trochu paradox

Na jedné straně spadané listí, které včerejší velký vítr rozfoukal i pod sezení pod střechou a na druhé straně rozkvétá další keř růží. Možná trochu paradox.

Při ranním pohledu jsem objevila zapomenuté "artefakty" z radovánek. Ta láhev od piva není známka toho, že se u nás nezřízeně pije. To je terč mého muže pro střílení ze vzduchovky. Když má chuť si zastřílet, vždy kontroluju, kde je přesně Justýnka. Ona sice nemá ráda žádný rámus, ale natolik nám věří, že ani střelba ji nějak extra nevyleká. 

Dva míče, které se válejí v trávě, jsou památkou na oslavu mých narozenin.

Já vím, je to trochu ostuda, ale já jsem se teprve včera dostala k úklidu všech nových výtvarných potřeb, které jsem dostala, k úklidu psacího stolu, který už přetékal všemi novinami s mými články, které mi přináší Bára a které jsem ještě ani neotevřela, přáními k narozeninám a mezitím barvy, štětce, vizitky, dva hrnky od kafe, foťák, různé papírky s poznámkami, do toho záznamníky a mezi tím vším notebook, který přiznávám už má místy památku na klávesnici po mých pokusech o malbu. 

Už ani nebylo vidět ten krásný starožitný stůl, který miluju. Jinak já mám trochu bordel na stole pořád, dnes je to výjimka, ze které jsem trochu nervózní. Hlavně vím, že po zrušení různých sektorů na stole, budu hledat něco důležitého. Už to znám.

Tento týden jsem měla mít v úterý návštěvu, která po mně chce sestavit knihu z jejích starých receptů, ve středu jsem měla jít na nehty (no na premiéru hold krásná nebudu😀) a ve čtvrtek jsme měli mít rehabilitaci. V tomto týdnu tedy kromě neděle a každodenních zpráv mě pracovně nic velkého nečekalo.

V pondělí jsme byli celý den v Praze na lékařských prohlídkách.

V úterý volá známá, že nemůže, páč zapomněla, že má nějaké vyšetření.

Ve středu ráno volá moje milá manikérka, že má zánět v pravé ruce a nemůže tedy pracovat.

Odpoledne volá rehabilitace, že někdo onemocněl a Dáša, což je náš rehabilitační zázrak, bude mít plné ruce práce, jestli teda nevadí ....

Najednou jsem měla spoustu volna a konečně jsem mohla uklidit pozůstatky oslav a učit se malovat akvarely s novými štětci a barvami.

Ježíš, já tady plácám bez ladu a skladu, jak mě co napadne.

Mějte hezký podzimní den a ještě zítra hrajeme.