sobota 1. srpna 2020

něco jsem teda vědět nemusela

aneb přehled tisku. Tedy toho virtuálního. Jo, každé ráno si musím projet na internetu média a přečíst aspoň titulky, abych věděla, co se kolem mě děje. My to tak v rodině máme, musíme mít přehled. 
Nejsem teda takový masochista jako moje máma, která sleduje debaty s lidmi, kteří ji naprosto rozčilují. 
Mně stačilo, když jsem několik let musela sledovat tyhle pořady pracovně a jsem ráda, že už nemusím.
Nicméně zprávy číst prostě musím a má to tak i můj muž a občas čteme každý něco jiného a pak se o tom informujeme a někdy zdravě rozčilujeme.
Většinou mi stačí si přečíst jen titulky a jsem v obraze a občas nějaký článek rozbalím.
Tak dnes malý přehled tisku i na blogu, možná jen pro mě, protože každý to máme jinak.
Tento článek mě spíše potěšil a ráda jsem si jej přečetla. Již sám název Divačka upozornila americkou reportérku, že by mohla mít nádor vyvolal zvědavost a posléze i radost, že ještě lidstvo není úplně lhostejné k okolí. Jo a ta reportérka nádor opravdu měla.
Další článek, který mě zaujal a potvrdil moje vlastní názory, se týká samozřejmě současné situace, jak jinak, kterou právě žijeme. Názor epidemiologa z Ikem si můžete přečíst v Reflexu. Je škoda, že ti lidé, co neustále zlehčují situaci a považují vše za strašení vlády, jak čtu velmi často v komentářích, si tenhle článek bohužel nepřečtou. A jejich výkřiky - tohle už si na hubu nikdy nedám (rozuměj roušku)- jsou trochu děsivé v kontextu se současnou situací. Myslím, že zrovna na tohle téma jsem toho napsala na blogu hodně, takže už nebudu nic rozebírat.
A nakonec jsem si nechala článek, kde je přesně to, co jsem fakt vědět nemusela, páč je to trochu děsivé zjištění. Jasně, téma smrt je ve společnosti pořád tabu a snažíme se mu vyhnout. A když už o tom přemýšlím, většinou jsme doma načali tohle téma s mým mužem, popsala jsem tady naši debatu, zda chceme pohřbít či spálit už kdysi a docela jsme se tenkrát nasmáli, když jsme se ocitli v blízkosti smrti někoho blízkého.
Článek se zabývá tím, že si pravděpodobně člověk uvědomí vlastní smrt. Myslela jsem, že když zhasnu, zhasnu hned bez nějakých myšlenek. Dosud je spojována smrt se zástavou srdce, nicméně vědci zjistili, že mozek ještě i potom vyvíjí pár minut nějakou činnost a je schopen si uvědomit, co se stalo. Když o tom přemýšlím, má to i celkem logiku. Dokud je nějaký kyslík v mozku, tak prostě funguje. To mě teda trochu děsí.
Kdysi jsem zažila pocit, že se blížím smrti, když nás málem zabil můj kolega v autě, protože jel příšerně rychle. Spěchal tak vehementně, že si na nás počkala policie, ale to je jiný příběh. 
Já jsem zpočátku byla šíleně vyděšená, vykulené oči nalepené na skle a na rtech prosbu, proboha zpomal, ale jemu se nezdálo, že se něco děje. Takhle rychle jsem ještě s nikým nejela a to ani při stopu, kdy mě vezl automobilový závodník.
Po čase jsem se uklidnila, jo a bylo mi kolem 50, a možná mi to nebudete věřit, já bych taky nevěřila, začala jsem si trochu promítat svůj život. A klid jsem získala po zjištění: no tak holka, měla jsi krásný život a bohatý zážitky krásnými i těmi hroznými, nikomu jsi vědomě neblížila, všechny vztahy máš vyřešené, ty máš život plný, děti už dospělé, když náhodou odejdeš, nemusíš ničeho litovat. 
To považuji za největší hrůzu na konci života a zažila jsem to, když jsem stála u lůžka umírajícího a ten se omlouval a litoval, že už nic nemůže napravit. Tady platí heslo žij každý den, jakoby to byl tvůj poslední. Já to vnímám jako, uzavři každý den bez restů. Už se mi to několik let daří.
Jistě jsem tady pořád, ale ten pocit naplnění ve mně zůstal a já už se smrti bojím méně.
Ježíši, to jsou dnes témata!!! 
Pokud se dostanete ve čtení až sem, tak nebuďte smutní ani zoufalí.
Ani já z této mojí úvahy nejsem a měla jsem potřebu si to pro sebe napsat a možná trochu rozebrat.
Jen jsem to možná měla nazvat Milý deníčku...
Mějte pohodovou sobotu.

16 komentářů:

  1. Taky si ráno v rychlosti projedu virtuální tisk a zrovna u těch článků, které uvádíš, jsem se též zastavila. Komentovat to nebudu, protože v podstatě by moje slova byla podobná Tvým.
    Klidnou sobotu, Marti! Bude tedy pěkně horká !!!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, jo byla to horká sobota. Měj pěknou neděli, vypadá, že takové vedro nebude.

      Vymazat
  2. Ano, zrovna jsem si včera koupila krásnou látku se slovy ta bude perfektní na roušky. A moje životní krédo je (a doufám, že jsem ho vštípila i všem dětem) "žij tak, aby si ses mohla podívat do očí". A neodcházej z domu rozhádaná je naše druhé pravidlo. J.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituško, my máme v naší rodině podobné krédo: uzavři den bez sporů, omluv se a naprav svoje chyby. Já jsem se omlouvala večer i dětem, když byly malé, pokud jsem měla pocit, že jsem na něco reagovala přehnaně.

      Vymazat
  3. I já si ráno projedu titulky a když mě něco zaujme, tak si článek přečtu.
    Ve středu jsem seděla s vnučkou v čekárně na ORL. Obě jsme měly roušky a holčička ani nemukla, že ji nechce. Někteří by si z ní mohli vzít příklad.
    Moje babička říkávala, že nejhezčí smrt je zemřít ve spánku. Něco na tom je. Člověk si pak asi nestačí uvědomit, že je konec.
    Marti, měj pěknou sobotu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růži, ano, souhlasím, že nejlepší je umřít ve spánku. Měj pěkný den.

      Vymazat
  4. Víš co mne udivuje? Jak si nikdo není ničím jistý, ale ví všechno. Hlavně v médiích. Dokonce ani doktoři nejsou schopní se sjednotit v tom, jestli nás něco čeká, jestli opravdu jsou všechna ta drakonická opatření která se udělala jsou k něčemu, jaká je opravdu vážnost tohoto viru. Jeden ti bude volat po tom sundat roušky protože si jimi ubližujeme ještě víc, jinej by byl nejraději aby jsme je nosili i do postele. Další ti řekne, nemusíte se bát, pokud jste v dobré kondici,zvýšíte příjem zeleniny a ovoce a začnete se víc hýbat, nemusíte se bát že by jste v případě nákazy měli těžký průběh, a zas další řekne nevycházet, být doma, bojte se toho, že vás ten vir může zabít. To mě může i květináč kterej spadne z okna pod kterým půjdu, a zakazuji si kvůli tomu chodit do města? Tady není žádná koncepce, žádná jasná vyjádření, chaos v zákazech, nikdo erudovaně není schopný národu vysvětlit bez hysterie a bez toho že by byl za to pranýřován a všelijak popotahován. Ani se pak nedivím, že se najde jen pár odvážných svůj názor říct veřejně a raději mlčí, dík čemuž se šíří různé prapodivné nebo zbytečně nafouklé informace které lidi jen vyděsí. Teď zrovna jsem se zas vytočila u rozhlasu. Je léto, dá se očekávat že tedy bude horko. To je snad normální. Ovšem už dva dny se médii nesou katastrofické informace POZOR!!! LIDI BUDE VEDRO!!!! BUDE TŘICET A VÍC STUPŇŮ!!!! No, a co je na tom tak divného.... divné by asi bylo kdyby byla zima, a místo mrazů by bylo takové teplo.... ale v červenci? A takhle to je se vším a ovšem včetně toho viru. Tady se neřekne normálně budou trochu vyšší teploty, ne, tady se hned hrozí, hned se dávají výstrahy, hned se lidí straší...to je to, co mne už strašně dlouho štve a co mě utvrzuje v tom, že lidé se musí stále něčím strašit aby byli poslušní....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vendy, ano je to chaos hrozný, ale já se obávám, že bude dál, protože nikdo nemá s tímto žádnou zkušenost a nic se v podstatě neví, takže vydávat za této situace nějaká relevantní nařízení je podle mě dost těžké.

      Vymazat
  5. Mě stačí titulky, když se přihlašuji do emailů. To důležité se člověk stejně doví-od druhých, z rádia, televize, z blogů :) Nesleduji tedy. A smrt, měla jsem krásný život, ale ještě bych tu ráda chvilku byla. Ještě mám ten pocit, že ne vše jsem dokončila... Ale kdo ví.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale to já tady ještě chci taky pobýt... Měj pohodovou neděli.

      Vymazat
  6. Zajímavé zamyšlení. Virus tu s námi asi zůstane. Nikdo přesně neví, kde vznikl, zda zmutoval u netopýrů , jak jsem zaslechla nebo vznikl někde v laboratoři. Nikdo neví, jaké může mít vedlejší následky. Je třeba se asi chránit, ale pokud nejsme v davu, tak máme volnost a v přírodě roušky nepotřebujeme. My si je do vlaku na cesty raději bereme i když na nás někdy cestující koukají jako na debily. Je mi to jedno. Já se chci chránit aspoň trochu, když už můžeme cestovat jen veřejnou dopravou a jinou možnost nemáme. Vynecháme výlety do míst s nákazou a tak to letos asi toho moc neprocestujeme jako jiné roky a navíc jsou davy lidí i tam, kde běžně nebývaly. Přeji ti krásné srpnové dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaruško, pod toto se mohu jen podepsat, nikdo nic neví... Měj pohodovou neděli.

      Vymazat
  7. Já bych chtěla popřát krásnou neděli a začala jsem fandit lidem, co se o nic nezajímají.
    Přečetla jsem si článek o štěnicích a už tři dny číhám v noci na škůdce.
    Je lepší nic nevědět, s ničím nebojovat, děsím se, co si přečtu příště :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Blondýnko, jak jsem psala, mám to asi v genech a zajímat se musím, nemůžu si pomoct... Měj pěknou neděli.

      Vymazat
  8. Marti, pokud jde o roušky, neshodnou se na nich ani doktoři. Ale jsou to nejjednodušší opatření, které může vláda (hygiena) udělat - nic ji to nestojí (roušky si ušijeme nebo koupíme sami). Takže pak se roušky nosí v okrese, kde mají jednoho nakaženého a od centra nákazy jsou skoro sto kilmetrů. Netěším se v tomhle na podzim, protože půjdeme do roušek znovu všichni ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, právě, jak jsem psala, nikdo nic neví a jen odhaduje. Na roušky na podzim raději ani nemyslím. Špatně se dýchá a fotí a mluví... Měj pěkný vstup do nového týdne.

      Vymazat

Moc děkuji za návštěvu a za milé komentáře, které mi zde zanecháváte. Díky za váš čas.