pondělí 23. dubna 2018

stopy v mém životě



Blondýnka přebrala štafetu výzev a vyhlásila Výzvu stopa. Výzvy já ráda přijímám, i když tahle mi přišla pro mě celkem těžká, protože tématu zvířat a mazlíčkům věnuju na blogu dost prostoru, tak jsem si říkala, že vlastně nic nového asi nenapíšu.
Kam až moje paměť sahá, vždy kolem mě nějaká zvířata byla, ať už obvyklá či hodně neobvyklá. Můj táta byl profesionální chovatel cizokrajného ptactva, jezdil dokonce i do zahraničí na výstavy jako posuzovatel. Takže u nás neustále zpívali ptáci, plné voliéry vzácných a drahých papoušků a v domě dokonce velký šedý papoušek žako a na tehdejší dobu i velmi drahý, možná i na dnešní, stál deset tisíc. Už si nepamatuji, jak se jmenoval, pravděpodobně Pepík nebo tak něco, to bylo oblíbené jméno mého táty. Byl nejen mluvící, ale tenhle druh dokáže věrohodně napodobovat všechny lidské hlasy vyskytující se v jeho okolí, štěkot psa, vrzání dveří, zakašlání mého taťky a já jsem často rozlobeně vylétla ze svého zavřeného pokoje s voláním: mami, co je? 
Nic, já jsem tě nevolala. 
Desítky možná stovky ptactva, která kolem mě v dětství byla, způsobilo, že jsem na dlouhou dobu neslyšela v lese k podivu paní učitelky při výletě zpěv ptáků. Byl to pro mě zvuk, který moje ucho přestalo vnímat, protože to bylo součást mého života. Slyšet jsem začala až hodně v dospělosti, vlastně teprve, až jsem žila mimo domov, a i tak to trvalo docela dlouho. Kromě ptactva kolem mě byli psi a veverky a kdo ví, co ještě.
S dětstvím našich tří dětí přišli nejen psi a první kočka, ale rybičky, vodní a suchozemské želvy, křeček, bílé myšky, hlemýždi, které zkoušel chovat náš syn a jednou se rozlezli po celém bytě a další různé roztodivnosti přírody v menších i větších sklenicích, na které už si ani nevzpomínám.
Po odchodu dětí zůstala už jen kočička, kterou přivedla dcera jako koťátko. S ní jsme se i stěhovali do nového domu a na její dost nepříjemný odchod ve staří nemohu zapomenout. Snažila jsem se ji sobecky, ale to vím až dnes, udržet při životě a čekala na zázrak, takže se jí dělali krevní testy, ležela ve zvířecí nemocnici několik dní, a pak jsem ji doma ještě týden krmila injekční stříkačkou a nosila, než jsem si uvědomila, že kvůli mojí sobeckosti trpí a já ji nechci nechat odejít a prodlužuju její utrpení. Utrpení Čičinky, která dokázala každé ráno hrát na piáno, které někdo zapomněl večer zavřít a nakukovala do ložnice, zda už jsem se probudila. A když jsem se nezvedala, hrála tak dlouho, a ve ztichlém ránu to byl teda rámus, až mě přinutila vstát. 
Po odchodech našich psů a kočky jsme už nikoho nechtěli. 
Neumím nahradit zvíře zvířetem.
Justýnku, kterou už všichni dobře znáte, máme proto, že si nás vybrala a rozhodla se s námi žít nespokojená u souseda. Tak se s námi stěhovala a náš jezevec se naučil rozumět lidské řeči, chápe podle jména, která návštěva nás navštíví a některá jména v ní vzbuzují takovou radost, že netrpělivě čeká, až dorazí. Na to ji ovšem smím připravovat tak nanejvýš pět deset minut předtím, protože jinak naštvaně odchází s výrazem naprosto srozumitelným: tak sakra, kde je? vždyť si říkala, že už jde, já ti na to kašlu, už nečekám. A tak bydlíme u své kočky a o bytné tady na blogu toho bylo už spoustu. Nepočítám tedy, že kromě Justýny tady občas s námi bydlí nějaký pavouček či malá myška. Dům otvíráme do zahrady na jaře a zavíráme na podzim, tak k nám občas nějaký hlodavec zavítá a porušuje přírodní zákon, že do domu, kde je kočka, myš nevleze. Já myslím, že je Justýna ještě naopak k nám zve. A místo povídání o našem jezevci přidávám nové fotky Justýny válející se a storku prostřednictvím fotografií, jak jsme spolu sázely.

P.S. Omlouvám se, dnes píšu horkou jehlou. Poslední týden nestíhám a mám i resty, co se týká čtení vašich blogů. Spoustu se toho děje a nejen příjemných věci. Snad bude tento týden klidnější a já to doženu.

30 komentářů:

  1. Marti, znám několik lidí, které si kočka vybrala sama. Prostě od sousedů přešla k nim, stejně jako u tebe. Je to pěkné, cítí se s vámi dobře a vy s ní, tak to má být.
    Měj se hezky a přeju brzké vyřešení stresů a potíží.
    Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Péti, u nás to bylo kapku jinak. My Justýnku známe od jejího narození, bydleli jsme s exzetěm ve stejném domě, jen každý samostatný vchod. Děkuji ti za přání, potíže se jen tak nevyřeší, ale zvládáme to, nechce se mi to rozepisovat, ale už máme rodiče ve věku, kdy se musí s tím počítat. Měj se krásně.

      Vymazat
  2. Hezký den Marti, tak jsem si krásně početla.Moc hezky napsaný.My už jsme pohřbily čtyři čubinky.To rozhodování , jestli uspat, bylo pro nás utrpením.Taky jsem věřila, že se uzdraví, ale člověk když žije celý život se zvířátkama, tak pozná a ví, že je nemá cenu dál nechat trpět.Žijí s náma ve vzpomínkách každý den.Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Martinko, moc děkuji. Jo taky na naše mazlíčky vzpomínám. Měj pěkné dny.

      Vymazat
  3. Marti, hezký příběh. Také si myslím, že žádný domácí mazlíček se nedá nahradit, každý bude jiný. A Justýna je úžasná pomocnice, přesazuje i šije s Tebou, to je nádhera.
    Měj hezký večer. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáši, ty sis vzpomněla i na to, že se mnou šije :-) Ano je to nádhera. Měj klidné dny.

      Vymazat
  4. Justýna je tedy kus kočky :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, proto jí říkáme důvěrně jezevec :-)

      Vymazat
  5. Marti, moc se mi tvůj příběh líbí. Také znám jednoho kocourka, který si svůj domov vybral sám. Vlastně má domovy dva, stačí jen přeběhnout silnici.
    Přeji klidný týden. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růži, i já ti přeji pohodové dny a děkuji.

      Vymazat
  6. Musím se smát, až si najdeš čas a přečteš si můj úvodní článek, budeš se smát taky.
    Upřímně, já se děsím, kdyby si ke mě hledalo cestu další zvíře, mám tři a cítím, že na péči, výlohy / jedna kočka je alergická na kukuřici, tudíž musím krmit poměrně nákladným všechny, kočky nelze dělit v jídle /.
    Moji tři jsou sice z chovů, ale jsou vlastně " odpad ", který nikdo nechce, protože nesplňují výstavní kritéria a mají vady. Já samozřejmě žádné nevidím, miluju je od prvního dne a vlastně ...také si mě našli, jen né z ulice.
    Martino, chtěla bych poděkovat za tvůj příspěvek, za tvé snažení a vyjádření se ke stopám zvířat v tvém životě, ve vašich životech, cítím z nich lásku, sounáležitost, je to o skutečném lidství, které snad brutalitu a prasácké chování k němé tváři maličko zmírní.
    Krásné jarní dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Blondýnko, už jsem si přečetla a ano, musela jsem se smát. Podobnost je jen čistě náhodná :-) Měj se krásně.

      Vymazat
  7. Kočku nemáme, ale téměř denně se u našich dveří objeví kocour, který nikomu nepatří. Zamňouká a já otevřu se slovy: počkej, přinesu Ti. :-) Spát chodí ale někam jinam. Zuboženě nevypadá, takže prostě ví jak na to.
    Hezký den, Marti!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  8. Opět jsi hezky popsala svůj vztah nejenom k Justýně, ale i k dalším zvířatům, které prošli vaší domácností. Naši kluci jednou dostali morče, pár týdnů se o něj starali a pak je to už nebavilo :o)), takže ho darovali zase dál. Já raději nechávám zvířatům svobodu a nechci mít nic v akváriích, klecích, zavřené doma (paneláky). Je mi nanic z množíren psů, jejichž záběry se objevují v televizi, to se mi dělá bytostně špatně... Naši sousedi mají od podzimu novou kočku a ta už chodí k nám na výzvědy, zatím je plachá, ale otrkává se rychle, včera navštívila naše podkroví a čučela na mne na schodech :o)).
    Marti, měj se hezky.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenko, já tyhle záběry z množíren či týrání zvířat nemůžu sledovat, nikdy se na to nedívám, protože mě to úplně rozloží a nepochopím to vůbec. Jsou to živí tvorové. Měj se krásně.

      Vymazat
  9. Zvířata (tedy některá) k lidem prostě patří! Moc se mi líbí, jak si vás kočička vybrala...
    Marti, přeji hodně hezký dní lidem i zvěři u vás! Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, ano patří a evidentně si cestu k dobrým lidem někdy najdou. Děkuji a měj se krásně.

      Vymazat
  10. Pekné čítanie ... tiež som sa zamyslela a zistila som, že môj život už od detstva je spojený so zvieratkami ... Som unesená každou nemou tvárou, jej očami, pohľadom ... asi niečo napíšem aj ja ... :) Maj sa fajn ... L.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Laury, nějak jsem přehlédla tvůj komentář tady. Odpovídám až teď a děkuji. Hezký večer.

      Vymazat
  11. Smutné... Je těžké nahradit někoho někým jiným. Ale Justýna si vás našla sama a tak to má být.

    OdpovědětVymazat
  12. Moc mě čtení tohoto článku pobavilo. Číča, která umí vzbudit paničku hrou na piáno, to je paráda :-):-):-):-)

    OdpovědětVymazat
  13. Ta vaše kočička je krásná :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdeni, ano pro nás určitě a jsem ráda, že se líbí i ostatním. Hezký zbytek dne.

      Vymazat
  14. Marti, tvoje STOPY jsou celoživotní. A tolik zvířectva kolik kolem tebe bylo, to by vydalo u jiných lidí na několik životů. Je vidět, že jste milovníci zvířat.
    Chápu tvoje pohnutky při nemoci zvířete, rozhodnutí ukončit to je velmi těžké, sama jsem to zažila.
    Přeji ti hodně krásných chvil s Justýnkou.
    Henrieta

    OdpovědětVymazat