recept na 103...

No recept, jak se dožít 103 let, nemám, asi vás zklamu. 
Anebo obráceně, recept známe úplně všichni. 
Část je v genech a zbytek v optimismu, v neustálém úsměvu a v zájmu, který vás drží při životě, mít rád sám sebe a lidi kolem sebe, ničeho nelitovat, nebýt zahořklý a těšit se na každý den. 

S oslavencem jsem strávila víc než původně plánovanou hodinu a pán pořád krásně mluvil a vzpomínal, že vše se mi opravdu do článku nevešlo. Musela bych napsat knihu. 
A musím říct, že jsem se s ním i zasmála nahlas. 
Vytáhl housličky, když jsem jej požádala, že bych ho ráda s nimi vyfotila a hrál mi a hrál jednu píseň za druhou a byl trochu zklamaný, když jsem odcházela. 

Volal na mě: přijďte zítra, ještě toho mám na vyprávění hodně a zahraju vám.

Kdo chcete vidět fotky, tak prosím tady u článku.

Když se zrodila republika, slavil už třetí narozeniny

Mělník - Obyvatel Centra seniorů Mělník Vojtěch Cimbolinec slavil neuvěřitelných 103 let. Narodil se 13. října 1915 za Rakouska-Uherska. I když od konce války žil v Čechách a v posledních letech v Mělníku, považuje se za Rusína. Dětství a část dospělosti prožil na Zakarpatské Rusi.

Ve svém požehnaném věku je velmi vitální, soběstačný a o svém životě vypráví s neuvěřitelnou energií a s obdivuhodnou pamětí. I dnes mluví plynně maďarsky. Zvláštní recept na dlouhověkost nemá a sděluje se smíchem: „Nevím, proč bych se neměl dožít 110 let? Já se toho dožiju.“ Částečně je jeho přístup k životu dán geny, jeho maminka se dožila 98 let. Ale nejdůležitější je jeho neutuchající optimismus, při vyprávění o svém životě se neustále usmívá a někdy se zasměje nahlas.

„Mě drží při životě hra na housle. Hraju pořád. Už jako dítě jsem si přál housličky a maminka mi je koupila, když mi byly čtyři roky. Od té doby hraju. Jediné, čeho lituju, že jsem neměl příležitost se v hudbě vzdělávat, nemám ani měšťanku, a možná by ze mě byl virtuóz,“ vypráví trochu s lítostí.

Za svůj život byl vším možným, ale vzpomíná na práci v obchodním domě někdy po válce. Mimo jiné prodával i alkohol a viděl, co alkohol s lidmi dokáže, proto jej nemá rád. Nikdy nepil, i když asketa zrovna není. Přiznává, že jednou týdně si s kamarádem, který bydlí v centru o dvě patra výš, dává sklenku dobrého koňaku.

Každý den dodržuje režim, který si sám stanovil. „Po snídani si musím jít na dvě hodiny lehnout. Mám asi teď nějakou nemoc,“ sděluje. Poté prozrazuje, že vlastně v noci moc nespí, protože se vrací do vzpomínek. Každé odpoledne se s chodítkem vydává na procházku. Sjede výtahem z prvního patra do přízemí a pětkrát projde celou dlouhou chodbu tam a zpátky. Vždy si na chvíli odpočine a zase pokračuje.

Jeho každodenní rituál už patří ke koloritu domova. „Jsme na to zvyklí, máme otevřené kanceláře a pan Vojtěch každého z nás pozdraví a pokračuje v procházce,“ podotýká asistentka ředitele Eva Štruplová. „Ještě nikdy jsme tady neměli oslavence, který by se dožil tak vysokého věku. Uspořádali jsme mu v domově oslavu a dostal od nás i velký dort. Má rád sladké,“ říká asistentka ředitele.

Marta Dušková

Zdroj: https://melnicky.denik.cz/zpravy_region/kdyz-se-zrodila-republika-slavil-uz-treti-narozeniny-20181022.html

Zdroj: https://melnicky.denik.cz/zpravy_region/kdyz-se-zrodila-republika-slavil-uz-treti-narozeniny-20181022.html