čtvrtek 6. srpna 2020

už je to dávno...

Víc než čtvrt století.
Článek Dopisy na tábor..., na který jsem včera narazila, mě přinutil k zamyšlení a vlastně nesouhlasu. No jo zase se musím k něčemu vyjádřit, ale taková jsem já, matinko.
Možná je to dnes jinak, ale já si neumím představit, že by naše děti, na tábory moc nejezdily, měly čas na školách v přírodě řešit nějaké moje úkoly, které bych jim zadávala viz článek. 
V článku je návod, jak psát dětem dopisy na tábor a čím je ozvláštnit. Já jsem tenkrát žádný návod nepotřebovala. Posílala jsem dopisy, ve kterých byly pohledy zvířat, žvýkačka či něco sladkého, co se tam vešlo. A hlavně jsem psala koresponďáky či pohledy, o kterých jsem věděla, že děti potěší a budou mít čas si to přečíst. Vždy jsem si vše nakoupila dopředu a pak posílala každý den.
V článku jsou návody na docela složité úkoly, ale pokud jsou děti v dobrém prostředí, mají o zábavu postaráno a mají sotva čas napsat, jak se mají. Dnes v době mobilů pravděpodobně děti už ani nepíší.
V úvodu je fotka korespondence našich tří dětí, kterou mám schovanou a už jsem se tady před lety i o ní zmínila. Pokud máte zájem, můžete si přečíst tady.
Nicméně pár perliček z tohoto příspěvku kopíruju jako vzpomínku. 
Když je čtu, opět mě to po letech rozněžní.

... mami, pošli mi prosím toaleťák, tady je ho málo
... mami a tati, dojeli jsme dobře, k obědu NEBYLA polévka (hurá) a druhé jídlo bylo dobré
... ahoj mami a celá rodino, pošli mi prosím víc korespondenčních lístků, nestačím odpovídat na otázky, žvejkačka byla dobrá
... ahoj mam a tati, ........ jo, ztratil jsem desetikorunu, ale ještě mám 36,10 Kčs.
Holkám jsem už koupil srdíčko jako přívěšek a gumičku.
..... Děkuji za žvejkačku, Zpočátku byla tvrdá, ale potom se jen rozplývala na jazyku :-)
....  je tu strašná zima, maj hnusný jídla a už se těším domů. P.S. Vůbec se mi tu nelíbí.
...  Ahoj rodino, POŠLETE MI ZNÁMKY!!! Nevím, co mám psát (k čemu teda ty známky?), jenom když jsme včera večer nemohli usnout, tak nám naše vychovatelka přečetla Polednici a od té doby říkáme jedné babě Polednice, protože je příšerná baba, co furt nadává.

Takže za mě bych pořád preferovala jen pár slov, ve kterých bude to podstatné. Že máma na své dítě nezapomněla. 
Nebo je to dnes skutečně jinak a mámy jsou nuceny zahlcovat děti úkoly, aby se snad nenudily?
To fakt nevím, a proto mě nutnost návodů v článku překvapila.
Pokud máte někdo současnou zkušenost, budu ráda, když mi ji sdělíte. Zajímají mě i ty věci, které se mě už netýkají a řešit je nemusím.
Mějte pěkný čtvrtek. Dnes jdu na vernisáž, tak snad tady zítra bude po dlouhé době výstava.

15 komentářů:

  1. No já ti nevím. Mně ten článek připadá nějak zbytečný. Dítě na táboře má přece program, tak proč bych s ním měla hrát nějaké korespondenční hry.Posílat dopisy to ano, napsat o čem vím,že dítě zajímá, poslat fotku ap. Dát mu najevo,že na něj myslíme, ale nechat ho prostě žít životem v táboře.
    Naši kluci na tábor jezdili každé prázdniny a ten mladší byl tam zřejmě vytížený tak, že si moje dopisy četl až doma :-)na dobrou noc a děsně se u toho s bráchou chechtali.
    Takže asi tak!
    Měj se!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  2. Dělat z prdu kuličku je trend dnešní doby.
    Vymýšlejí se stupidity a já osobně bych do toho vrazila hodně lásky, citu, občas nějaký ten kompromis a humor, to je lék na vše.
    Dětská duše potřebuje cítit lásku, to ostatní si na táboře zařídí normální a zdravé dítě samo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně, to mě připadá jako nová móda. Na vše návod a když není jsou z toho vykulení. Z prdu kuličku a z komara somára. Hezký den. JP

      Vymazat
  3. Připadá mi, že se dnes vše zbytečně řeší a rozebírá. Náš starší syn na tábory jezdil a rád. Vždycky měli připravený program a na stýskání a nudu nebyl čas. Je pravda, že když začal na tábory jezdit, tak už byl na druhém stupni základky. A jezdil i na střední škole jako instruktor.
    Měj se hezky.

    OdpovědětVymazat
  4. Nám včera přišel první dopis z tábora, hurá! Syn teda není zvyklý psát dopisy, zapomněla jsem mu říct, že musí navlhčit okraj obálky a pořádně zalepit ;) Já posílám pohlednice online s obrázkem, který ho zajímá. Úkoly a šifry nevedeme, ale třeba to mají jiné rodiny jinak. Mobily na táboře jsou zakázané, takže opravdu jedině po starém způsobu posílat poštou ;)
    Krásný den.

    OdpovědětVymazat
  5. Posílali jsme jen pohledy s obrázky, i aby to pí uč stíhala na školce v přírodě mrňatům přečíst. Bydleli jsme daleko od babiček tak o prázdninách byly děti u nich. Jinak od známých zpráva z tábora,: Nelíbí se mi tu, mají málo slaný zelí". Hochovi byla asi 8.
    Radostné čtení a vzpomínání všem. J

    OdpovědětVymazat
  6. Já jsem jezdila na tábory se sestrou od třetí třídy, byly jsme tam rády, domů jsme moc nepsaly, nebyl čas, ty tři týdny ulítly jak voda.
    Když byla na táboře poprvé a naposledy moje dcera, přijela špinavá od škváry, kterou byl vysypán prostor tábora, poblíž Hřenska!!! - a moc se jí tam nelíbilo, ale bylo jí jen 6-7 let!
    Vnučky jezdí na koňské a jiné tábory ochotně, posílám jim pohledy koní
    ( dříve třeba kočiček, medvídků ) a pod. s letmým pozdravem.Kolik a kdy řídí dcera, aby denně dostaly jeden pozdrav od rodičů nebo babiček.
    Dnes se opravdu dělá ze všeho věda. Nechte děti dýchat a mějte je rádi.
    Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
  7. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Omlouvám se za smazání komentáře, ale odbočila jsem jinam. Já jsem byla jako dítě na táboře jen jednou. Museli jsme škrábat brambory, uklízet si stany, záchody byly suché, mytí ve žlabu kde bylo pár kohoutků ze kterých slabě tekla voda. Dnes by takový tábor hygiena zavřela, ale my jsme byli spokojení a líbilo se nám tam. Jen mně přišel jeden pohled a bylo mi někdy líto, že ostatním dětem rodiče píšou i každý den.

      Vymazat
  8. Já se přiznám, že mi na tom nepřijde nic k nesouhlasení. Někomu se tip na to, jak dětem udělat dopis zvláštním, hodí. A na všech táborech bývá polední klid, kde si děti můžou luštit. Každý ví, jestli to jeho dítě baví nebo ne. Já do dopisu občas nějakou šifru nebo morseovku šoupla nebo jsem slova nahrazovala obrázky... Posílali jsme něco (většinou pohledy) každý den, takže nějaká změna se šikla. Naopak zpátky jsme nic moc nečekali (a většinou se to naplnilo - jeden povinný lístek, že dojeli a pak tak ještě jeden dopis...)
    Hezký den

    OdpovědětVymazat
  9. Marti, včera jsem šli kolem jednoho tábora a pak jsme potkali děti v lese, kde hledaly nějaké úkoly a ty musely plnit. Stejně jako ty si myslím, že pokud dopis, tak stručný a jasný, aby děti nemusely nic luštit. Na to tam asi opravdu čas nemají.
    Přeji hezké dny. D.

    OdpovědětVymazat
  10. Já taky nevím. Každý rodič to cítí jinak a dítě je jiné. Myslím, že rodič spíš posílá dopisy, aby dítě vědělo, že na něj myslí a ani nic moc nečeká. když se má dítě dobře, tak ten čas a potřebu psát domů dlouhé dopisy nemá :)

    OdpovědětVymazat
  11. Za pohlednici na tábor je každé dítě určitě vděčné. Ale asi moc času na korespondenční hry při dobrém táborovém programu nemá. M.

    OdpovědětVymazat
  12. No - na tábory jako vedoucí jsem jezdila roky, dokonce jsem tam potkala mého muže. Rozhodně nemůžu říct, že by děti potřebovaly dostávat úkoly od rodičů v dopisech, byly rády, když si psaní stihly přečíst o poledním klidu. A teď to není jiné, protože Adam v "dráze" vedoucího pokračuje.
    Spíš u malých dětí vidím problém v tom, že pohled nedostanou. Rodičům dny běží velkou rychlostí a mnohdy jim nedochází, jakou radost pohled udělá a jak je důležitý.
    Ne školce v přírodě jsem před lety rodičům nabídli, aby nám dali 5 pohledů před odjezdem, my je pak "vydávali".
    Marti, měj hezký den. Helena

    PS: Jo a ty perličky jsou super, taky jich pár mám

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj všichni, díky za komentáře, ke kterým asi není už co dodat. Mějte pěkný víkend.

      Vymazat

Moc děkuji za návštěvu a za milé komentáře, které mi zde zanecháváte. Díky za váš čas.