pondělí 3. června 2019

dáma s prošlou zárukou

Nevím, proč vůbec vznikla takhle úvaha.
No dáma je možná trochu přehnané, páč můj slovník obsahuje i velmi jadrná slova. No ale, jak mám napsáno na profilu blogu, už jsem ve věku, že, když se ztratím, nikdo mě hledat nebude. Už neslyším hvízdání, když projdu kolem mužského pokolení. Už na mě netroubí chlapy z aut. A to ani tehdy, když mám velké sluneční brýle. 
Už nezažívám komplimenty kolemjdoucích mužů a už se do mě nezamilovávají muži ve věku mého syna. No prostě název blogu tak trochu vyzobaná slunečnice by chtěl změnit na kratší název. Vyzobaná slunečnice. 
Jeden ctitel na mě čekával u tramvaje a jezdil se mnou snad měsíc. Vždy vystoupil na Masárně ze své tramvaje, která by ho dovezla do cíle, kam jel potom se mnou druhou tramvají. Začalo to nevinně. Poprvé se mě zeptal, kdy nám to jede. To, že to není náhoda, jsem si všimla až mnohem později.
No, chvíli to bylo příjemné, než jsem pochopila, že se do mě skutečně zamiloval, mohla bych být jeho matka, a do tramvaje mi přinesl žlutou růži i s vázou. Tehdy mi došlo, že to přestává být normální a já změnila trasu. Nastupovala jsem do tramvaje, která nebyla moje a pracně přestupovala, abych se vyhnula setkání. Jo ten kluk byl moc hezký a sympatický.
Ve stejné době jsem měla z hromadné dopravy ještě jednoho ctitele. Nadbíhal mi tentokrát pán o něco starší než já, už mi bylo nějak před padesátkou, zval mě pořád na kafe a na rande asi měsíc. Začala jsem se bát v okamžiku, kdy jsem zjistila, že mě sledoval až do práce, tam si jako klient vyžádal můj pracovní telefon a pak mi neustále psal a zkoušel volat. Zadala jsem si ho do mobilu jako nežádoucí a nezvedala. Anebo telefon zvedla moje asistentka. Po čase přestal volat.
No mám trochu ideu, že se komplimenty nehrnou možná proto, že po úraze nechodím sama a ani nejezdím, musím se vozit a všude je můj muž. Taky už nejsem za dámu v upnuté sukni a saku a lodičky nenosím.
No tak naivní nejsem. Jsem seniorka, i když si to málo připouštím. A vlastně o ten zájem vůbec nestojím. 
Moje bývalá a rovněž vdaná kolegyně mi tenkrát říkala, panebože já naháním zajíčky přes net a ty je odmítáš. 
Seš normální?! Co já bych dala za nějakou aférku. 
Ale já jsem neměla a nemám vůbec nudný život, Neměla jsem potřebu, touhu a ani chuť si ho něčím zpestřovat a tím komplikovat. Komplikovaný byl i tak dost. Navíc jsem měla a mám vedle sebe partnera, se kterým se nenudím ani dnes.
Jak jsem psala v předminulém příspěvku, některá rána se mi fakt na můj ksicht, hlavně po ponocování, vrací normální obličej déle, než je obvyklé. Už kdysi, kolem 40 jsem v práci hlásila, že bych chtěla mít v šuplíku tapety s obličejem na ksicht. Na výběr. Běžný obličej pro pracovní den a pro pracovní večery něco výraznějšího. Škoda, že to nikdo ještě nevymyslel.
Pořád se ale umím nalíčit tak, že moje mamka, která šminky nikdy nepoužila a v podstatě je neuznává, mi řekne: teda to líčení tě ale změní, jsi krásná.
Ok, jako když se z normálního vejce vyloupne kraslice. Ale taková ta celkem klasická, obyčejná, jako kraslice od Laury  to fakt není.
Nemylte se, vypadá to, jako bych něčeho snad litovala. Já svůj věk mám ráda. 
Vlastně bych ho chtěla vrátit jen o dva roky zpátky. Před nehodu, kdy jsem ještě skákala ze schodů, tančila na diskotékách, skákala přes švihadlo, vylezla na Říp ... 
Ale nějak extra se netrápím. Prostě se stalo. 
Někdy mě ale napadne, jak by to bylo, kdybych poslechla svoji intuici. Možná by se stalo ještě něco horšího.
No ale život jde dál. Jsem ráda, že jsem neumřela a užívám si každého dne. Někdy se to zdá lepší, někdy horší. Jsem na houpačce, ostatně jako každý.
Jo a moc se nefotím. Normálně si připadám skoro krásná a přitažlivá, ne teda po ránu, ale nejsem už vůbec fotogenická.
A nejvíc mě dostane, když mě fotí dcera a já říkám, to je děs, tohle nikam nedávej.
Odpověď mě teda fakt vyděsí: mami, jsi tam ale pěkně, jako ve skutečnosti.
Ježíši, měla bych chodit kanálama...
Jediné, na co si nemůžu zvyknout, že od nehody nemám svoje tělo. Hodně jsem přibrala po práškách, které musím brát po prasklé lebce a velmi těžkému otřesu mozku. 
Ale jinak svůj věk mám ráda. Užívám si té svobody, kdy nic nemusím, ale můžu hodně.
Mám pocit, že moji dnešní úvahu či vzpomínání spustila Hanka, kterou jsem rozesmála na celé kolo poslední větou pod losováním.
Hani, nebylo to asi tím ponocováním. Vypadá to, že mi normální obličej na ksicht, se kterým vstanu a nechat bych si ho fakt nechtěla, nabíhá každé ráno čím dál pomaleji. 
Bude to už asi standard 😂.


15 komentářů:

  1. Pro mne jsi nesmírně krásná, jsi osobnost a z tvých řádků / přesněji ze všech blogových článků, i o marmeládě / mám pocit, že je tam vždy vše. Radost, láska, pohoda, pohoršení, politování, ale i empatie, prostě je tam všechno, Tvá úvaha je mi blízká. Je lidská, je o nás ženách.
    Tak díky, Martino, vím, že kolem Řípa vede cesta, při které si vždy vzpomenu !!!! na tebe, takže jsi veliká inspirace.

    OdpovědětVymazat
  2. Marti, teď jsem pod tvým článkem četla i komentář od Simči. Lépe bych to asi nenapsala. Jsi dáma, žena s velkým Ž. Tvoje příspěvky čtu s chutí. Nejsou jen růžovoučké. Jsou o pozitivech i negativech, o reálném životě. Asi i proto se k tobě všichni rádi vracíme.
    Marti, měj prima dny, Petra
    PS: tak ti nevím, jestli bych neměla začít do práce jezdit MHD. Jestli já se o něco nepřipravuji, když jezdím autem :o)

    OdpovědětVymazat
  3. Marti, moc děkuji za Tvoji dnešní úvahu. Většinou věk moc neřeším. Už se roky nemaluji, protože v létě mi to vadilo a mám Sjögrenův syndrom, netvoří se mi slzy a oči mám hodně citlivé. Jako alergik si musím opatrně vybírat i krémy a další kosmetické přípravky. V koupelně při osvětlení si říkám, že se dá na můj obličej koukat. Nikdy jsem nebyla krásná a nerada se fotím, nejsem fotogenická. Jen s vnoučaty to přežiju. Teď jsem si vzpomněla, jak jsem se šla jednou fotit na občanku. Doprovázeli mě naši kluci. Neumím se smát na povel, pan fotograf říkal ať se zkusím usmát, no byl to děs. Kluci dělali opičky, aby mě rozesmáli. Už ani nevím, jak fotka dopadla.
    Před 16 roky jsem přestala kouřit a od té doby šla váha pomalu nahoru, většinou přiberu přes zimu a ta kila potvory se mě pak už drží. Jeden rok se mi podařilo hodně zhubnout, ale měla jsem pak zdravotní problémy a váha začala zase stoupat. Bohužel mám ráda sladké, potřebovala bych zašít pusu a nechat jen dírku na brčko, abych mohla pít. Nebo s tím něco začít dělat!!!
    Měj krásný den. Růža

    OdpovědětVymazat
  4. Vidíš, já psala hlavně o sobě, nemám si kým moc pokecat a tak si ráda "povídám" s Tebou. Moc vám to na společné fotce sluší.Růža

    OdpovědětVymazat
  5. Marti, krásně jsi to vše napsala.Já bych vše opakovala co napsala Simča a podle mě je každý člověk originál a krásný.Mějte se hezky martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, musela jsem ukončit psaní, Eli se vzbudila a šla mi po telefonu.Musím napsat , že jsi krásná krásná a krásná. Já když si na ten můj 68letý ksicht namaluju bez brýlí obličej, taky jsem v pohodě.Ale můžu ti napsat, že celý život bez nalíčení jsem nevyšla ani před branku.Mám to tak daný.Papulu si několikrát denně maluju.Ale zase to se mnou asi není tak špatný.Přijel PPL řidič a koukal tak na mě, až mi to bylo nepříjemný.A byl to mladý kluk a tak jsem se zeptala co se děje.On ,že ať se nezlobím, ale že mám krásné oči jako sluníčko.Tak to jsem se začala chechtat a že mě v mých letech potěšil.No tak vidíš, já tvrdím, že člověk je v každém věku krásný.A vám dvoum tó moooc sluší. Martina

      Vymazat
  6. Já se podepisuji pod větičky Simony, navíc opět s úsměvem jsem četla Tvoje poslední dvě věty. Nemá to prostě chybu.
    Ale na fotce Ti to moc sluší, takže dobrý standard!
    Měj se hezky :-))
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  7. Marti, jsi velká bojovnice a bereš život tak, jak přijde. Je obdivuhodné, jak ses adaptovala na nastalou situaci, i když je mi jasné, že to nebylo jednoduché. Užívej života, máš úžasnou rodinu, která Tě vždy podrží. A neboj, nakonec ty kila navíc budeme mít všechny:-). Moc vám to všem sluší.
    Jindra

    OdpovědětVymazat
  8. Marti, Ty nejsi dáma s prošlou zárukou, tvá končící záruka je ještě v nedohlednu. Tak užívej života jak to jen nejlíp umíš. Jste úžasná rodinka a je skvělé, jak všichni držíte pohromadě. Sluší vám to.
    Přeji krásné dny. D.

    OdpovědětVymazat
  9. Marti, co jsem chtěla napsat, napsaly už holky přede mnou, tak se nebudu opakovat.
    Ale musím se přiznat, že mne v MHD nikdo nebalil (ne že bych o to stála - jsem monogamní a přivádělo by mne to spíš do rozpaků). A už asi balit nebude (taky jsem během let nalovila nějaká kila, co jsem nechtěla)
    Měj se krásně

    OdpovědětVymazat
  10. Už názov príspevku ma zaujal ... no a potom to čítanie ... krásna úvaha o živote a pocitoch ženy vo veku, v ktorom som aj ja ... je mi to všetko tak blízke ... mladosť v pr...i a koniec ďaleko ... Myseľ máme stále ešte sviežu, len to telo sa spomalilo a zväčšilo ... Marti, ste krásna rodinka, všetkým vám to veľmi svedčí ... Prajem vám všetkým veľa krásnych spoločných dní ...
    a ď a k u j e e e m za link ... hi hi L.

    OdpovědětVymazat
  11. Marti, do dámy s prošlou zárukou máš ještě hodně daleko.Jsi úžasná žena!Krásný článek.Měj hezký týden Věra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dnes odpovídám všem najednou. Moc děkuji za krásné komentáře a lichotky, které chlapy neumí, ale holky, prosím už mi to nikdy nedělejte :-)! Na pár vteřin jsem vyrostla, že jsem málem probourala strop v obýváku, já, která nebrečím, jsem měla i slzy v očích, ale potom přijde malá úzkost. Já to tak mám nastavené, věřte nevěřte, vím, že je to ujeté a v podstatě mám z pochvaly jen chvilkovou radost, páč jinak je to pro mě zavazující a kladu si otázky, zda dokážu dodržet i v budoucnu laťku stejně vysoko, ať už je to cokoliv. Nemám ráda velká slova, takže možná to už víc ode mě neuslyšíte. Mám vás ráda, i když se známe jen virtuálně a těší mě každá vaše návštěva u mě a moc ráda chodím k vám. Těší mě, že držíme pospolu, svěřujeme se i v komentářích s tím, co nás těší či trápí a věnujeme si čas, který bychom možná osobně ani nestíhali. Zkrátka ještě jednou díky a jsem s vámi moc ráda.

      Vymazat
  12. Marti, už dávno nejsem ve věku, kdy člověk hodnotí krásu jen podle toho, co vidí. Je tolik "krásných" blbek... Máš odžito a prožito a nepochybně na tebe ještě hodně hezkého čeká. Miluji tvůj pohled na svět, tvůj humor i sarkasmus a nadhled. Sečteno a podtrženo = krásná ženská!
    Přeji jen hezké dny, Helena

    OdpovědětVymazat