úterý 18. června 2019

ne vždy...

Změna je život, se říká. A já s tím samozřejmě souhlasím, ale dodávám: ne vždy. Po dvou letech se mi trochu změnil život. Nemyslím ten osobní, tam se dějí pořád nějaké změny, malé i velké každý den, možná. Ale od konce května se mi změnil ten pracovní velmi zásadním způsobem.
Do redakce byl přijat další redaktor a tím pádem došlo ke snížení rozpočtu honorářů na externisty. Co mě těší, že pořád chtějí se mnou spolupracovat a chtějí moje články, takže celkový rozpočet padne vlastně jen skoro na mě. Ostatní mohou psát, ale zadarmo.
Píšu moc ráda, to všichni víte, přesto psát zadarmo bych považovala za znevážení svojí práce. I tak jsou honoráře celkem almužna, přestože lidé okolo mají pocit, jak prestižní to je. Dobře prý platí jen Babiš v Mafra😀. 
Ale o peníze tady vůbec nejde, ty jsou v tomto případě u mě až v poslední řadě. 
Jinak bych už dávno nepsala.
Víc mě zasahuje rozsah mé práce, který se snížil z 15 článků měsíčně zhruba na 7-8. Zpočátku jsem byla ráda, že jsem ještě navíc přišla o každodenní psaní zpráv. To je celkem oprus. A velký. Někdy vám dá velkou práci každý den najít něco zajímavého z regionu, co by mohlo zajímat čtenáře. Někdy jsem zprávy napsala za hodinu a někdy jsem musela projíždět všechna města a vesnice a hledat a hledat, takže z toho byly minimálně dvě hodiny. Ta další hodina byla už zadarmo.
Ani jsem nějak první dva týdny nepocítila, že by mi něco chybělo. Ani jsem neměla pocit, že mám snad nějak víc času po ránu. 
Možná je to třešňovým šílenstvím, možná těmi vedry, kdy už od rána i u počítače ze mě leje pot. 
Jsem teď hodně, ale hodně zpomalená. Ráno se těším, co vše zvládnu a po pár hodinách s každou další kapkou potu začnu ze svého plánu ubírat. Kolem desáté vstane můj muž a první, co řekne: panebože, dnes je teda zase vedro. Dnes nic nedělám a jsem rád, že nikam nemusíme!!!
No, já dnes musím napsat článek a pak bych chtěla udělat toto a toto.
Blázníš?! V tom vedru?! Bude ti špatně, něco uděláme večer. 
Můj plán aktivit se teda smrskne na trhání třešní a zpracování a oběd většinou vařím večer, pokud můj muž nerozhodne jinak jako včera. 
Musím do Mělníka, nemáme v hotovosti ani korunu a koupím nám oběd. Včera jsme měli čínu z jedné úžasné restaurace. Můj muž je pro mě velký parťák do života, ale také narušitel mých plánů. 
Ovšem přiznávám, že tady ustupuju ráda.
Minulý týden jsem si uvědomila, že nepsaní zpráv pro mě teda vůbec neznamená, že změna je život, která mě někam posune. Ba právě naopak. Zjistila jsem, že nemám vůbec přehled o ničem, co se v regionu děje. A já díky zprávám věděla všechno, kde je jaké uzavírka, kde je jaký problém, kde bude koncert, akce či divadlo. Pozvánky na různé vernisáže a akce mi chodí do emailu, takže úplně ztracená nejsem, ale chybí mi ten rozhled, to vědění. 
Mám pocit, že upadám a můj nemocný mozek má málo výzev.
Dnes jsem se rozhodla, že to chce návrat k pravidelným ránům posledních dvou let. Asi jste pochopili. Dnes jsem si projela všechna města regionu a přečetla všechny události a zjistila, co se všude děje nového. Ulevilo se mi. A nebylo to ani tak těžké. Občas jsem to samozřejmě dělala i tak, ale rozhodně ne každý den.
Teď si uvědomuji, že vlastně změna nastane i na blogu. Ne vše mě zajímá i osobně, i když čtenáři to rádi čtou. Můj červnový limit článků končí vzhledem k cítovské kauze čtvrteční vernisáží, kam chci i osobně. Ovšem pozvánku na slavnost růží na zámku Veltrusy jsem odmítla. Do novin už nemůžu a vloni nás návštěva této akce zklamala. Můj muž rozhodně řekl: tam už nejedu, jedině za peníze. 
A vzhledem k tomu, že je můj řidič a bodyguard, musím se podřídit. A tady ráda. 
Slavnost růží vloni byla spíš kulturní akce, růží tam bylo málo.
Kdo jste dočetli dnes až sem, děkuji. Psala jsem to víceméně pro sebe. 
Moje životní změna na blog minimálně pro mě patří.

18 komentářů:

  1. Marti, máš pravdu, že člověk asi potřebuje nějaký řád, svoje rituály, každodenní věci .
    Já stále v kalupu, a když mám náhodou volněji, tak si vymyslím něco, že si to ještě více zkomplikuji ;-)
    Je super, že máš svého parťáka do nepohody, že můžeš stále psát,být v centru dění, ale i úplně mimo něj,...
    Měj se moc hezky !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ilonko, vzhledem k tomu, že odpovídám až dnes, už je zase všechno jinak, jak jsem dnes psala. Měj se krásně.

      Vymazat
  2. Marti, sama sa rozhodnes, co je pre teba najlepsie... Ako si uz kdesi napisala, ze sme vo veku, kedy uz nic nemusime, ale robime z len to, co chceme. Maj krasny den... L.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Laury, ano máš pravdu. Je já si někdy můžu změním o vlastní vůli na musím :-) Posílám moc pozdravů vám všem na Slovensko.

      Vymazat
  3. Martičko, naprosto tě chápu a domnívám se, že v těch vedrech to chce, pokud to jde, zpomalit a posedět pod stromy, ve stínu.Máš v manželovi toho nejlepšího parťáka a rádce. Užívejte si spolu klidu a pohody domova, co to dá. Zdravím a pohlaď kočku, KOČKO. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jiřinko, už jsem pohladila a někdy mi napiš, jak se cítíš.

      Vymazat
  4. Marti, věřím, že využiješ změnu v pracovním životě třeba k jiným aktivitám. Budeš mít víc času například na malování.
    Preji vám oběma krásné odpoledne.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růži, přesně, chtěla jsem včera napsat, že se těším na malování. Dva měsíce jsem neviděla štětec a to jsem si nakoupila nová plátna. Užívej si ještě dnes dětí a pozdravuje je.

      Vymazat
  5. Marti, máš asi pravdu, že člověk potřebuje nějaký řád. Nebo by mohl (tedy aspoň já) skončit tak, že mu čas bude utíkat pod rukama. Vidím to, když si vezmu volno a zůstanu domo (což bývá výjimečné, dovolenou si beru především na výlety nebo na chalupu) - stihnu toho tak půlku, co jsem si naplánovala. Mimo jiné proto, že když má člověk víc času, tak s ním plývá...
    A v těhle vedrech jsem zpomalená taky, z práce sotva dolezu domů a už skoro nic neudělám
    Měj se pěkně

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, na druhou stranu není vždy špatné stihnout toho míň. Nic neuteče. Měj se krásně.

      Vymazat
  6. Marti, já jsem plánovač a ritualista. Jenže běh věcí kolem mi všechno mění. Skoro 30 let práce v soukromých firmách mě zocelilo a stále se učím v té živelnosti nešílet. Své jistoty a řád potřebuji. Takže naprosto chápu. I já mám muže, který mi to všechno občas boří a musím přiznat, někdy jsem moc ráda :o)
    Přeji ti klidný a příjemný den, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, já jako bývalý markeťák jsem naprosto zvyklá na chaos a změnu plánů a umím se jim přizpůsobovat. My u nás doma naopak jednáme celkem živelně, bez nějakého extra plánování. Jestli si četla naše cesty do Paříže, tak víš, že právě proto zažíváme dobrodružství, nebo jsme zažívali, protože neplánujeme ani to, co bychom měli :-) Každý v životě to máme jinak a to je dobře. Měj se pěkně.

      Vymazat
  7. Zdravím vás a jsem ráda, že jsem klikla na dodnes málo využívaný blog ve svých "oblíbených". Takto různorodě hodnotit pracovní zatížení je výborné. Občas člověk musí projet svoje aktivity, aby uviděl, co všechno musí a co si může dopřát, aby dobře žil. Fandím vám - a slibuji, že sem zajde častěji ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji a tento komentář mě obzvlášť potěšil. Ještě jednou díky a nemůžeme si tykat? Já jsem Martina nebo Marta, za a) mám raději, tak se mi říká doma.

      Vymazat
  8. Mám taky trochu svoje rituály. Nemám ráda chaos, ale vím, že ne vždy striktně dodržuji naplánované. Ale je to moje rozhodnutí.Není to tím, že nestíhám :-) Už nemám důvod nikam spěchat. Ale na druhou stranu by mi určité záležitosti chyběly, kdybych je ze života vypustila.
    Napsala jsi to pěkně, otevřeně!
    Měj se hezky!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, nějaké rituály rozhodně musíme mít. Už jsem tady někde psala, co se stalo, když mi ranní rituál, ještě když jsem chodila do práce, něco nebo někdo narušil. Naštěstí bez sukně jako kolegyně jsem do práce nepřišla :-) Měj pěkný den.

      Vymazat
  9. Marti, já jsem ve znamení vah a ještě introvert.Takže to se mnou není jednoduchý.Každý den si něco naplánuji, ale udělám ani ne polovinu.To by mi nevadilo, ale když mi někdo nabourá tak jsem v háji.Nebo nějaká nečekaná akce je pro mě dost stresující.Pak se uklidním a říkám si, že se to nepos.Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Martinko, já jsem tady váha a s námi by jsi teda nechtěla asi žít. Náš život je trochu chaos a pořád nějaká změna. Každou chvíli je vše jinak. Teď jsme měnili třikrát termín příjezdu na Moravu, že už mi ségra řekla: dejte vědět, až budete před barákem :-)

      Vymazat