pátek 7. června 2019

jak (ne)vychovat kočku...





Ve středu mě teda tenhle článek o vědeckém výzkumu koček fakt pobavil a hlavně závěry toho výzkumu.
Nemůžu se zbavit dojmu, že výzkum prováděli lidé, kteří viděli kočku na obrázku. Nikdy doma žádnou neměli, páč potom by nebyl nutný tento výzkum. 
No on teda nebyl nutný ani tak, mně přijde naprosto zbytečný a neměl ani přinést žádný užitek. 
Rozumím, když se zkoumá pes, kterého je možné využít i jinak, než jen pro radost.
Výzkumem se pouze zjistilo, že prý kočky slyší na své jméno, ale nepřiběhnou jako psi. 
A prý při výzkumu nespolupracují a dělají něco jiného, než se po nich chce.
To je teda objev, to bych jim řekla taky.
Ovšem nepodařilo se vědcům zjistit, zda skutečně slyší své jméno anebo mají jméno spojeno třeba s jídlem. Tak to já vím bezpečně, páč já Justýnu volám jen tak, abych třeba věděla, kde je. 
Anebo ji vidím a jen ji tak pozdravím a ona odpoví.
Někdy přijde a někdy se na mě jen podívá: no jo slyším tě, podívej, 
ale já teď k tobě nejdu ani náhodou.
A nejenom, že slyší na své jméno, ale to už se budu opakovat, protože náš jezevec na blogu bývá často, rozumí všemu, co se jí říká, někdy musíme šeptat, když nechceme vyvolat v té chvíli její reakci a má mozek tříletého dítěte. 
Když zaslechne větu, že by potřebovala vyčesat, už letí jak střela do koupelny a čeká.
A nepotřebuju ji zkoumat. 
Prostě s ní žiju a poslední dva roky velmi intenzivně a na její inteligenci je to dost znát.
A závěr studie, která byla dokonce publikována? 
Nepovedlo se prý zjistit o inteligenci kočky nic a nepovedlo se tedy zjistit, 
zda jsou kočky chytřejší než psi. Kdo to potřebuje proboha vědět?!
Panebože, kdyby se raději zkoumalo, jak tady na té planetě přežijí další generace.
Opravdu produktivní práce. A jak je to s inteligencí koček? 
Přece jako s lidmi, někdo je chytřejší a někdo prostě hloupější. 
Ale to poznáte, jen když s ní budete žít. Jinak kočku nevyzkoumáte.
Justýna je osobnost, letos jí bude 12 let a je to parťák se vším všudy. 
Venku musí být vedle nás, má svoji židličku a sedí s námi. 
Když na tu židli můj muž něco náhodou odloží, kouká se mu tak dlouho do očí a stojí jako velký vykřičník, až je vše na své značce a ona se může na židli posadit. 
Příkazy a rozkazy na ni naprosto neplatí. 
Ale to není nic objevného, není to pes. 
Ale přívětivému slovu rozumí a většinou i poslechne. Někdy teda velmi neochotně. 
No zdá se, že lidstvo toho nemá moc na práci, když se může zabývat takovým naprosto zbytečným výzkumem a ještě naprosto neprofesionálně.
Kočku prostě nevychováš. A proč taky. 
Právě to je na ní to krásné, že si v podstatě dělá, co chce. Když jsem blízko Justýny a zrovna se meje, začne mýt i mě. Někdy celou ruku a já ji nechám. 
Považuji to za největší přízeň. Jsme přece rodina.

16 komentářů:

  1. Tak to jsou přesně má slova! Ten výzkum jsem četla také, říkala jsem si, co to je za vědce, že se zabývají takovouto každému kočkaři zřejmou věcí - náš Smoky taky rozumí a když se mu chce, tak přijde, a když ne, musím přijít já :-). Jsou to prostě osobnosti, které nebudou panáčkovat kvůli každému pamlsku. To je přeci to, co nás na kočkách přitahuje, ta jejich nezávislost, že si dělají, to co ony uznají za vhodné a v danou chvíli potřebné. Měli jsme 3 kočky, teď nám zbyla jen jedna, vím, že nás milovaly a milují, ale na uvařené nudli se tahat nenechaly.... Romana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Romanko, díky. Ano, myslím, že všichni kočkaři a i pejskaři vědí své. Měj pěkný den.

      Vymazat
  2. Zkušenost s kočkami mám jen krátkou, ale nikdy na kocoura Matýska nezapomenu. Kočky jsou prostě jiné než psi. Mám ráda Tvé povídání a fotky o Justýnce. Posílám jí velikánské pohlazení a všem Vám přeji krásný pátek. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růži, já i Justýnu ráda fotím. Ovšem někdy je v takové zauzlované poloze, že to nejde :-) Měj pěknou sobotu.

      Vymazat
  3. Naprostej souhlas. U nás žijí tvorové obou druhů už skoro třicet let, takže když se to tak vezme, už je mám taky nastudované dost. Co kočka či pes, to unikátní osobnost. a každý se choval a chová jinak. Ale jedno mají, tedy kočky, společné. Jsou své, a nedají svou svobodnou duši za nic. Mazlí se když chtějí, na zavolání přijdou jen když opravdu hodně chtějí ale jinak jsou prostě KOČKY!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vendy, i my jsme měli i psy a kočky, jednou dokonce spolu v jednom bytě. Měj pěkný den.

      Vymazat
    2. U nás je to od začátku soužití v baráku, venkovní kočky nemáme a neměli jsme. Dvě nám přejeli a tak jsou už jen striktně doma. Teď navíc už zůstali jen dva dceřinný papíroví maiňáci.

      Vymazat
  4. A já k tomu přidám francouzské přísloví: Kočka je esencí krásy přírody.
    Hezký víkend, Marti!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  5. Máme psa aj mačku ... teda, aby som ich neurazila ... fenku a kocúra ... Sme s nimi od rána do večera každý deň ... sme taká malá, štvorčlenná svorka ... Neviem si už život bez zvierat vo dvore predstaviť ... a nepotrebujem k tomu ani akýsi výskum ... Všetko nás tie nemé tvory s krásnymi očami naučia samé ... Marti, prajem krásny víkend ... L.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Laury, je to prostě rodina, viď? Posílám všem moc pozdravů a mějte se dobře.

      Vymazat
  6. No, to se tedy zase objevila Amerika :o) Bože, už máme jako lidstvo všechno vyřešené, jen tenhle výzkum nám chyběl...
    Marti, díky za info. Jak jsem to mohla přehlédnout :o)
    Přeji tobě i Justýně krásnou sobotu, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, u mě to byla taky náhoda. A když mě zaujme nadpis článku, tak rozklikávám. Měj pěknou sobotu.

      Vymazat
  7. Justýna má renesanční tvary jako můj Edík, tvořili by spolu nádhernou dvojici.
    Já se ti přiznám, nečtu to. Leckdy všechny tyto bláboly píší jen pro povinnost, pro splnění.
    Kdo žije s kočkami ví své, ví proč je má a co si dávají navzájem.... tedy kromě hromady chlupů :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Blondýnko, proč myslíš, že jí říkám jezevec :-)? Tak to já zase čtu. Jakmile mě zaujme nadpis, rozklikávám. Měj se krásně.

      Vymazat
  8. Marti, já si taky když objevím článek o zvířátkách přečtu.Pak kroutím hlavou, co napíší někdy za žvásty.Martina

    OdpovědětVymazat