jiskření u nás doma

Slovo jiskření může mít pozitivní i negativní význam. Aspoň já to tak cítím. 
Jestli čekáte nějaké drby od nás z domova, tak vás zklamu 😃.  
Možná někdy příště. 
Jiskření se koná jen v pozitivním smyslu slova, protože italská domácnost u nás už dávno není, už je jen málo třecích ploch mezi námi s mužem, jako např. výchova dětí, nedostatek peněz ... 

Dnes jsem měla na mysli úplně jiné jiskření. Nejvyšší úroveň: čisté jiskření.

Rozhodli jsme se, že si koupíme Věruščinu knihu Máma Čisté jiskření, protože ji chceme vlastnit, někdo z nás dvou si ji přečte. Nevím, jestli to budu já, můj chorý mozek pořád stávkuje a na knihu se pořád neumí soustředit, zvládne tak akorát časopis, a prý to bude trvat až tři roky. 
Tak téměř polovinu mám za sebou, jen doufám, že po třech letech nepřejdu plynule do senility, páč to bych si změny jen těžko všimla. 
Nemalým důvodem mě a mého muže pro koupi knihy byla také podpora Věrušky a konečně nejen slovy, což tak činíme, ale i malým počinem. 

V pondělí tedy proběhlo jiskření, kniha dorazila i s nádhernými slovy jen pro mě.
Věruško, ještě jednou děkuji. A najednou se stal malý zázrak. 

Začala jsem obracet krásné bílé a voňavé stránky knihy, jako kdybych držela knihu v ruce poprvé, přečetla úvod, slova věnování, první kapitolu a druhou kapitolu a nakonec já, která nemůže číst od loňské nehody, jsem přečetla najednou třicet stránek. 

Kniha mě natolik vtáhla, že jsem úplně zapomněla na svět kolem sebe i na rozdělanou práci. 

Příběh Věrky sleduji pečlivě a spoustu věcí vím, ale stejně mě kniha pohltila. 
Za přečtení rozhodně stojí. Já budu tedy pokračovat pomaloučku a polehoučku. 
A kniha, i přes prožité velké životní peripetie a vážnou nemoc autorky, hladí. 
Anebo možná právě proto.
Neumím to jinak vyjádřit.