tradice?

Musím přiznat, že jsem si na sebe ušila bič. 

Nevím, kdy se mi to stalo, že jsem začala vkládat příspěvek na blog pravidelně každý den, a někteří z vás vím, že na to čekají, ale někdy je to fakt oprus.

Například dnes mám naprosto mozek mrtvého delfína. Zrovna tento týden jsem furt psala, vlastně skoro celý týden články. Vím, že jsem si to takto zvolila sama a nemusím přece nic dodržovat, ale nějak mi to nejde. Vlastně jsem letos porušila svoji vlastní tradici jen asi dvakrát.

Tak dnes asi trochu účelově.

Nejdříve jsem chtěla poděkovat za komentáře u včerejšího příspěvku. Kdo mě znáte, víte, že když o něco hrajeme, nezasahuji pod příspěvkem svými odpověďmi. 

Všem moc děkuji za krásná přání a zdraví fakt potřebuji nejvíc. 

Martinko z Českého ráje, Tobě přeji vše nej k Tvým dnešním krásným narozeninám.

Marcelko, díky za pozdrav z mého rodného města a prosím napiš ke hře, co by sis přála z těch tří dárků.

Ilonko, jen malá oprava, není to akvarel, ty teprve zkouším, ale akryl. 

No je to jedno a jsem ráda, že bys ho chtěla.

Stáni, dojala si mě s tou zástěrou :-) Slibuji, že pokud nepadne los na tebe, přes zimu ti nějakou ušiju.

Hani, Růži, Bohunko moc děkuji za přání.

A když jsem u těch tradic, tak se ještě musím o jedné zmínit.

Moje máma mi přeje každý rok k narozeninám přesně v deset hodin, protože jsem se narodila v neděli v deset a vždy mi recituje "já malé poupě, já stojím v koutě..." a já jsem tohle veršování přebrala, a i když poupě už dávno nejsem, používám to při přáních taky. Rodinná tradice.

Včera moje máma porušila veškeré tradice.

Nejen, že mi zapomněla zazpívat, ale volala už v osm ráno.

Mami, jak to? Proč nevoláš jako tradičně v deset?

Ale šak jsem celú noc rodila. Strašně ňa bolely nohy a já jsem si říkala, no snád rodím po šedesáti rokách znovu 😂😂😂 Vůbec sem sa nevyspala!

No směju se ještě teď.

A přidávám citát Wericha, ať to psaní není dnes jen na mě.