuje se i zahradě, ale prý zatím je víc vrah než zahradník.

Fotografie z archivu Milady Rezkové

6 komentářů:

  1. Nakoukla jsem k Tobě, takže Tě zdravím a přeji hezký den.
    Článek si přečtu až navečer.
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  2. Marti, přiznám se, že knihy autorky neznám. Ráda jsem si rozhovor přečetla.
    Měj se fajn

    OdpovědětVymazat
  3. Marti, ani knihu ani autorku neznám, ale rozhovor jsem si ráda přečetla.
    Měj hezký den. Helena

    OdpovědětVymazat
  4. Marti to je zajímavý rozhovor. Autorku ani její knížku neznám. Jsem teď na čtení docela lajdák. Ani na počítač moc nechodím, protože nestíhám...Nějak mám víc jiných aktivit a spíše venku než doma. Přeji Ti krásné májové dny a hlavně se opatruj.

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj Marti, tak já neznám ani autorku, ani knihu. Měj se hezky, zdraví Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za krásný rozhovor, potěšil mě. Knížky Milady Rezkové a Lukáše Urbánka u nás doma milujeme, jsou chytré, vtipné a po všech stránkách skvělé! U Velkého bobku i u Neboj, neboj jsme se velcí i malí hodně nasmáli a přitom dozvěděli spoustu nesmírně zajímavých informací.

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za návštěvu a za milé komentáře, které mi zde zanecháváte. Díky za váš čas.