úterý 18. srpna 2020

jak to bylo?

Včera jsem slíbila malý příběh. Myslela jsem si, že je to dobrý nápad. Dnes už si nejsem jistá. Možná je to zajímavé pro naši rodinu. Nicméně změna to je a na blog to patří.
Když Justýnka v noci z 8. na 9. června náhle odešla, nemohla jsem se z toho vzpamatovat. Tesknila jsem každý den, i když už jsem nebrečela jako z počátku při každé vzpomínce. Téměř dva měsíce jsem nebyla schopná o ní vůbec mluvit, přestože mi Lolinka radila: babi, musíš o tom mluvit, uleví se ti. A hlavně jsem nikoho nechtěla a ani jsme nikoho nehledali.
Někdy během srpna o tom začal mluvit můj muž. Až si něco pořídíme, já bych chtěl zase želvovinovou jako byla Justýna, protože si načetl, že mají povahu, jako měla ona. Ovšem britek v téhle barvě moc není.
Já jsem zatím nic nehledala. Naše děti se nás ptaly hned, jestli nám mohou koupit nějaké koťátko, ale my jsme odmítali, možná na podzim. A táta chce Justýnku.
Začátkem srpna začalo díky naší Tereze chatování na téma kočička, protože poslala první britku želvovinovou a já tam hned ráno volala. No samozřejmě, že už byla pryč, byla navíc papírová, což mě je úplně jedno. Dokonce mi bylo jedno, jestli bude čistokrevná. A tak už začali hledat všichni, i moje sestra. A my jsme trochu začali polevovat ze svých nároků: možná by mohla být i klasická modrá.
Pak jsem objevila hodně vzdálenou chovatelskou stanici, kde na mě vykoukla nádherná britka černá želvovinová. Nicméně ta nebyla k mání, byla chovná a měla zrovna za 14 dní rodit. S paní jsme si chvíli psaly, já jí napsala, proč hledáme zrovna takovou. Řekla mi: ozvěte se po 15.8., třeba se pro vás holčička narodí. Oznámila jsem zbytku rodiny, že tedy budeme čekat, není kam spěchat. 
Uplynulo dalších několik dní, kdy nikdo z nás nic nehledal.
Tereza, hlavní iniciátor, odjela s rodinou na dovolenou a vše se zatím zklidnilo. Pořád na Justýnku myslím každý den a stýská se i mému muži.
Minulé pondělí brzo ráno z dovolené Tereza posílá fotku: Mami, to je celá Justýna, když byla malá. Zavolej tam hned. 
Ježíš to je daleko, to my nedáme v tom horku. Mami, někdo z nás tam dojede.
Dobře, ale je brzo, zavolám tam až v 8 hodin. Nejsem nějak nedočkavá a jsem připravena na zamítavou odpověď. Telefon zvedne moc milá paní a říká: ano, ještě je volná, všichni chtějí jen modré, a barevné, které jsou dvě černá želvovinová a zlatá pruhovaná, zatím nikdo nechce. Jo a želvovinovou mám poprvé. A tak si povídáme, že jich moc není a paní vypráví o té holčičce, odpoledne mi posílá další fotky, ale i bez nich je rozhodnuto. Paní je šťastná, že půjde do rodiny, kde ji budou milovat, je to prý pro ni vždy těžké se s koťátky loučit, tomu rozumím a odpovídám, že už ji miluju podle fotek.
No abych to už zkrátila. Od neděle je součástí naší rodiny. Právě teď, když píšu, tady plení celou knihovnu. Noc byla o něco klidnější, běhala po obýváku o něco míň. Ráno na mě skočila s rozběhem a ožižlala mi, když viděla, že se probouzím, celý obličej, ucho a vlasy. Myslím, že mám ranní očistu za sebou. Už se neschovává pod pohovku, když odejdu, ale trpělivě čeká. Už rozumí tomu, že se vrátím. Včera jsme udělali i malou exkurzi domu, ale ještě ne celého.






A na závěr jen poznámka, proč naše Tereza řekla, že to byl osud a že se narodila pro nás. 
Sárinka se na rodila 6. června, tedy dva dny předtím, než nám Justýnka odešla.
Mami, vypadá jako reinkarnace Justýnky.
Má dokonce flíček na přední tlapce na stejném místě.
Pokračování někdy příště. Dnes ještě pár nových fotek. A jak řekla Lenka v komentáři, jsem na počátku mateřské a věřte, že nemám na nic čas. Věnuji se jen miminku, které si kupodivu zvyká hodně rychle a už začíná přibíhat i na volání.
Mějte pěkný den a moc děkuji za komentáře u minulých příspěvků, na které nestíhám odpovídat.





Tady vypadá jak rozzuřený tygr. Ona jen zívala s vyplazeným jazykem, ale já stihla vyfotit jen závěr.


A ještě přidávám fotku od paní chovatelky s maminkou. Tatínek je také britka, ale barvu má zlatou pruhovanou. Tady na té fotce se mi zdála velká, ale zatím je to drobek, které se vejde do jedné ruky.

13 komentářů:

  1. Četlo se mi to dnes krásně. Na fotkách je vidět, že se u vás zabydluje a bude dobře jí s vámi a vám s ní.
    Hezký den, Marti!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  2. Krásný příběh. Někdy to tak je, někdo odjede, aby mohl přijít nový život. Je to i v lidských osudech, znám to z naší rodiny. Sárinka je kouzelná. Včera jsem Ti plná dojmů z vaší kočičky zapomněla napsat, že moje bývalá kolegyně má také kočičku Sáru. Když vidím koťátka, tak je mi líto, že kočičku nemůžu mít. Těším se až uvidím Micku.
    Přeji Ti krásný den s koťátkem.

    OdpovědětVymazat
  3. Koťata jsou mnohem lepší než televize. Chodila jsem takhle k sousedce pozorovat co vyvádějí, to bylo prostě něco. Naší rodinou už prošlo celkem deset koček, až na dceřiný dva maiňáky všechno nalezenci a zatoulanci. Jediná, resp. jediný se choval jako pes. Ráno mi olizoval obličej, jak se někde něco šustlo okamžitě se nastražil a tiše vrčel. Spal se psem který ho okamžitě adoptoval, dokonce aby nedostal kocour vix za to, že se vydělal jinam než na záchůdek všechno po něm okamžitě dočista uklidil. Bohužel nám ho jednoho podzimního večera jako odrostlejší kotě přejeli. Tak netrvalo dlouho a byla doma náhrada, ale náš jezevec už nikdy nedovolil žádné kočce aby se s ním sblížila tak, jako tenhle kocourek a on se už nikdy ani neměl snahu s nějakou tak kamarádit. Hledal ho hodně dlouho....želvičky jsou všeobecně méně vyhledávané, a jsou i u všech plemen dost raritní.

    OdpovědětVymazat
  4. Marti, má krásný datum narození. Stejný jako můj syn :) U vás se bude mít jak žádná jiná, to věřím :)
    Měj prima dny, Petra

    OdpovědětVymazat
  5. Marti, nějak mi uteklo, že Justýna už tu s vámi není, nebo jsem to vypustila? Je mi to líto, ale nové kotě je kouzelné a věřím, že máš další mateřskou. Tak si ji užívej.
    Pa D.

    OdpovědětVymazat
  6. Je krásná. A příběh moc hezký. Prostě to tak mělo být a měla se k vám dostat právě tato kočička. Bude to dráček a je dobře, že si tak zvyká. Krásné společné dny

    OdpovědětVymazat
  7. Marti to je moc hezky napsané. Vím, jak ses cítila, když odešla Justynka za duhový most. Já jsem takto přišla najednou o milovaného papouška amazoňana modročelého jménem Charlie. Bylo mu pouhých 6 let a pět měsíců. Něčeho se v noci lekl a ranila ho mrtvice. Najednou ležel na dně klece mrtvý. Oplakávám ho dodnes, ale manžel už nesouhlasil s koupí jiného papouška. Charlie uměl dost slov. Po ránu nás vítal "dobrý den", když jsem mu dávala krmení, reagoval slovy" máš to dobrý ",volal na mě "Járo, pojď sem"...uměl hodně frází a poznal, kdy je má použít. Jsou chytřejší, než si mnoho lidí myslí a je to tak u většiny domácích mazlíčků. Přeji vám všem, ať je vám společně moc hezky. Koťátko je fakt nádherné.

    OdpovědětVymazat
  8. Marti, je krásná a určitě vám spolu bude dobře.

    OdpovědětVymazat
  9. Marti, nám se stalo něco podobného z datumama vícekrát.Moje mamka zemřela 5.6. a naše dvě výmarandy Besinka a Balunka také 5.6.Když odešla poslední bordo doga Evička bylo to 14.3.A zůstali jsme v domě s mužem sami.Celý život jsme žili s chlupaťandama a naráz prázdno.Myslela jsem na vás co odešla Justýnka každý den a věděla jsem, že nebudete chtít být bez kočinky.Já jsem trpěla hrozně a dokonce jsem někdy slyšela tlapání a funění Evinky.Začali jsme hledat štěňátko a nedařilo se.Pak jsem objevila chovnou stanici bordodog a usmálo se na nás štěstí.Evička odešla 14.3. a 13.3 se narodila Eliška.Ihned jsme si ji zamluvili a vyšlo to.Já si nedokážu představit život bez chlupatý kamarádky.Proto jsem věřila, že si pořídíte taky.Vím co to je za starost ,ale ta jejich láska je nenahraditelná.
    Sárinka je překrásná .Přeji krásné společné dny.Martima

    OdpovědětVymazat
  10. Marti, moc ti koťátko přeji a už teď je vidět, že se mu u tebe bude moc líbit :o)! Já se už 8 měsíců raduji ze štěněte a připadám si jako na mateřské pořád. Dům, pes, manželova mamka, vnučky, zahrada a já vůbec nic nestíhám:o)..snad už nastane normální školní rok a já začnu zase psát na blog.. měj se moc krásně a užívejte! Inka

    OdpovědětVymazat
  11. Marti, příběh s dobrým koncem. Nebo spíš začátkem. V mnohém mi to připomnělo čas, kdy odešel Barnabášek....
    Přeji hezký den plný radosti. Helena

    OdpovědětVymazat
  12. Přesně takovou rošťandu jsme také měli. Byla i zasloužilá maminka. Nyní už je v kočičím nebíčku.

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za návštěvu a za milé komentáře, které mi zde zanecháváte. Díky za váš čas.