o snech...

zdroj

Nejsem v žádném případě ten typ, který by si rozebíral sny a hledal ve snáři, co to znamená. Tohle mě míjí a snář nevlastním. Sny ale odráží naše rozpoložení a prožitky. Vlastně nad sny mě přiměla se zamyslet vloni až dcera, když připravovala premiéru své autorské hry Sandman a doma nás zpovídala, co se nám zdá. Velmi dobře se odborně připravila na téma spánek, poruchy spánku a sny.
Když se mě třeba zeptala, zda někdy ve snu lítám, začala jsem o tom přemýšlet. Ano, někdy létám a je to osvobozující pocit. Při tom zamyšlení jsem si uvědomila, že jediné, co si vlastně pamatuji z loňské nehody, kdy mě zezadu na chodníku porazilo auto, je právě ten let vzduchem, prý víc než 17 metrů přes celou silnici na druhou stranu. Tenkrát mi blesklo hlavou, že konečně vím, jaké je to letět opravdu. 
Linda mi vysvětlila, že létání ve snu znamená, že se potřebuji osvobodit od starostí, které zrovna v té době prožívám.
Tak to jsem měla hodně starostí v životě. Jsou to jedny z mála snů, které si pamatuji. A vlastně možná jediné celkem hezké sny.
Páč spíš zažívám ve snech děs a jsem ráda, když se probudím. Některé sny se mi opakují s železnou pravidelností už několik let. Například, že upustím nějaké mimino na dlaždice v koupelně a ono padá na hlavu, já jej oživuju a jsem naprosto zoufalá. Je to moje dítě, jen nevím, které ze tří. 
Nikdy mi žádné dítě v životě nespadlo z náručí, ba ani z postýlky. Z postele padaly, když už byly větší. Nechápu, kde se ten naprosto hrůzostrašný sen bere, ale dostávám se z něj pak celý den.
Další opakující se sen souvisí se studiem na gymnáziu. Vzpomínám si, že v posledním ročníku před maturitou jsme se měli soustřeďovat jen na maturitní předměty a ostatní jsme nemuseli brát v potaz. Vůbec jsem se tedy poslední půlrok nevěnovala zeměpisu a dodnes se mi zdá, že nic neumím a zítra z něho mám maturovat.
K psaní tohoto příspěvku mě přivedl minulý týden, kdy jsme si s mým mužem odvyprávěli naprosto nesmyslné sny, které se nám zdály.
Můj muž přišel o práci a udělal si v 60. letech řidičák na autobus a jezdil, kdysi vedoucí provozu, skoro dva roky jako řidič autobusu a bavilo jej to. Kvůli nemocným zádům musel skončit, ale to už jsem psala a rok a půl je doma. Zdálo se mu, že za ním přišel šéf, že rychle musí zaskočit a odřídit tramvaj. Nepomohla ani celkem logická argumentace nesouhlasu, že tramvaj nikdy v životě neřídil. Prostě musel a cesta byla příšerná, vyjel z kolejí někde do kopce a tam musel tramvaj opustit, protože dál to nešlo. Vzbudil se celý zpocený hrůzou. Nutno podotknout, že na trasách, po kterých jezdil autobusem, nejsou koleje a nikdy tam žádná tramvaj nejezdila.
A můj sen?
Taky jsem se vzbudila zpocená a zmožená, ač to byl celé naprostý nesmysl. Před dvaceti lety jsem pracovala jako manažerka pro Avon a měla jsem samozřejmě i spoustu zákaznic. Dnes už jsem dávno zákaznicí já a s Avonem se setkávám jen pro svou vlastní radost. Přesto se mi minulý týden zdálo, že jsem přijala spoustu objednávek a při objednávání jsem zjistila, že všichni objednali z katalogu, který přestal platit před pár dny. No naprostá blbost! 
Na tuhle životní etapu ani nevzpomínám, i když mi balíky plné kosmetiky se zbožím třeba za třicet tisíc vnášely děs do očí, protože rozdělit to do objednávek byl docela oprus. 
Ale fakt nechápu, kde se možná po čtvrt století vzal tento děsivý sen. Navíc v tak nicotné záležitosti, která by mě pravděpodobně normálně ani netrápila.
Proč se mi nezdají krásné sny?!
No asi zdají, ale ty si bohužel nepamatuju. 
Jo, ještě jsem si vzpomněla na jeden sen, který se mi vrací už spoustu let. Válku jsem neprožila a ani nejsem nijak zvlášť poznamenaná vyprávěním o ní. Přesto utíkám a cestou zachraňuju nějaké děti před nacisty a hledám, kam bychom se mohli ukrýt. Ráno mi trvá, než si uvědomím, že to není pravda.
Jo,a snář si fakt nekoupím.
Jaké jsou vaše sny?