život na houpačce

Život je houpačka. Záleží na zhoupnutí. Jak velké je to dole a to nahoře.
Pondělí odpoledne bylo to zhoupnutí dole. Ne, nebudu se rouhat, vím, jak vypadá dno a tohle to rozhodně nebylo.
Prostě střet dvou světů. Na jedné straně něco, co je prověřeno, funguje a má podporu lidí okolo a na druhé straně chaos bez koncepce, bez plánu s měnícími se názory každý den, a schovává se to za slovo reorganizace. 
Vám jde o věc, na druhé straně to zásadní nemá žádnou váhu. A vy se naivně domníváte, že to bude jako v té pohádce a dobro musí zvítězit nad zlem. Zjišťujete, že zase pravděpodobně zvítězí zlo nad dobrem. 
Na jedné straně logika a výsledky, na druhé straně vah jen to můžu!!!, tak to prostě udělám.
Bára to shrnula do jedné věty: vo co tady, do prdele, jde?! 
No to nikdo neví. A myslím, že bohužel ani ten, který stojí na druhé straně.
Nicméně už jsem řekla po víc než třech letech neustálých a nepřínosných změn dost. Ježíš, já nemám zapotřebí ve svém věku neustálý stres. Z tohoto důvodu jsem odmítla i jiné nabídky, které přicházejí.
Uměla jsem říct dost, i když mi hrozila ztráta práce. Tady mi nic nehrozí, rozhoduju se sama a jediné plus bylo a ještě je, že mě to baví, ale nebudu to dělat za každou cenu. Po víc než třech letech ani tu změnu nemůžete v regionu ustát, protože celou dobu nějak pracujete a dobře. A víte, že jinak by to ani nešlo.
A hlavně nechci vysvětlovat lidem, kterých se to týká, proč takové nesmyslné rozhodnutí, proč už s nimi nebudu komunikovat jako dřív. Že bych ztratila to jediné plus, které mám a to je svoboda. Ta ztráta by byla pro všechny velkou ztrátou a takto se pracovat nedá.
Já vím, popsala jsem situaci jen v náznacích. Ona je totiž podobná tolika dalším situacím, kteří všichni prožíváme. Navíc rozebírat ji nemá smysl, rozumí jí pořádně jen ti, kteří jsou okolo.
V úterý ráno ještě vstřebáváte svoje rozhodnutí, které vám pravděpodobně změní život. 
Ale je nový den a třeba se zhoupnete zase nahoru. Hned po ránu se dozvídáte dvě pozitivní zprávy. Jedna oznamuje, že konečně skončí něco, čím jste se museli léta zabývat a poslední měsíce velmi intenzivně, že cítíte strašnou únavu. Jste rádi, že to už snad skončí, ty starosti, někdy bezesné noci, a je vám úplně fuk, že na konci tohohle martýria jsou i trochu peníze. Peníze vám to nenahradí, mám jen radost, že to konečně končí. Nakonec netrpím nedostatkem a zdraví, které bych fakt potřebovala, si za to nekoupím.
Druhá zpráva, do které je zapojena celá naše rodina, mě ráno vynese trochu do nebes, protože přinese do budoucna radost. Ale radost vám úplně prozradím až příští týden. 
Toto nebude jen v náznacích.
Jaká bude dnes středa?
Snad už v normálních kolejích. Včera byl celý den ve znamení té druhé krásné zprávy, která nám změní každodenní život trochu víc, a na nic jiného jsem neměla čas.
Tak dnes jen takové malé shrnutí dvou posledních dnů. Ani nevím, jestli se to dá vůbec číst, když vlastně vůbec nic není konkrétního.
Psala jsem to ale hlavně pro sebe.
Mějte pohodovou středu pokud možno bez nějakých závažných rozhodnutí.
Prostě mějte takový obyčejný den a prožijte ho naplno.
Já možná po emocemi nabitých dnech chci den prožít úplně obyčejně bez velkých emocí, ať už těch pozitivních či negativních. I ty pozitivní mě včera trochu paralyzovaly, že jsem nebyla schopná se zabývat ničím jiným. Ale to určitě znáte všichni taky.